Výsledky studie vedené univerzitou Johnse Hopkinse odhalily možnou souvislost mezi náhlým poklesem krevního tlaku v minulosti a nejčastější formou nepravidelného srdečního rytmu.
Studie naznačuje, že záchvat ortostatické hypotenze – prudký pokles krevního tlaku, ke kterému dochází, když člověk vstane po období ležení – je zřejmě spojen s celkovým 40procentním zvýšením rizika vzniku fibrilace síní v následujících dvou desetiletích.
Výzkumníci sice mohou ortostatickou hypotenzi ověřit jednoduchým a levným testem v ordinaci lékaře, ale upozorňují, že tento stav sám o sobě obecně nevyžaduje léčbu, ani neprokázali, že je příčinou fibrilace síní.
Dále upozorňují, že vzhledem k tomu, že fibrilace síní je často přítomna, aniž by vyvolávala znatelné příznaky, mohou mít někteří lidé poruchu rytmu již před epizodou ortostatické hypotenze, i když se snažili tyto osoby ze studie vyloučit.
Výzkumníci však tvrdí, že jejich zjištění naznačují potřebu dalších studií a že lékaři, kteří u svých pacientů diagnostikují ortostatickou hypotenzi, musí být při sledování fibrilace síní ostražitější, než by jinak mohli být. Tato arytmie je nedostatečně diagnostikovaným onemocněním, které pětinásobně zvyšuje riziko mrtvice a také riziko srdečního selhání a demence. Lidé s fibrilací síní jsou často léčeni léky na ředění krve, které snižují riziko mrtvice, a dalšími léky, které regulují rychlost a rytmus srdečního tepu. Výsledky výzkumu byly minulý týden zveřejněny v časopise PLOS ONE.
„Doufáme, že náš výzkum upozorní lékaře na možnou souvislost mezi ortostatickou hypotenzí a fibrilací síní a že udělají další krok, aby zjistili, zda se u pacientů s rychlým kolísáním krevního tlaku neděje něco vážnějšího,“ říká vedoucí studie Sunil K. Agarwal, M.D., M.P.H., Ph.D., pracovník oddělení všeobecného vnitřního lékařství na Johns Hopkins University School of Medicine. „Chceme, aby to měli na očích.“
V rámci studie vědci sledovali 12 071 afroamerických a bílých mužů a žen ve věku 45 až 64 let, kteří byli zařazeni do studie Atherosclerosis Risks in Communities (ARIC). V letech 1987-1989 každý subjekt absolvoval základní návštěvu, během níž byly shromážděny informace o socioekonomických ukazatelích, anamnéze, rodinné anamnéze, rizikových faktorech kardiovaskulárních onemocnění, sérových chemických testech, elektrokardiogramu (EKG), užívání léků a antropometrických údajích. Byly provedeny tři kontrolní návštěvy, každoroční telefonické rozhovory a aktivní sledování hospitalizací a úmrtí.
Pět procent subjektů (603 z nich) mělo diagnostikován rychlý pokles krevního tlaku při přechodu z lehu do stoje. Autoři definovali ortostatickou hypotenzi jako pokles systolického krevního tlaku o 20 mmHg nebo více nebo pokles diastolického tlaku o nejméně 10 mmHg. Ze studie byli vyloučeni ti, kteří měli v anamnéze fibrilaci síní nebo měli její příznaky na počátku studie.
Během průměrné doby sledování 18,1 roku se u 1 438 (11,9 %) účastníků studie objevila fibrilace síní. U osob s ortostatickou hypotenzí byla po zohlednění faktorů, jako je rasa, věk, pohlaví a další běžné rizikové faktory pro vznik arytmie, o 40 procent vyšší pravděpodobnost vzniku nepravidelného srdečního rytmu než u osob bez ortostatické hypotenze. Fibrilace síní byla identifikována na základě 12svodového EKG zaznamenaného během tří kontrolních návštěv v tříletých intervalech do roku 1998 a na základě hospitalizací a/nebo úmrtních listů do roku 2010.
O 40 procent vyšší riziko spojené s fibrilací síní u pacientů s kolísavým krevním tlakem bylo stejné zvýšení rizika spojené s osobami, které měly cukrovku nebo vysoký krevní tlak.
Fibrilace síní je nejčastějším typem arytmie neboli problému s frekvencí nebo rytmem srdce. Během arytmie může srdce bít příliš rychle, příliš pomalu nebo s nepravidelným rytmem.
Fibrilace síní postihuje v Severní Americe přibližně 3 miliony lidí a předpokládá se, že do roku 2050 se její výskyt zdvojnásobí. Dochází k ní, když horní komory srdce, předsíně, bijí chaoticky a obvykle rychle mimo koordinaci se dvěma dolními komorami orgánu. Během epizod fibrilace síní se může krev v horní komoře nevhodně shromažďovat a vytvářet sraženiny, které mohou putovat do mozku a bránit zdravé funkci srdce, říká Agarwal.
Ukázalo se, že léčba léky na ředění krve dramaticky snižuje riziko mrtvice u těchto pacientů o více než polovinu, ale mnozí z nich léky neužívají, protože si nejsou vědomi, že mají toto onemocnění. Mezi příznaky patří bušení srdce, dušnost a slabost.
Agarwal říká, že lékaři ortostatickou hypotenzi běžně netestují. Provádí se tak, že si pacient na dvě až pět minut lehne a přitom se mu několikrát změří krevní tlak, poté vstane a po dvou minutách se mu znovu změří stejné hodnoty. Někdy se pacientovi s ortostatickou hypotenzí při vstávání zatočí hlava a pocítí závrať, ale ne vždy.
„Potřebujeme další výzkum, abychom zjistili, zda existuje nějaký příčinný vztah mezi ortostatickou hypotenzí a fibrilací síní, nebo zda je to jen ukazatel dysfunkce autonomního nervového systému nebo obecně špatného zdravotního stavu,“ říká.
Tento výzkum byl sponzorován Národním institutem pro srdce, plíce a krev (N01-HC-55015, 55016, 55018, 55019, 55020, 55021 a 55022 a T32-HL-007779 a T32HL007024). Další finanční prostředky na tuto studii poskytla American Heart Association (09SDG2280087).
Na této studii se podíleli také výzkumníci z Mayo Clinic, University of Minnesota, University of North Carolina a Wake Forest University School of Medicine. Mezi další výzkumníky z Johns Hopkins patří Seamus P. Whelton, M.D., M.P.H., a Josef Coresh, M.D., Ph.D.
.