Norské SciTech zprávy

Maixnerová zaznamenávala nálezy s detektorem kovů z jihovýchodního Norska, když ji potkal tento „ah-ha“ moment.

„Nápad mě napadl, když jsem pracovala s archeologickými nálezy ze tří různých míst, která měla stejný název: Sem v Hokksundu, Sem v Tønsbergu a Sem v Nøtterøy,“ řekla Maixnerová, která je docentkou na oddělení archeologie a kulturních dějin muzea.

Místní názvy jsou jako zkameněliny v krajině. Vyprávějí nám příběhy o minulosti – pokud víme, jak je interpretovat.

Sem je modernizovaná varianta staroseverského místního jména Sæheimr. Fragmenty tohoto tradičního místopisného názvu lze dnes nalézt po celé Skandinávii: Særheim, Sæheim, Säm, Semb, Sem, Seim, Seime, Seem, Siem, Siim, Sim, Seam a Säm jsou jména odvozená od Sæheimr.

Existuje strašně moc míst se jménem Sem… nebo Seim nebo Seem nebo Siem. Mapa zobrazuje pomístní jména *Sæheimr, Sätuna a Simtuna ve Skandinávii (Základní údaje: Birgit Maixner, ilustrace: Magnar Mojaren Gran) ZOBRAZIT VÍCE

Tradičně se tato jména vykládají jednoduše jako „osada u moře“ – sæ = moře + -heim = osada u moře. Když se však Maixnerová podívala na nálezy z detektorů kovů ze tří různých lokalit s názvem Sem, nabyla přesvědčení, že název obsahuje mnohem víc než jen geografický popis krajiny.

„Nejen názvy byly podobné, ale i nálezy z detektorů kovů byly stejného typu. Na všech místech byly nálezy, které naznačovaly obchod a výrobu – například mince, závaží a výrobní odpad,“ uvedl Maixner.

„Najednou mě napadlo, že Sæheimr mohl být stereotypní název místa odkazující na námořní tržiště z doby železné. Pak už jsem jen musel udělat obrovské množství práce, abych dokázal, že moje teorie má něco do sebe,“ řekl Maixner.

• Mohlo by vás také zajímat: „Víte, že je to velmi zajímavé?

  Lingvisté se domnívají, že místní jména končící na -heim nebo -hem patří ve Skandinávii k nejstarším a jsou datována především do římské doby železné (cca 0 n. l. až 400 n. l.) a doby stěhování národů (cca 400-550 n. l.).

  Výzkumníci vědí, že jméno Sæheimr bylo spojeno s mocenskými centry. Ságy vyprávějí o dvou norských královských panstvích jménem Sæheimr. Jeden se nacházel v Alveru v západním Norsku – na místě dnes známém jako Seim – a druhý v Semu v Tønsbergu ve východním Norsku.

  „Přesto nikdo neprovedl podrobnější průzkum míst se jmény odvozenými od Sæheimr, aby zjistil, zda má toto jméno nějaký význam přesahující rámec geografie,“ vysvětluje Maixnerová.

  Pro ověření své teorie shromáždila Maixnerová varianty Sæheimr z celé Skandinávie. Celkem našla 54 jmen – od Ribe v jižním Dánsku až po Grong ve středním Norsku. Jméno bylo nejrozšířenější v Norsku a všechna jména – až na jedno – se používají dodnes. Maixnerová pak zjišťovala, zda z těchto míst existují archeologické nálezy.

  „Zjistila jsem, že mnoho lokalit Sæheimr se nacházelo v blízkosti známých klíčových míst z doby železné nebo center s politickými, správními a náboženskými funkcemi,“ uvedla Maixnerová.

  • Mohlo by vás také zajímat:
    • Město Sæheimr se nachází v blízkosti známých klíčových míst z doby železné: Vikingové si dávali do polštářů

    Podobná topografie

    Vyzdvižení půdy a vliv člověka změnily krajinu ve Skandinávii za posledních 2000 let velmi výrazně. Když však Maixnerová tyto změny zohlednila, zjistila, že 54 míst mělo kdysi překvapivě podobnou topografii.

    „Žádné z míst se nenachází na otevřeném pobřeží. Místo toho se nacházejí v chráněných polohách poblíž říčních systémů velkého strategického významu – často na kopci a často při ústí jezera. Kdyby se název vztahoval pouze na libovolnou osadu u jakéhokoli moře, očekával bych, že používání názvu bude rozšířenější a s většími geografickými rozdíly,“ říká Maixner.

    

    Topografie u Sem u řeky Kastbjerg Å, Severní Jutsko, Dánsko (Højkantkort 1840-1899, mapa reprodukována se souhlasem společnosti Styrelsen for Dataforsyning og Effektivisering (SDFE), Historiske kort på nettet) ZOBRAZIT VÍCE

    Podle Maixnerové to podporuje teorii, kterou vytvořila, když zaznamenávala nálezy detektorem kovů ze Sem, Sem a Sem.

    „Vše nasvědčuje tomu, že Sæheimr byl specifickým panskandinávským pojmem, který odkazuje na obchodní místo dostupné lodí. Vzdálenost mezi místem Sæheimr a jeho předpokládaným centrem je obvykle 1-5 km. Potřeba ochrany byla v době železné velká, proto se centrum obvykle nacházelo na chráněném místě v zázemí,“ říká Maixner.

