Můj Mickův příběh
Než začnete číst tento článek, možná si říkáte, proč jsem to napsal já a ne Mick? Důvod je ten, že jako většina manželek si vždycky myslím, že umím věci lépe než můj manžel! Od rakoviny úst uplynulo něco málo přes pět let a Mick se těší dobrému zdraví a daří se mu dobře. Děkuji všem, kteří mu v této době pomáhali a starali se o něj.
V listopadu 2002 začal mít Mick bolesti těsně za nosem. Nejprve jsme si mysleli, že jde jen o ucpané dutiny, a požádal mě, abych mu sehnala dekongestivum. Nebyl to člověk, který by si stěžoval, a tak vlastně neřekl nic jiného, než mě o pár týdnů později požádal, abych ho objednala k lékaři. Mick nebyl u lékaře už léta! Jeho bolesti se zhoršily.
Objednal jsem se k našemu místnímu praktickému lékaři, který Micka vyšetřil a dal mu antibiotika. Řekl nám, že se pravděpodobně jedná o zánět dutin. Asi po 10 dnech bolest stále přetrvávala a zhoršovala se! Šli jsme znovu k našemu praktickému lékaři, který řekl, že zkusí jiná antibiotika, protože ta první možná nebyla na tuto infekci ta správná. Během celého prosince však Mick trpěl příšernými bolestmi. Nemohl spát ani jíst a začal hubnout.
V domnění, že by mohlo jít o infekci dásní, jsme v lednu 2003 navštívili místního zubaře. V té době už Micka bolela i horní čelist a ve střeše úst se mu objevil otok. Zubař Micka vyšetřil a poslal nás na rentgen do Bradfordské královské nemocnice. Odnesli jsme ho zpět k zubaři, který po jeho prohlédnutí řekl, že Micka pošle na Maxillo-Facial Unit v St Luke’s Hospital v Bradfordu, protože si nebyl jistý, co je to za otok.
V únoru jsme šli na MFU a navštívili slečnu Keshaniovou, která je tamním odborným asistentem. Řekla nám, že se pravděpodobně jedná o cystu, a řekla nám, abychom přišli později odpoledne, aby nám ji mohla odstranit. Byla to velká úleva, když jsme zjistili, co to je, a věděli, že se to dá léčit. Cysta byla odstraněna a biopsie byla odeslána na vyšetření. Ta se běžně provádí po operaci jakékoli léze. Po týdnu jsme se vrátili na oddělení, kde slečna Keshaniová řekla, že se rána hojí dobře, a domluvili jsme se, že se vrátíme za dva týdny. Ale asi po týdnu začal Mick opět pociťovat bolesti. Zavolala jsem tedy do St Luke’s a požádala o dřívější termín. Ještě ten týden jsme přijeli zpět do nemocnice s tím, že Mick má pravděpodobně infekci. Ale doktor Keshani nám řekl, že se vrátily výsledky biopsie a ukázaly, že Mick má rakovinu! Byli jsme zdrceni. Slyšeli jsme „RAKOVINA“ a cítili, jak se nám hroutí svět.
Slečna Keshaniová řekla, že zařídí, aby Mick navštívil pana Worralla, jednoho z konzultantů na čelistně-obličejovém oddělení. Než však Mick navštívil pana Worralla, zařídila, aby Mick odpoledne podstoupil další rentgenové snímky a krevní testy.
Ten víkend byl nejhorším víkendem našeho života. Netušili jsme, co se s Mickem stane a zda se ho podaří úspěšně léčit. Věděli jsme jen, že Mickovi bude muset být odstraněna část horní čelisti! V hlavě se nám honilo tolik otázek. Mezi ty hlavní patřilo: Podaří se odstranit celou rakovinu? Bude Mick schopen jíst? Nebo mluvit?
Příští pondělí jsme navštívili pana Worralla. Řekl nám, že bude schopen Micka léčit s cílem vyléčit ho. Nebyly to však žádné záruky. Co se týče jídla a mluvení, řekl nám, že mu připevní umělou část, která nahradí chybějící část čelisti a střechy úst, a on bude moci mluvit a jíst měkkou stravu. Po návštěvě pana Worralla mohu poprvé říci, že se nám velmi ulevilo, že se s tím dá něco dělat.
Před operací podstoupil Mick vyšetření, aby se ověřilo, že se rakovina nerozšířila do krku nebo dutin. Pan Worrall také odebral biopsii z Mickových dutin. Naštěstí se rakovina nerozšířila.
7. dubna 2003 podstoupil Mick operaci, při které mu byl nádor odstraněn. Na oddělení se vrátil a vypadal víceméně stejně. Byl jsem ohromen tím, jak Mick vypadal, i když si nemyslím, že se Mick cítil úžasně, jen se mu ulevilo a byl velmi slabý. Bylo nám řečeno, že vše proběhlo v pořádku a že celý nádor byl odstraněn. Během operace pan Worrall také odebral Mickovi kožní štěp z horní části stehna, aby napravil defekt vzniklý vyříznutím nádoru. Takže kromě nazogastrické sondy a nitrožilní kapačky s morfiem měl na noze také obvaz,
Později toho dne Mick zkusil první doušek vody. Málem se udusil. V ústech měl takový divný pocit a bylo pro něj obtížné polykat ze sklenice. Zkusili jsme tedy místo sklenice použít injekční stříkačku; zdálo se, že je to o něco lepší, když se to do úst „vstřikuje“ pomalu. Během několika následujících dní jsme si uvědomili, že Micka budeme muset krmit přes nazogastrickou štolu speciální směsí tekutin, kterou sestavili dietologové v nemocnici. Veškeré léky, které Mick potřeboval, byly rozpuštěny a vstříknuty do sondy.
