Nový výzkum ukazuje, že operace prolapsu pánevních orgánů jsou méně účinné, než se očekávalo

15. května 2013 10:03

SALT LAKE CITY – Výzkum prováděný v rámci iniciativy Pelvic Floor Disorders Network, která je financována Národním institutem zdraví, odhalil, že dlouhodobá úspěšnost operace prolapsu pánevních orgánů je nižší, než se očekávalo. Podle studie zveřejněné 15. května v časopise JAMA téměř u třetiny žen dojde do pěti let od podstoupení sakrokolpopexe pro prolaps pánevních orgánů k anatomickému nebo symptomatickému selhání léčby.

„Každý rok podstoupí ve Spojených státech operaci prolapsu pánevních orgánů 225 000 žen, ale o dlouhodobých výsledcích operace se toho ví málo,“ říká doktorka Ingrid Nygaardová, urogynekoložka a pánevní rekonstrukční chirurg na univerzitě v Utahu a první autorka studie. „S tím, jak naše populace stárne, bude prolapsem pánevních orgánů postiženo stále více žen, takže je velmi důležité vědět, zda jsou tyto operace účinné.“

Prolaps pánevních orgánů (POP) je stav, kdy se svaly a vazy podpírající pánevní orgány ženy roztáhnou nebo oslabí, což způsobí, že tyto orgány sklouznou z místa. Ačkoli se POP může týkat kteréhokoli pánevního orgánu, nejčastěji postiženým orgánem je močový měchýř. POP nejčastěji souvisí s porodem, ale může vzniknout i po hysterektomii a má tendenci se zhoršovat s věkem. Mezi nejčastější příznaky POP patří pocit tlaku nebo plnosti v pochvě a problémy související s močovým měchýřem nebo střevy. Na léčbu POP neexistují žádné léky, mnoho žen si však uleví nošením pesaru, silastického kroužku nebo kostky, která drží vyklenutí v pochvě. Odhaduje se, že 7 až 19 % žen podstoupí během svého života některý z typů chirurgické léčby.

Zlatým standardem chirurgické léčby POP je břišní sakrokolpopexe, která spočívá v umístění síťky břišním přístupem, která udržuje pochvu ve správné anatomické poloze. Nygaardová a její kolegové z organizace Pelvic Floor Disorders Network (PFDN) studovali ženy, které podstoupily sakrokolpopexi, po dobu sedmi let od operace. Přibližně polovina z těchto žen podstoupila ve stejné době také další chirurgický zákrok k prevenci inkontinence, která je častou komplikací po operaci POP. Vědci zjistili, že téměř u třetiny žen se do pěti let od operace objeví recidiva POP, ať už při vyšetření, nebo podle udávaných příznaků.

„Překvapilo nás, že míra selhání léčby po sakrokolpopexi je tak vysoká,“ říká Nygaard. „Je však důležité poznamenat, že míra selhání závisí na tom, jak je selhání definováno. V naší studii jen málo žen podstoupilo opakovanou operaci, i když měly příznaky související s POP.“

Nygaardová a její kolegové zjistili, že u většiny žen, které podstoupí sakrokolpopexi, se nakonec v určitém okamžiku objeví močová inkontinence. U žen, které v době sakrokolpopexe podstoupily operaci prevence inkontinence, byla pravděpodobnost výskytu močové inkontinence nižší a nevyskytly se u nich žádné další komplikace související s touto operací. Nygaardová a její kolegové rovněž zjistili, že komplikace související s mesh sakrokolpopexí se objevují i v průběhu času. Přibližně u 10 procent žen zařazených do studie došlo k erozi síťky a dvě třetiny těchto žen podstoupily chirurgické odstranění síťky.

„Ženy, které podstoupí sakrokolpopexi, musí být poučeny o příznacích, jako je krvácení, výtok nebo bolest, které mohou být varovnými příznaky eroze síťky, aby mohly vyhledat pomoc,“ říká Nygaardová. „Naše zjištění také zdůrazňují, že je důležité zlepšit naše chápání přirozeného průběhu POP a také vyvinout metody, které by zabránily progresi POP, pokud je diagnostikována v časných stadiích.“

Multidisciplinární tým výzkumníků na univerzitě v Utahu, zahrnující lékaře, biomechanické inženýry, odborníky na cvičení, biostatistiky, zdravotní sestry a fyzioterapeuty, v současné době provádí výzkum zaměřený na prevenci časné POP. PFDN rovněž provádí studii, která zkoumá dlouhodobé výsledky vaginálních operací k léčbě POP. Nygaardová a její dvě kolegyně z Utažské univerzity, doktorka Peggy Nortonová, profesorka porodnictví a gynekologie, a doktorka Yvonne Hsuová, odborná asistentka porodnictví a gynekologie, se podílejí na této studii, která zahrnuje 68 žen z Utahu. Nygaard předpokládá, že tato nová studie v kombinaci se současnou studií poskytne cenné informace o tom, čeho lze a čeho nelze při léčbě POP dosáhnout operací.

„Přímé náklady na operace POP každoročně přesahují 1 miliardu dolarů,“ říká Nygaard. „Pokračující výzkum pomůže lékařům i pacientům pochopit potenciální výhody a omezení různých možností chirurgické léčby.“

prolaps urogynekologie močová inkontinence