    

    Zatoulané artefakty z 1. století n. l., nalezené soukromými detektory kovů na lokalitě Sem, Buskerud, Norsko s inventárními čísly Muzea kulturní historie, Oslo: C59549 (doba vikinská), 2 Insulární nánožník C59547 (doba vikinská), 3 Insulární nánožník C59563 (doba vikinská), 4 Nánožník s imitací karolinského rostlinného ornamentu C59478 (doba vikinská), 5 Brož C59557 (doba stěhování národů), 6 Křížová brož C59556 (doba stěhování národů), 7 Stejnoramenná brož C60069 (merovejské období), 8 Stejnoramenná brož C59553 (doba vikinská), 9 Millefiori korálek C60070 (doba vikinská), 10 Kus hakového stříbra C59564 (doba vikinská), 11 Islámská mince, Harun al Rašíd (786-809) Přírůstkové č. 1. 2015/256 (doba vikinská), 12 Olověné kotoučové závaží C59546 (doba železná), 13 Závaží C59552 (doba vikinská), 14 Zkrácené kulovité závaží C60095 (doba vikinská), 15 Odpad z výroby měděné slitiny C59543 (Foto: Birgit Maixner, © Museum of Cultural History, University of Oslo.) ZOBRAZIT VÍCE

    „Víme, že ve skandinávské společnosti existovalo mnoho společných rysů, například náboženství a hmotná kultura. Přesto je vzhledem ke vzdálenostem velmi fascinující, že lidé po celé Skandinávii dávali přistávacím místům s tržní funkcí stejné jméno na základě souboru kritérií. Podle všeho se jednalo o všeobecně známý koncept. Ukazuje to, že komunikace napříč Skandinávií byla dobrá, a to i ve společnosti, která si z velké části věci nezapisovala,“ uvedl Maixner.

    • Mohlo by vás také zajímat:

      Archeologický materiál, který Maixner zkoumal, naznačuje, že Sæheimr vznikl jako místní jméno na počátku doby železné, což odpovídá datování názvu lingvisty. Nezdá se, že by po této době vznikl nový Sæheimr. Přesto si několik míst zachovalo svou funkci obchodního místa po celou dobu vikinského období a částečně i v raném středověku.

      „Toto datování je nesmírně vzrušující, protože ještě před několika lety jsme v Norsku téměř neznali žádná obchodní místa z rané doby železné. Jména jako Kaupang, Lahelle a Laberg se používají ve spojení s obchodními místy z doby vikinské a středověku, ale pro dřívější časová období nám stejné informace chyběly. To znamená, že název místa může být důležitým nástrojem pro archeologii,“ říká Maixnerová.

      Maixnerová říká, že by svou teorii ráda ověřila archeologickým výzkumem.

      „Ve středním Norsku máme několik slibných kandidátů, na které bych se ráda podívala blíže. Je snadné si představit, že například Sem ve Verdalu a Sem u Leksdalsvatnetu mohly být obchodními místy spojenými s bohatou společností doby železné, která v tomto regionu kdysi existovala,“ řekla.

      

      Sem – nebo zde Seem – u Grongu, asi 200 km severně od Trondheimu. Foto: Trondheim, Trondheim, Trondheim, Trondheim, Trondheim:

      Dodává, že to také ukazuje, že existuje velký nevyužitý potenciál pro mezioborový výzkum mezi archeologií, lingvistikou a studiem pomístních jmen.

      „Bohužel v posledních letech došlo k dramatickému poklesu počtu akademických prostředí, která se zabývají studiem pomístních jmen, a v Norsku dnes v této oblasti zůstává jen několik badatelů. Je to škoda, když vidíme, kolik informací obsahují pomístní jména. V mnoha ohledech jsou jako zkameněliny v krajině. Vyprávějí nám příběhy o minulosti – pokud víme, jak je interpretovat,“ říká Maixner.

      Přesvědčivé výsledky

      „To, co zde Maixner udělal, je zajímavé. Zkoumala, zda je možné najít společné archeologické rysy, které stojí za vznikem místních názvů. Nikdy předtím se to tímto způsobem nedělalo a výsledky jsou docela překvapivé,“ říká Peder Gammeltoft z Bergenské univerzity.

      Gammeltoft je starším akademickým knihovníkem a vědeckým vedoucím norských jazykových sbírek na univerzitě a studoval také místopisné názvy ve vikingských koloniích.

      „Použití jména Sæheimr může být zřejmě spojeno s mocenským centrem, aniž by samotné jméno odkazovalo na moc, hierarchii nebo podobně,“ řekl Gammeltoft.

      To znamená, že Maixner našel důkaz, že určité sociální funkce ve společnosti doby železné byly pojmenovány spíše na základě neexplicitního modelu, než že by jméno přímo odkazovalo na funkci místa, řekl.

      „To je velmi vzrušující. Přesto si musíme být vědomi, že jde o teoretickou rekonstrukci minulosti. Nemůžeme si být zcela jisti, že to bylo přesně tak, jak to bylo, ale výsledky vypadají přesvědčivě,“ řekl.