Když v loňském roce došlo k poklesu ekonomiky, zdálo se, že Čína tuto bouři zvládá lépe než většina průmyslových zemí. Pohled na čínské migranty však vypovídá něco jiného.
Odhaduje se, že v důsledku poklesu vývozu bylo propuštěno 23 milionů čínských migrujících pracovníků – přicházejících z venkova do měst – což představuje jednu z největších obětí krize v celosvětovém měřítku. Podle profesora geografie Kam Winga Chana byli migranti obzvláště zranitelní kvůli instituci z dob maoismu zvané hukou, která v Číně funguje dodnes.
Migrant v jižní Číně, kde Kam Wing Chan žil jako dítě, hledá práci.Media credit: Kam Wing Chan
Hukou, systém povolení k pobytu, používala komunistická strana od roku 1958, aby minimalizovala pohyb lidí mezi venkovem a městem. Čínští občané byli na základě svého hukou rozděleni na městské a venkovské; obyvatelé měst dostávali státem přidělená pracovní místa a přístup k řadě sociálních služeb, zatímco od obyvatel venkova se očekávala větší soběstačnost.
Není divu, že tento rozdíl vedl mnoho Číňanů z venkova k migraci do měst, což zase vedlo vládu k vytváření dalších překážek pro migraci. „Podle zákona musel každý, kdo se chtěl přestěhovat na jiné místo, než kde byla jeho domácnost původně registrována, získat souhlas úřadů hukou,“ říká Chan, „ale souhlas byl udělen jen zřídka. Systém hukou v podstatě fungoval jako vnitřní pasový systém. Zatímco staré městské hradby v Číně byly do konce 50. let 20. století z velké části zbořeny, síla nově vytvořené migrační bariéry je přirovnávána k ‚neviditelným‘ městským hradbám.“
Překvapením je, že systém hukou existuje dodnes, a to navzdory ohromujícím změnám, které v Číně v posledních desetiletích proběhly. Některé migrační kontroly byly zrušeny koncem 70. let 20. století v reakci na poptávku po levné pracovní síle v městských továrnách, ale základní struktura zůstala nedotčena. Číňané z venkova-hukou, kteří migrují do měst, nemají nárok na základní městské programy sociálního zabezpečení a sociálních služeb, včetně veřejného školství. Chtějí-li získat vzdělání po střední škole, musí se vrátit do své rodné vesnice, a to navzdory nedostatku finančních prostředků pro školy na venkově a předsudkům vůči přijímání studentů z venkovských škol na čínské univerzity.
„V Číně se stále zachází s 600 miliony lidí velmi odlišně,“ říká Chan. „Existují dvě úrovně občanství.“
Finanční krize zvýšila povědomí o tomto problému. Když se v loňském roce bez varování zavřely továrny a dělníci měsíce nedostali zaplaceno, měli migrující pracovníci jen malou ochranu. „Byli to oni, kdo to odnesl jako první,“ říká Chan. „Sedí na samém konci globálního dodavatelského řetězce.“ Postižení byli natolik rozzlobení, že navzdory rizikům často a hlasitě protestovali. Potenciál, že se situace stane výbušnější, rozhodně existuje. „Myslím, že ústřední vláda si to velmi dobře uvědomuje,“ říká Chan. „Zatím je vláda v jednání s protestujícími velmi zdrženlivá.“
Kam Wing Chan v čínském Pekingu přednáší o reformě hukou.
Jak se Číně daří nadále prosazovat systém hukou? A proč se tak rozhodla? Jedním ze zřejmých důvodů je, že migranti z venkova – hukou – představují obrovskou zásobárnu levné pracovní síly pro továrny vyrábějící produkty na vývoz a mají zásadní význam pro čínskou strategii stát se „továrnou světa“. Levní pracovní migranti, kteří obsluhují restaurace a obchody, také snižují životní náklady obyvatel měst. A migranti pracují jako chůvy a služky pro městskou čínskou střední třídu, která se nerada vzdává takového luxusu.
„Existuje velký zájem na zachování stávajícího systému,“ vysvětluje Chan. „Nikdo, kdo má hlas, není nijak výrazně motivován, aby systém změnil. Čínská střední třída není v tomto smyslu příliš progresivní. Ze sobeckého hlediska jim to vyhovuje.“
Chan, který se narodil v pevninské Číně, ale vyrůstal v Hongkongu, se systémem hukou zabývá už léta a v poslední době o jeho nespravedlnosti několikrát veřejně promluvil. Je přesvědčen, že reforma systému je jedním z hlavních problémů, kterým musí Čína v současné době čelit. „Snažím se dát těmto lidem více hlasu,“ říká a dodává, že američtí spotřebitelé mohou nést určitý díl odpovědnosti za to, že tato situace pokračuje, protože požadují levné výrobky z Číny, aniž by se ptali na levnou pracovní sílu potřebnou k výrobě těchto výrobků. Mnoho amerických korporací samozřejmě na levné pracovní síle v Číně také hodně vydělává.
„Čína nemůže pokračovat v této levné výrobě,“ říká Chan. „To není cesta ven. V osmdesátých letech to mělo velké zásluhy, ale pokračovat v tom dnes není správná strategie. Měli by nechat lidi postupně se stěhovat do města, získat vzdělání a sociální služby a zaměřit se na výrobu lepších produktů, a ne jen levných výrobků.“
Chanovu předpověď reformy systému hukou lze nejlépe označit za opatrně optimistickou. „Čína postupuje v některých těchto politikách velmi, velmi pomalu,“ říká. „Byl bych rád, kdyby byly o něco rychlejší. Ale věřím, že taková změna je možná. Věřím, že k ní dojde.“
Další odkazy:
„Městský mýtus“: Kam Wing Chan v South China Morning Post, 24. srpna 2011
„Uskutečnění skutečné reformy hukou v Číně“: Kam Wing Chan v East Asia Forum, 3. března 2010
.