Historie organizaceEdit
NIMH prošel během své historie řadou změn názvu a organizačních uspořádání v rámci Služby veřejného zdraví Spojených států (PHS):
- PHS Narcotics Division (1929-30)
- PHS Division of Mental Hygiene (1930-43)
- Mental Hygiene Division, within the PHS Bureau of Medical Services (1943-49)
- National Institute of Mental Health (NIMH), jeden z Národních institutů zdraví (NIH, 1949-67)
- NIMH jako samostatná divize PHS (1967-68)
- NIMH, v rámci Úřadu pro zdravotní služby a duševní zdraví (1968-73)
- NIMH, v rámci NIH (1973)
- NIMH v rámci Úřadu pro alkohol, zneužívání drog a duševní zdraví (1973-1992)
- NIMH v rámci NIH (1992-dosud)
V roce 1992, kdy byl zrušen Úřad pro alkohol, zneužívání drog a duševní zdraví, bylo NIMH převedeno do NIH, přičemž si zachovalo své výzkumné funkce, zatímco jeho léčebné služby byly převedeny do nového Úřadu pro zneužívání látek a služby duševního zdraví.
FunkceEdit
Zdraví duševně nemocných bylo tradičně v kompetenci států, ale po druhé světové válce se zvýšil lobbing za federální (národní) iniciativu. Pokusy o vytvoření Národního neuropsychiatrického ústavu ztroskotaly. Robert H. Felix, tehdejší vedoucí Oddělení duševní hygieny, zorganizoval hnutí za začlenění politiky duševního zdraví jako nedílné součásti federální biomedicínské politiky. V Kongresu se konala slyšení podvýborů a v roce 1946 byl podepsán Národní zákon o duševním zdraví. Ten byl zaměřen na podporu výzkumu, prevence a léčby psychiatrických onemocnění a vyzýval ke zřízení Národní poradní rady pro duševní zdraví (NAMHC) a Národního ústavu duševního zdraví. Dne 15. dubna 1949 byl NIMH formálně založen a jeho ředitelem se stal Felix. Financování NIMH rostlo pomalu a od poloviny 50. let pak dramaticky. Institut převzal velmi vlivnou roli při utváření politiky, výzkumu a komunikaci s veřejností a legitimizoval význam nových pokroků v biomedicínské vědě, psychiatrických a psychologických službách a komunitní politice duševního zdraví.
V roce 1955 vyzval zákon o studiu duševního zdraví k „objektivní, důkladné, celostátní analýze a přehodnocení lidských a ekonomických problémů duševního zdraví“. Výsledná Společná komise pro duševní nemoci a zdraví vypracovala zprávu „Akce pro duševní zdraví“, která vyústila v ustavení meziagenturního výboru na vládní úrovni, jenž měl doporučení prozkoumat a určit vhodnou federální reakci.
V roce 1963 Kongres schválil zákon o výstavbě zařízení pro mentální retardaci a komunitních center duševního zdraví, čímž začala nová éra federální podpory služeb duševního zdraví. NIMH převzalo odpovědnost za monitorování národních programů komunitních center duševního zdraví (CMHC).
V polovině 60. let zahájilo NIMH kampaň zaměřenou na speciální problémy duševního zdraví. Její součástí byla reakce na slib prezidenta Lyndona Johnsona aplikovat vědecký výzkum na sociální problémy. Institut zřídil centra pro výzkum schizofrenie, duševního zdraví dětí a rodin, sebevražd, ale také kriminality a delikvence, duševních problémů menšinových skupin, problémů měst a později i znásilnění, stárnutí a technické pomoci obětem přírodních katastrof.
Zneužívání alkoholu a alkoholismus byly plně uznány jako hlavní problém veřejného zdraví až v polovině 60. let, kdy bylo v rámci NIMH zřízeno Národní centrum pro prevenci a kontrolu alkoholismu; výzkumný program zneužívání drog byl v rámci NIMH zahájen zřízením Centra pro studium zneužívání omamných látek a drog.
V roce 1967 se NIMH oddělilo od NIH a získalo status úřadu v rámci PHS. Intramurální výzkumný program NIMH, který prováděl studie v klinickém centru NIH a dalších zařízeních NIH, však zůstal v NIH na základě dohody o společné správě mezi NIH a NIMH. Ministr zdravotnictví, školství a sociálních věcí John W. Gardner převedl na NIMH nemocnici St. Elizabeths Hospital, jedinou civilní psychiatrickou nemocnici federální vlády.
