(klavírní hudba) – V Muzeu amerického umění Crystal Bridges se díváme na americkou ikonu, obraz Normana Rockwella Rosie the Riveter z roku 1943. – Vidíme tuto svalnatou a drsnou ženu v brýlích, která jí sendvič se šunkou a má na sobě džínovou kombinézu, tento ikonický obraz podpory, kterou ženy poskytovaly na domácí frontě za druhé světové války. – Během války nastoupily do práce tisíce a tisíce žen. Muži šli sloužit do války a ženy sloužily své zemi tím, že chodily do práce místo mužů. – Pokud jste schopnividět obrázek ženy, která seděla Rockwellovi jako model pro Rosie, byla mnohem ženštější, ale on její tvář sňal s tváří proroka Izaiáše, která je v horní části Sixtinské kaple. Ta postava, kterou Michelangelo vytvořil, byla neuvěřitelně svalnatá, takže svým způsobem jde o mužskou postavu, na níž je vytvořena ženská hlava a pak také smyslnější tělo. Využívá také onen úhel pohledu, který Michelangelo tak dobře používal. Nechává nás, diváky, dívat se na postavu z výšky. Kdykoli se díváte zespodu, postava se zvětšuje. – A ten stroj, který nese, nýtovačka, kterou používala ke konstrukci letadel, vypadá těžce. Vypadá to, že musela být velmi silná, aby to unesla a mohla dělat svou práci. – Máte pocit, že má sílu. Jak fyzickou sílu, tak i odvahu být úspěšná. Líbí se mi, jak drží svou krabičku na svačinu, což nám dává její jméno, Rosie. Drží ji téměř jako zvířecí dráp, přechází po ní, to je zase tak silné. Na tomto obrázku je na svačině, ale není na ní nic uvolněného. Je na misi a nikdy nehodlá zaváhat. Máme tu hvězdy a pruhy, které nám připomínají její důvod, proč se této práce ujala. Zároveň, když se podíváte na její nohy, a ona má na sobě takovýamerický pár mokasín. – Jo, a miluju její ponožky. – Copak nemilujete její ponožky? A opravdu cítíte jejich strukturu, ale ona stojí a drtí výtisk Mein Kampfu. – To byla kniha, kterou napsal Hitler a ve které vysvětloval svou antisemitskou ideologii a své plány pro Německo. Ale pro mě je zajímavý i ten nýtovač, ten stroj, a hadice, která z něj vychází, se čte skoro jako had. V Izajášovi je pasáž, kde se mluví o hadovi, a to je samozřejmě symbol zla. Takže máme pocit její spravedlnosti, jejího vlastenectví, její touhysloužit své zemi a také, vymýtit nacistickou ideologii. – Tennáboženský dril překonal tuto hadí podobu a v podstatě ji dostal pod kontrolu. – A dobře také, když jste řekl tu myšlenku, že je na jejím klíně, okamžitě jsem si vzpomněl na obrazy z renesance, na Madonu s dítětem. Ale tady žádné dítě, ale stroj. – To mě přivádí k zamyšlení nad tím, jak tento obraz vznikl v roce 1943, kdy se zvyšovalo propojení Ameriky s válkou, propůjčování moci, která by umožnila porážku Němců, se v této chvíli skutečně dostávalo do popředí. Vidíme domácí verzi toho, co tomu napomáhá. – Chtěl bych se jen dostat ke své oblíbené části, kterou je to, co má zastrčené v kapse, protože ve vší své síle a ve všem, co čte mužským způsobem, má kompakt a kapesník. Pracuje v této práci, která je tradičně mužskou prací, má na sobě mužské oblečení a tyto mužsky vypadající boty a ponožky. Nezapomíná na svou ženskost. – Líbí se mi, že vypadá, jako by si právě nanesla rtěnku. A i v té póze má eleganci, která má v sobě ženský nádech. – Je cítit, že barva byla nanesena velmi tence. Je vidět struktura plátna pod ním, jako by si Rockwell vybral plátno, které bylo obzvláště drsné ve své vazbě. Takže její drsnost a schopnost vydržet a dělat to, co její země potřebuje, se hodí k povrchu, na který byl tento obraz namalován. – To umožniloRockwellové získat pocit modré džínové džínoviny, aniž by musela tuto strukturu skutečně malovat. Dalším detailem, který se mi na tomto obraze líbí, je řada knoflíků. Vidíte odznak Červeného kříže. Vidíte také odznak V jako vítězství. Vidíte několik dalších knoflíků, které se vztahují k podpůrným organizacím, které poskytovaly pomoc. Zejména ty, do kterých se zapojily ženy za války. Ale zde také působí má své šperky. Za jiných okolností, kdyby měla na sobě bílou bavlněnou halenku a sukni, by pravděpodobně mělana krku náhrdelník, ale tady to zajišťují organizačníknoflíky. – A je vtipné, že jste to řekla, protože jsem právě přemýšlela o tom, jak jsou dnes módní kombinézy a jak neobvyklé by to bylo. Vidět ženu v takovém oblečení. Muselo to být šokující způsobem, který se nám dnes asi těžko vybaví. – V období druhé světové války se převrátilo tolik věcí, co se týče toho, co bylo pro ženy přijatelné. Je to zajímavé, protože po válce tu bylo skutečné napětí a skutečné výzvy. Zejména na pracovišti, protože ženy dokázaly, že mohou dělat práci mužů. Když se vám domů vraceli veteráni, kteří samozřejmě chtěli zpět svou práci, byla tu na jedné straně obrovská odvaha, kterou ženy cítily, a opravdu měly pocit, že mohou pokračovat a dělat mnohem více věcí než řekněme v předválečné éře, ale zároveň se mluvilo o tom, jaké je vlastně správné místo ženy. Rosie, Rosie, Rosie Nýtovačka Na montážní lince