O pět dní později se Mick vrátil domů. Bylo nám ukázáno, jak používat přístroj, který do Micka pumpoval potravu a tekutiny. Krmení trvalo asi 8 hodin denně. Další fází Mickovy léčby byla radioterapie v nemocnici Cookridge. Předtím jsme se setkali s doktorem Coylem, radiačním onkologem, v nemocnici Svatého Lukáše. Vysvětlila nám, jak bude léčba probíhat.
Mick musel mít obličejovou masku z umělé hmoty. Bylo na ní vyznačeno, kde bude potřebovat radioterapii. Během 6 týdnů podstoupil 32 léčebných procedur (každý všední den jedno sezení). Víkendy byly dny odpočinku. Během této doby musel Mick také podstoupit jednu nebo dvě operace, při kterých mu byla odstraněna falešná část, aby se vyčistila horní část úst a zabránilo se tak infekcím.
Přibližně po 6 týdnech, kdy byl Mick krmen přes nosogastrickou sondu, jsme si začali uvědomovat, že bude trvat dlouho, než bude schopen normálně jíst. Jeho dietolog navrhl, že by bylo možné krmit ho přes PEG (perkutánní endoskopickou gastrostomii) sondu do žaludku. I když to vyžadovalo další operaci, zdálo se to lepší než hadička v nose. V květnu jsme se tedy setkali s doktorem Reynoldsem, konzultantem gastroenterologem v Bradfordské královské nemocnici. Operoval ho a zavedl mu PEG trubičku. I když Micka trochu bolelo a strávil několik dní opět v nemocnici, s PEGem to bylo mnohem lepší.
Mick byl prostřednictvím PEGu krmen následujících 6 měsíců. Teprve v listopadu mohl Mick opět normálně jíst poté, co mu doktor Joshi nasadil novou zubní náhradu. Ta nahradila všechny zuby v horní čelisti a ucpala otvor ve střeše úst. Byla přilepena pomocí lepicích pásků na zubní náhradu. Mickovým prvním jídlem byla míchaná vajíčka. Netrvalo však dlouho a zvládl i ryby a další měkká jídla. Byl tu však jeden problém. Po první operaci (odstranění nádoru) Mickovi zůstala pod nosem malá jizva. Kvůli radioterapii se však jizva rozpadla a vytvořila se v ní díra. A teď, když Mick znovu jedl, z něj vytékaly tekutiny.
V únoru 2004 doktor Joshi zařídil, aby Mick navštívil pana Carrolla, dalšího konzultanta na maxilofaciálním oddělení. Probrali jsme možnost, že by zubní protéza mohla v Mickových ústech držet nějak bezpečněji. Pan Carroll nám řekl, že je možné do zbylé kosti umístit zygomatické implantáty. Ale kvůli veškeré radioterapii, kterou Mick podstoupil, by potřeboval hyperbarickou kyslíkovou léčbu v Hullu. (Stejná léčba, jakou dostávají hloubkoví potápěči, pokud trpí úžinou). Bez ní by se kost kolem implantátů nezahojila. O díře pod Mickovým nosem jsme s panem Worrallem mluvili při jedné z jeho kontrol. Vysvětlil nám, že kdyby se ji pokusil opravit v této době, mohlo by se to ještě zhoršit a že bude lepší počkat, až budou implantáty a konečná zubní náhrada hotové.
Mick o několik týdnů později zahájil hyperbarickou léčbu. Do Hullu musel jezdit každý všední den po dobu jednoho měsíce, než pan Carroll provedl operaci a vložil implantáty. Poté musel ještě 2 týdny po operaci jezdit do Hullu na další léčbu. Vím, že pro Micka bylo cestování vyčerpávající, zvláště po operaci, po které měl modřiny, otoky a bolesti.
O několik měsíců později nám pan Carroll sdělil, že kost kolem implantátů se zahojila a že Mick nyní může navštívit doktora Joshiho, aby mu zhotovil a nasadil novou zubní náhradu. Doktor Joshi nejprve pořídil otisky a rozměry pro horní a dolní kompletní zubní náhradu. O několik týdnů později byla Mickovi nasazena zubní náhrada. Po tak dlouhé době se mu zdálo zvláštní mít opět plný chrup, ale rozdíl v jeho vzhledu byl pozoruhodný. Zubní náhrada dokonale zapadla do implantátů. Protože však v přední části úst nebyla žádná kost, která by zabránila tomu, aby se zubní náhrada nakláněla nahoru a dolů, musel si Mick osvojit jiný způsob žvýkání. V lednu 2006, tři roky od Mickovy první operace, pan Worrall konečně operoval a uzavřel díru pod Mickovým nosem. Ta se dobře zahojila.
Je květen 2009, šest let poté. Implantáty a zubní protéza znamenají pro Mickův život obrovskou změnu. Nyní může jíst téměř všechno. Jediné, na co si musí dávat pozor, je čištění implantátů v ústech pomocí injekční stříkačky a ústní vody třikrát denně, aby se vyhnul infekcím. Mick stále pravidelně navštěvuje doktora Joshiho kvůli úpravě zubní náhrady, ale už nemusí chodit na kontroly k panu Worrallovi.
Během posledních šesti let nám rodina a přátelé poskytli velkou podporu a pochválili Micka za jeho statečnost, že toho tolik prožil. Ale Mick říká, že to nebyla otázka statečnosti, protože „nebylo na výběr“. Takže všem, kdo čtou tento článek, „kteří nemají na výběr“, pamatujte, že je možné přežít rakovinu úst.
Vicky a Mick
květen 2009
.