Marcus Aemilius Lepidus (88 př. n. l. – 12 př. n. l.) byl římský generál, člen druhého triumvirátu v letech 43 až 33 př. n. l. po boku Octaviana a Marka Antonia. Lepidus byl nejslabším členem triumvirátu s hlavním městem v Kartágu a byl svržen v roce 33 př. n. l. poté, co se pokusil začlenit Sicílii do svého panství.
Biografie
Marcus Aemilius Lepidus se narodil v Římě za římské republiky jako syn Marka Aemilia Lepida a Appuleie a oženil se se sestrou Marka Junia Bruta, Julií Secundou. V roce 49 př. n. l. se stal prétorem republiky a v roce 46 př. n. l. byl po porážce pompejských vojsk na východě jmenován konzulem. Když byl Julius Caesar v roce 44 př. n. l. zabit, vyzval Cicero Lepida, aby se spojil se svým švagrem, ten však odmítl a místo toho se zapojil do triumvirátu s Octavianem a Markem Antoniem. Triumvirát společně ovládal celou Itálii jižně od Lombardie, ale Lepidus samostatně vládl severním provinciím Afriky v dnešním Tunisku a Libyi. V bitvě u Filipp v roce 42 př. n. l. Lepidus pomohl porazit vojsko Liberatorů a musel přihlížet tomu, jak se jeho švagr a švagrová Gaia Cassia Longina zabili. V roce 36 př. n. l. Lepidus shromáždil velkou armádu 14 legií, aby pokořil Sexta Pompeia na Sicílii, a sehrál tak významnou roli při jeho porážce. Po Pompeiově porážce však umístil své legie na Sicílii a vedl spor s Octavianem o to, kdo má nad ostrovem moc. Octavianus obvinil Lepida z podněcování nepokojů a plánování uzurpace moci, a tak ho Octavianus zbavil všech úřadů kromě Pontifex Maximus a vykázal ho do Circeií. Ten v roce 12 př. n. l. zemřel a Octavianus – nyní císař Augustus – sám převzal titul Pontifex Maximus.