Biografie
Než uvedeme podrobnosti o Platónově životě, věnujeme několik okamžiků diskusi o tom, jak určité jsou podrobnosti, které uvádíme níže. Podrobnosti většinou uvádí sám Platón v dopisech, které se na první pohled zdají být jisté. Je však sporné, zda Platón dopisy skutečně napsal, takže existují tři možné výklady. Za prvé, že Platón dopisy napsal, a proto jsou údaje přesné. Za druhé, že dopisy sice nenapsal Platón, ale někdo, kdo ho znal nebo měl alespoň přístup k přesným informacím o jeho životě. Třetí možností, kterou bohužel nelze vyloučit, je, že je někdo napsal jako čistou fikci.
Dále bychom se měli vyjádřit ke jménu „Platón“. Rowe píše:-
Tvrdilo se, že Platónovo skutečné jméno bylo Aristoklés a že „Platón“ byla přezdívka (zhruba „široký“) odvozená buď od šířky jeho ramen, výsledku tréninku v zápase, nebo od šířky jeho stylu, případně od velikosti jeho čela.
Platón byl nejmladším synem Aristóna a Perikéta, kteří oba pocházeli ze slavných bohatých rodin, jež žily v Athénách po celé generace. Když byl Platón mladý, jeho otec zemřel a matka se znovu provdala, jejím druhým manželem byl Pyrilampes. Platón vyrůstal převážně v Pyrilampově domě. Aristoteles píše, že když byl Platón mladý, studoval u Kratyla, který byl žákem Hérakleita, proslulého svou kosmologií, jež je založena na tom, že základním materiálem vesmíru je oheň. Je téměř jisté, že se Platón v mládí spřátelil se Sókratem, neboť bratr Platónovy matky Charmidés byl Sókratovým blízkým přítelem.
V letech 431 př. n. l. až 404 př. n. l. probíhala peloponéská válka mezi Athénami a Spartou. Platón byl v letech 409 př. n. l. až 404 př. n. l. ve vojenské službě, ale v té době chtěl dělat spíše politickou než vojenskou kariéru. Na konci války se připojil k oligarchii Třiceti tyranů v Athénách ustavené v roce 404 př. n. l., jejímž jedním z vůdců byl bratr jeho matky Charmidés, ale jejich násilné činy způsobily, že Platón rychle odešel.
V roce 403 př. n. l. byla v Athénách obnovena demokracie a Platón měl velké naděje, že bude moci znovu vstoupit do politiky. Excesy athénského politického života ho však zřejmě přesvědčily, aby se politických ambicí vzdal. Zejména Sokratova poprava v roce 399 př. n. l. na něj měla hluboký vliv a rozhodl se, že s politikou v Athénách už nebude mít nic společného.
Po Sokratově popravě Platón opustil Athény a cestoval po Egyptě, Sicílii a Itálii. V Egyptě se seznámil s vodními hodinami a později je zavedl v Řecku. V Itálii se seznámil s Pythagorovým dílem a docenil hodnotu matematiky. To byla událost velkého významu, neboť z myšlenek, které Platón získal od Pythagorových žáků, si vytvořil představu :-
… že skutečnost, kterou vědecké myšlení hledá, musí být vyjádřitelná matematickými termíny, přičemž matematika je nejpřesnější a nejurčitější druh myšlení, kterého jsme schopni. Význam této myšlenky pro vývoj vědy od prvních počátků až do dnešních dnů je nesmírný.
Znovu nastalo období války a Platón opět vstoupil do vojenské služby. Pozdější autoři zabývající se Platónovým životem tvrdili, že v tomto období svého života byl vyznamenán za statečnost v boji. Předpokládá se také, že v této době začal psát své dialogy.
Platón se vrátil do Athén a kolem roku 387 př. n. l. založil v Athénách svou Akademii. Bylo to na pozemku, který patřil muži jménem Academos, a odtud pochází název „Akademie“. Akademie byla instituce věnovaná výzkumu a výuce filosofie a přírodních věd a Platón jí předsedal od roku 387 př. n. l. až do své smrti v roce 347 př. n. l.
