normativní teorie Hypotézy nebo jiná tvrzení o tom, co je ve společnosti správné a nesprávné, žádoucí nebo nežádoucí, spravedlivé nebo nespravedlivé. Většina sociologů považuje za nelegitimní přecházet od vysvětlování k hodnocení. Sociologie by se podle nich měla snažit být bezhodnotová, objektivní, nebo se alespoň vyhýbat explicitním hodnotovým soudům. Je tomu tak proto, že podle nejrozšířenější filozofie sociálních věd nelze konflikty o hodnoty řešit věcně. Morální výroky nelze objektivně prokázat jako pravdivé nebo nepravdivé, protože hodnotové soudy jsou subjektivní preference, které jsou mimo oblast racionálního zkoumání. Proto Max Weber ve svém klasickém vyjádření k úloze hodnot v sociologickém výzkumu informoval své posluchače, že „pokud se vám Tolstého otázka opakuje: jako že věda ne, kdo má na tuto otázku odpovědět: „Co máme dělat a jak máme uspořádat svůj život?“. … pak lze říci, že odpovědi může dát pouze prorok nebo spasitel“ („Věda jako poslání“, 1919
).
Většina sociologických šetření je tedy analytická a vysvětlující. Nekladou normativní otázky typu „Jaké hodnoty by měly zajišťovat společenský řád?“ a „Jak by se měla společnost uspořádat?“ (Marxističtí sociologové jsou z tohoto zobecnění samozřejmě vyloučeni, neboť se zpravidla hlásí k jinému pohledu na vztah mezi fakty a hodnotami a tvrdí spolu s Marxem, že „filosofové svět pouze interpretovali, a to různými způsoby; jde o to … jej změnit“.)
Někteří současní (nemarxističtí) sociologové, aniž by se nutně prohlašovali za proroky, se nicméně pokoušeli najít nerelativistické základy pro řešení etických otázek, například tím, že určili (v zájmu nějaké hodnoty, jako je spravedlnost nebo pokrok) ty morální principy, které by měly regulovat společenské vztahy a instituce. Derek L. Phillips (Toward a Just Social Order, 1986) předložil kontroverzní argument, že vzhledem k tomu, že tvrzení o pravdě a poznání (neméně než tvrzení o tom, co by mělo být) spočívají na konsensu mezi společenstvím tazatelů, mají vysvětlující i normativní teorie stejný epistemologický status, a jsou tedy stejně přístupné racionálnímu zdůvodnění.
Tento druh normativního teoretizování je v rámci oboru stále menšinovým snažením, ačkoli sociologové obecně jsou často vystaveni obvinění, že jejich analýzy jsou mlčky normativní, že jsou zaujaté ve prospěch určitých hodnot a politických cílů. Tak například francouzský sociolog Raymond Aron kdysi poznamenal, že problém většiny britské sociologie spočívá v tom, že je posedlá intelektuálními problémy britské Labouristické strany
.