V roce 1968 se NIMH stalo součástí Úřadu pro zdravotní služby a duševní zdraví (Health Services and Mental Health Administration, HSMHA) při PHS.
V roce 1970 byl přijat zákon Comprehensive Alcohol Abuse and Alcoholism Prevention, Treatment, and Rehabilitation Act (P.W. Gardner).L. 91-616) byl v rámci NIMH zřízen Národní ústav pro zneužívání alkoholu a alkoholismus.
V roce 1972 byl zákonem o léčbě a zneužívání drog (Drug Abuse Office and Treatment Act) v rámci NIMH zřízen Národní ústav pro zneužívání drog.
V roce 1973 prošel NIMH řadou organizačních změn. Ústav se 1. července dočasně vrátil do NIH spolu se zrušením HSMHA. Poté ministr DHEW administrativně zřídil Úřad pro alkohol, zneužívání drog a duševní zdraví (ADAMHA) – složený z Národního ústavu pro zneužívání alkoholu a alkoholismus, Národního ústavu pro zneužívání drog a NIMH – jako nástupnickou organizaci HSMHA. ADAMHA byla oficiálně zřízena v roce 1974.
Prezidentská komise pro duševní zdraví v roce 1977 přezkoumala potřeby národa v oblasti duševního zdraví a v roce 1978 měla prezidentovi předložit doporučení, jak nejlépe tyto potřeby uspokojit.
V roce 1980 byla zahájena studie The Epidemiologic Catchment Area (ECA), bezprecedentní výzkumné úsilí, které zahrnovalo rozhovory s celostátním reprezentativním vzorkem 20 000 Američanů. Terénní rozhovory a první vlna analýz byly dokončeny v roce 1985. Údaje z ECA poskytly obraz o míře výskytu duševních a návykových poruch a využívání služeb.
V roce 1980 byl přijat zákon o systémech duševního zdraví, který vycházel z doporučení prezidentské komise pro duševní zdraví a jehož cílem bylo zajistit lepší služby pro osoby s duševními poruchami. NUDZ se podílelo na vypracování Národního plánu pro chronicky duševně nemocné, což bylo rozsáhlé úsilí o zlepšení služeb a doladění různých federálních programů pro osoby s vážnými a trvalými duševními poruchami.
V roce 1987 byla administrativní kontrola nemocnice svaté Alžběty převedena z NUDZ na District of Columbia. NIMH si ponechala výzkumná zařízení v areálu nemocnice. V roce 1989 bylo v areálu nemocnice svaté Alžběty otevřeno Neurovědecké centrum NIMH a Neuropsychiatrická výzkumná nemocnice NIMH.
V roce 1992 přijal Kongres zákon o reorganizaci ADAMHA, kterým byla ADAMHA zrušena. Výzkumné složky NIAAA, NIDA a NIMH se opět připojily k NIH, zatímco složky služeb jednotlivých institutů se staly součástí nové agentury PHS, Substance Abuse and Mental Health Services Administration (SAMHSA). Návrat do NIH a ztráta funkcí služeb ve prospěch SAMHSA si vyžádaly změnu organizace správy extramurálních programů NIMH. Byly vytvořeny nové kanceláře pro výzkum v oblasti prevence, speciálních populací, duševního zdraví na venkově a AIDS.
V roce 1994 Výbor pro rozpočtové prostředky Sněmovny reprezentantů pověřil ředitele NIH, aby provedl revizi úlohy, velikosti a nákladů všech intramurálních výzkumných programů NIH (IRP). NIMH a Národní poradní rada pro duševní zdraví (NAMHC) zahájily rozsáhlou studii vnitroústavního výzkumného programu NIMH. Plánovací výbor doporučil pokračovat v investicích do IRP a doporučil konkrétní administrativní změny; mnohé z nich byly provedeny po vydání závěrečné zprávy výboru; další změny – například zřízení nového významného programu zaměřeného na poruchy nálady a úzkosti – byly zavedeny v následujících letech.
