Svoboda se však skutečně prosadila až v období New Deal, kdy byly určující americké hodnoty rozšířeny o ekonomickou a sociální spravedlnost, která umožnila lidem svobodný rozvoj jako lidským bytostem. Z Rooseveltových čtyř svobod – svobody projevu, náboženského vyznání, svobody od nedostatku a od strachu – mohly být pouze první dvě vyjádřeny slovem „svoboda“.
Hnutí za občanská práva učinilo z hesla „svoboda nyní“ svůj mobilizační pokřik. Rev. Dr. Martin Luther King Jr. použil ve svém projevu „Mám sen“ slovo „svoboda“ devatenáctkrát a slovo „svoboda“ pouze dvakrát. Feministky rozšířily svobodu i na reprodukční práva, zatímco Timothy Leary mluvil o „páté svobodě… svobodě rozšiřovat své vlastní vědomí“.
Jak však poznamenal profesor Foner, svoboda je v americkém povědomí příliš důležitá na to, aby zůstala majetkem jedné politické strany. Konzervativní znovuzískávání tohoto slova začalo během studené války, kdy bylo rozšířeno o výhody volného trhu a spotřebitelské volby, které poskytuje. I tehdy byla svoboda pohodlně vágní nálepkou používanou k označení spojenců svobodného světa, jako bylo Francovo Španělsko, jehož oddanost svobodě byla pochybná.
Prezident Ronald Reagan pochopil, jakou moc získala “svoboda“. Ve svém druhém inauguračním projevu zmínil svobodu čtrnáctkrát a svobodu pouze jednou. V ústech pana Reagana a dalších konzervativců však svoboda vyjadřovala to, co Isaiah Berlin nazval jejím negativním smyslem, tedy absenci omezení trhu a individuálního jednání. Reaganův program „ekonomické svobody“ zahrnoval deregulaci, snížení daní a oslabení odborů, které dříve konzervativci obhajovali ve jménu „svobody zaměstnavatelů“.
Vzývání svobody se pro pravici stalo stejně reflexivní jako pro demokraty z New Dealu a účastníky hnutí za občanská práva. Odpůrci zákonů o občanských právech se odvolávali na “svobodu sdružování“ a odpůrci afirmativní akce hovořili o “svobodě od rasy“. Na webových stránkách Národní střelecké asociace se slovo svoboda vyskytuje třikrát častěji než slovo volnost.
S rozšířením používání slova “svoboda“ se však každá politika a program staly součástí národního poslání, “volnost“ ustoupila z vlasteneckého slovníku. Pokud toto slovo v současnosti ještě uctíváme, pak už ne tolik jako výzvu ke shromáždění, ale spíše jako náhražku za legalistické zdvořilosti, s nimiž si zakladatelé dali tolik práce. Proto se toto slovo stále objevuje, když se mluví o domácí válce proti terorismu, ať už ve spojení „občanské svobody“ nebo samostatně.
V poslední době se představitelé Bushovy administrativy snaží toto slovo vyrvat kritikům svých opatření v oblasti vnitřní bezpečnosti.