Důvody pro založení Akademie souvisely s jeho dřívějším podnikáním v politice. Byl trpce zklamán úrovní, kterou projevovali lidé ve veřejných funkcích, a doufal, že se mu podaří vychovat mladé muže, kteří se stanou státníky. Když jim však předal hodnoty, v něž Platón věřil, domníval se, že tito muži budou schopni zlepšit politické vedení řeckých měst.
Zaznamenány jsou pouze dvě další epizody z Platónova života. V roce 367 př. n. l. se vydal do Syrakus po smrti Dionýsia I., který městu vládl. Dionýsos, švagr Dionýsia I., přesvědčil Platóna, aby přijel do Syrakus a učil nového vládce Dionýsia II. Platón neočekával, že plán uspěje, ale protože Dion i Archytas z Tarentu plánu věřili, Platón souhlasil. Jejich plán spočíval v tom, že pokud bude Dionýsius II. vyškolen ve vědě a filozofii, bude schopen zabránit invazi Kartága na Sicílii. Dionýsios II. však žárlil na Diona, kterého vytlačil ze Syrakus, a plán, jak Platón očekával, ztroskotal.
Platón se vrátil do Athén, ale v roce 361 př. n. l. navštívil Syrakusy znovu v naději, že se mu podaří soupeře sblížit. V Syrakusách zůstal po část roku 360 př. n. l., ale politického řešení soupeření nedosáhl. Dion zaútočil na Syrakusy při převratu v roce 357, získal nad nimi kontrolu, ale v roce 354 byl zavražděn.
Field v této souvislosti píše, že Platónův život:-
… jasně ukazuje, že oblíbená představa Platóna jako odtažitého nesvětského učence, který ve svých studiích spřádá teorie vzdálené praktickému životu, je mimořádně zcestná. Naopak, byl to člověk světa, zkušený voják, hojně cestoval a měl úzké kontakty s mnoha předními lidmi ve svém městě i jinde.
Platónův hlavní přínos spočívá ve filozofii, matematice a vědě. Objevit Platónovy filozofické názory však není tak snadné, jak by se dalo očekávat. Důvodem je skutečnost, že Platón nenapsal žádný systematický traktát, v němž by podal své názory, nýbrž napsal řadu dialogů (asi 30), které jsou psány formou rozhovorů. Nejprve bychom se měli vyjádřit k tomu, jak vynikajícími literárními díly tyto dialogy jsou :-
Prokazují mistrovství jazyka, schopnost naznačit charakter, smysl pro situaci a cit pro její tragické i komické aspekty, které Platóna řadí mezi největší světové spisovatele. Těchto darů plně využívá při vštěpování poučení, které chce naučit.
V dopisech, které Platón napsal, dává jasně najevo, že chápe, že z dialogů bude obtížné vyvodit jeho filosofickou teorii, ale tvrdí, že čtenář ji pochopí až po dlouhém přemýšlení, diskusi a kladení otázek. V dialozích nevystupuje Platón jako postava, takže neprohlašuje, že vše, co v nich tvrdí, jsou jeho vlastní názory. Postavy jsou historické, přičemž hlavním hrdinou je obvykle Sókratés, takže není jasné, nakolik tyto postavy vyjadřují názory, s nimiž by sám vystoupil. Předpokládá se, že přinejmenším v raných dialozích vyjadřuje postava Sokrata názory, které Sokrates skutečně zastával.
Platón těmito dialogy přispěl k teorii umění, zejména tance, hudby, poezie, architektury a dramatu. Diskutoval o celé řadě filozofických témat včetně etiky, metafyziky, kde se probírají témata jako nesmrtelnost, člověk, mysl a realismus.
Zabýval se filozofií matematiky, politickou filozofií, kde se probírají témata jako cenzura, a náboženskou filozofií, kde se probírají témata jako ateismus, dualismus a panteismus. Při diskusi o epistemologii se zabýval myšlenkami, jako je apriorní poznání a racionalismus. Ve své teorii forem Platón odmítl proměnlivý, klamný svět, který si uvědomujeme prostřednictvím našich smyslů, a místo toho navrhl svůj svět idejí, které jsou stálé a pravdivé.