V roce 1996 zahájilo NIMH spolu s NAMHC systematické přezkumy řady oblastí svého výzkumného portfolia, včetně genetiky duševních poruch; epidemiologie a služeb pro dětskou a dospívající populaci; výzkumu prevence; výzkumu klinické léčby a služeb. Na žádost ředitele Národního ústavu duševního zdraví zřídila Rada NAMH v každé z těchto oblastí programové skupiny. NIMH (National Institute of Mental Health) pokračoval v realizaci doporučení vydaných těmito pracovními skupinami.
V roce 1997 NIMH přenastavil svou extramurální organizační strukturu tak, aby využil nové technologie a přístupy k základní i klinické vědě a také změny, které nastaly v systémech poskytování zdravotní péče, a zároveň zachoval zaměření institutu na duševní nemoci. Výsledkem nové extramurální organizace byly tři výzkumné divize: Základní a klinický neurovědní výzkum; Služby a intervenční výzkum; a Duševní poruchy, behaviorální výzkum a AIDS.
V letech 1997 až 1999 NIMH přeorientoval zdroje kariérního rozvoje na počáteční kariéru a přidal nové mechanismy pro klinický výzkum.
V roce 1999 bylo Neurovědní centrum NIMH/Neuropsychiatrická výzkumná nemocnice přemístěna ze St. Elizabeth’s Hospital ve Washingtonu, D.C., do areálu NIH v Bethesdě ve státě Maryland v reakci na doporučení výboru pro plánování IRP, který v roce 1996 provedl revizi programu intramurálního výzkumu NIMH (National Institute of Mental Health).
První konference Bílého domu o duševním zdraví, která se konala 7. června ve Washingtonu, D.C., se sešli národní vedoucí představitelé, vědecký a klinický personál v oblasti duševního zdraví, pacienti a spotřebitelé, aby diskutovali o potřebách a možnostech. Národní ústav duševního zdraví vypracoval materiály a pomáhal konferenci organizovat.
Generální chirurg USA David Satcher vydal v červenci Výzvu generálního chirurga k akci na prevenci sebevražd a v prosinci první Zprávu generálního chirurga o duševním zdraví. NIMH spolu s dalšími federálními agenturami spolupracoval na přípravě obou těchto přelomových zpráv.
Od jmenování Thomase R. Insela ředitelem NIMH v roce 2002 prošel ústav organizačními změnami, aby se lépe zaměřil na potřeby výzkumu duševního zdraví (rozšíření ze tří extramurálních divizí na pět divizí, přičemž dvě nové divize se zaměřily na translační výzkum dospělých a dětí). NIMH také přečkal několik let kontroverzí kvůli střetu zájmů a porušování etiky ze strany některých svých intramurálních výzkumníků. Tato situace vrhla světlo na oblast, která se týkala celého NIH, a vyústila v přísnější pravidla týkající se střetu zájmů pro celý NIH. V poslední době se zájem Kongresu obrátil k otázkám etiky a střetu zájmů u externích řešitelů, kteří dostávají podporu NIMH nebo jiných NIH. Současné federální zákony mají odpovědnost za řízení a monitorování střetu zájmů externích řešitelů s jejich domovskými institucemi/organizacemi. NIH na tyto nové obavy reagoval zahájením formálního procesu získávání podnětů a rad veřejnosti, který pravděpodobně vyústí ve změnu pravidel pro sledování a řízení obav ze střetu zájmů u externě podporovaných řešitelů. V neposlední řadě bylo uplynulé desetiletí také ve znamení vzrušujících vědeckých průlomů a úsilí v oblasti výzkumu duševních nemocí, neboť nové genetické pokroky a metodiky biologického zobrazování zvýšily porozumění duševním nemocem. Dvěma pozoruhodnými důsledky těchto pokroků jsou spolupráce Institutu s ministerstvem armády na zahájení studie STARRS (Study To Assess Risk and Resilience in Service Members), která je podobná framinghamské studii a jejíž trvání je naplánováno do roku 2014, a snaha o stanovení kritérií výzkumných domén (RDoC – Research Domain Criteria), která se snaží definovat základní rozměry fungování (např. obvody strachu nebo pracovní paměť), jež mají být studovány na více úrovních analýzy, od genů přes nervové obvody až po chování, a to napříč tradičně definovanými poruchami.
Sbírka rozhovorů s řediteli a jednotlivci, kteří se významně podíleli na založení a rané historii institutu, vedená Dr. Eli A. Rubensteinem v letech 1975-1978, je uložena v Národní lékařské knihovně v Bethesdě ve státě Maryland.
.