Slavný diamant naděje, dříve známý jako Le Bleu de France, je jedním z nejslavnějších diamantů v historii. Tento 45,52karátový diamant Fancy Deep Grayish Blue s čistotou VS1 je největším modrým diamantem na světě a jedním z prvních a nejslavnějších diamantů fantaskní barvy, který byl kdy objeven. Le Bleu de France byl s největší pravděpodobností vytěžen v Indii, jak vyplývá z historických poznámek prvního majitele diamantu Hope. Není jasné, kdy přesně byl diamant objeven a kým, i když se připisuje Jeanu-Baptistovi Tavernierovi. Není také známo, zda jej koupil, nebo získal jiným způsobem. Drahokam o velikosti vlašského ořechu měří 25,60 mm (délka) × 21,78 mm (šířka) × 12,00 mm (hloubka). Brus byl popsán jako: „polštářkový antický briliant s fasetovaným pásem a dalšími fasetami na pavilonu.“
Kámen pravděpodobně získal král Ludvík XIV. v roce 1668, poté byl vybroušen z původních 115,28 karátu na 67,125 karátu. Ludvík jej nechal zasadit do spony na kravatu, která se stala u dvora legendární pro svou poutavou krásu. Později jej Ludvík XV. přetavil v přívěsek a ponechal si jej výhradně pro královu potřebu, což je v rozporu s historicky rozšířeným názorem, že jej nosila Marie Antoinetta a byla sťata, čímž bylo prokletí diamantu zvěčněno.
Dočasně se ztratil dějinám, protože mnoho korunovačních klenotů bylo během Francouzské revoluce ukradeno, diamant Naděje však mezi nimi nebyl. Předpokládá se, že se drahokam dostal do Anglie a v roce 1839 se opět dostal na veřejnost jako součást sbírky Henryho Phillipa Hopea, uváděný jako Hopeův diamant. Významný klenotník Pierre Cartier diamant v roce 1910 znovu zasazoval do jeho současného známého osazení a prodal ho washingtonské společenské smetánce Evalyn Walsh McLeanové. V roce 1949 jej správci její pozůstalosti prodali slavnému klenotníkovi Harrymu Winstonovi, který jej zařadil do své expozice „Court of Jewels“, své sbírky šperků, která obletěla celé USA. V roce 1958 jej Winston věnoval Smithsonovu institutu ve Washingtonu, Národnímu muzeu přírodní historie, jako součást národní sbírky drahokamů, kde se nachází dodnes.
Diamant Hope zůstal v muzeu vystaven v diamantovém náhrdelníku obklopeném antickými broušenými a hruškovitými diamanty, ačkoli v roce 2009 byl vyjmut, aby mohl být vystaven jako volný drahokam.
V roce 2009 oslavil Smithsonian 50 let diamantu ve svých zdech oznámením o dočasném přesazení diamantu do nového osazení. Uspořádali internetové hlasování mezi třemi návrhy a byl vybrán vítězný návrh, který byl použit pro diamant.
Nový návrh představuje trojitý řetězec diamantů, který vrcholí jakýmsi objetím s diamantem v jeho středu. V tomto zasazení zůstal po dobu jednoho roku, než byl vrácen do nezasazeného stavu k vystavení.