Přibližme si Platónovu teorii forem na jednom z jeho matematických příkladů. Platón považuje matematické objekty za dokonalé formy. Například přímka je objekt, který má délku, ale nemá šířku. Ať uděláme čáru ve světě našich smyslů jakkoli tenkou, nebude to tato dokonalá matematická forma, neboť vždy bude mít šířku. Ve Faidónu Platón hovoří o předmětech v reálném světě, které se snaží být podobné svým dokonalým formám. Má tím na mysli stále tenčí a tenčí čáry, které v mezích možností směřují k matematickému pojmu čáry, ale samozřejmě ho nikdy nedosáhnou. Jiný příklad z Faidóna je uveden v :-
Příkladem, který je tam vzat, je matematický vztah rovnosti, a je zde uveden kontrast mezi absolutní rovností, o níž uvažujeme v matematice, a hrubou, přibližnou rovností, s níž se musíme spokojit při zacházení s předměty našimi smysly.
Ve spise Republika zase Platón hovoří o geometrických diagramech jako o nedokonalých napodobeninách dokonalých matematických objektů, které znázorňují.
Platónův přínos k teoriím vzdělání se projevuje ve způsobu, jakým vedl Akademii, a v jeho představě o tom, co představuje vzdělaného člověka. Přispěl také k logice a právní filozofii včetně rétoriky.
Ačkoli Platón sám neučinil žádný významný matematický objev, jeho přesvědčení, že matematika poskytuje nejlepší vzdělání pro mysl, bylo pro rozvoj tohoto oboru nesmírně důležité. Nad dveřmi Akademie bylo napsáno:
Nikdo neznalý geometrie ať sem nevstupuje.
Platón se soustředil na myšlenku „důkazu“ a trval na přesných definicích a jasných hypotézách. Tím položil základy Eukleidova systematického přístupu k matematice. V jeho příspěvcích k matematice prostřednictvím jeho žáků je shrnuto:-
Všechny nejdůležitější matematické práce 4. století vykonali Platónovi přátelé nebo žáci. První žáci kuželoseček a pravděpodobně i Theaetetus, tvůrce geometrie těles, byli členy Akademie. Eudoxos z Knidu – autor nauky o proporcích vyložené v Eukleidových „Prvcích“, vynálezce metody zjišťování ploch a objemů křivočarých obrazců vyčerpáním a tvůrce astronomického schématu soustředných sfér, které přijal a pozměnil Aristoteles – přenesl svou školu z Kyziku do Athén za účelem spolupráce s Platónem; zdá se, že během jedné z Platónových nepřítomností působil jako vedoucí Akademie. Archytas, vynálezce mechanické vědy, byl Platónovým přítelem a dopisovatelem.
V matematice je Platónovo jméno spojeno s platónskými tělesy. V Timaiovi je matematická konstrukce prvků (země, oheň, vzduch a voda), v níž jsou jako tvary atomů země, ohně, vzduchu a vody uvedeny krychle, čtyřstěn, osmistěn a dvacetistěn. Páté platónské těleso, dodekaedr, je Platónovým modelem celého vesmíru.
Platónovo přesvědčení ohledně vesmíru bylo, že hvězdy, planety, Slunce a Měsíc se pohybují kolem Země v krystalických koulích. Nejblíže k Zemi byla sféra Měsíce, pak sféra Slunce, dále Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn a nejvzdálenější byla sféra hvězd. Věřil, že Měsíc svítí odraženým slunečním světlem.
Možná nejlepší přehled o Platónových názorech získáme, když prozkoumáme, v čem by podle něj mělo spočívat správné vzdělání. Zde je jeho průběh studia :-
… exaktní vědy – aritmetiku, rovinnou a tělesnou geometrii, astronomii a harmonii – by se studovaly nejprve deset let, aby se mysl seznámila se vztahy, které lze pochopit pouze myšlením. Pět let by pak bylo věnováno ještě přísnějšímu studiu „dialektiky“. Dialektika je umění rozhovoru, otázky a odpovědi, a podle Platóna je dialektická dovednost schopností klást otázky o podstatě věcí a odpovídat na ně. Dialektik nahrazuje hypotézy bezpečným poznáním a jeho cílem je založit veškerou vědu, veškeré poznání na nějakém „nehypotetickém prvním principu“.
Platónova Akademie vzkvétala až do roku 529 n. l., kdy ji uzavřel křesťanský císař Justinián, který tvrdil, že jde o pohanské zařízení. Přežila 900 let a je nejdéle existující známou univerzitou.