Je možné se znovu zamilovat do partnera, který přestal být vzrušující? Tuto otázku mi kladou poměrně často a já obvykle odpovídám: „Mohlo by to být.“
Když dlouholetí partneři podlehnou fádnosti (znáte to, pocitu, že „už to nemá žádné kouzlo“), skončí někdy v ordinaci manželského poradce a hledají nápravu. Je mi líto, že musím těm, kteří doufají v okamžité uspokojení, říci, že pokud má dojít k nápravě, musí přijít zevnitř toho, kdo o ni žádá, a může to vyžadovat určité úsilí.
Často se objevuje stížnost: „On (nebo ona) už není ten člověk, do kterého jsem se zamiloval.“
„A ty jsi ten samý člověk, do kterého jsem se původně zamiloval?“
„Ne. Ptám se na oplátku já.
V průběhu času každý z nás roste a mění se. Někteří lidé rostou společně, jiní se od sebe vzdalují, jak se mění čas a okolnosti. Je běžným romantickým přesvědčením, že pokračovat v lásce k tomu, do koho jsme se kdysi zamilovali, se prostě stává – a pro některé šťastlivce se to stane. Většina lidí však zjišťuje, že každý dobrý vztah vyžaduje úsilí a pozornost.
Pokud se u těch, kteří spolu již nějakou dobu chodí, objeví problém, že se již nepřitahují, je snadným řešením vztah elegantně ukončit a poohlédnout se po jiných, se kterými by mohli chodit. Některé vztahy mají zkrátka svou trvanlivost. Když skončí, je konec. Nic se neděje, nic se neděje.
V případě oddanějších párů si myslím, že je důležité zůstat do jisté míry eroticky spojeni. Ale to, že už necítíš k partnerovi přitažlivost, je jádrem stížností většiny lidí: „Ona (nebo on) je milý člověk, ale…“.
Zarazil mě tento citát doktorky Anny Stubblefieldové:
„Pokud má někdo zajímavou, poutavou mysl, dobré srdce a krásnou duši, je to transformující. Projevuje se to a vy si toho člověka zamilujete. A tak milujete, že jste mu nablízku, a milujete tělo, ve kterém je, protože to je tělo, které má.“
Mám pocit, že většina z nás potřebuje pracovat na vztahu, který máme – vědomě přijímat novou podobu těla, kterou náš stárnoucí protějšek získává, ignorovat každodenní podráždění nebo rezignovaně nevzdychat, když náš partner ještě jednou vypráví stejný příběh. To, co tyto nepříjemnosti vyvažuje, ale co může vyžadovat úsilí, je každodenní oceňování toho, kým a čím tento člověk sám je – jeho upřímné lásky k lidem, jeho jemnosti. Jinými slovy, jeho přitažlivé vlastnosti.
Odložte na chvíli staré zášti a dobře se na svého partnera podívejte: Kdybyste se setkali poprvé a byli spolu na rande naslepo nebo v blízkém pracovním vztahu, jak byste tohoto člověka hodnotili? Jaké jsou jeho silné stránky, přitažlivé rysy? Jejich pojmenování často dokáže zažehnout něco z dávné přitažlivosti a umožní na tom stavět.
Připomeňte si, co vás na vašem protějšku přitahovalo – fyzicky nebo jinak. Jaké rysy, jaké vlastnosti? Nejsou některé z nich v nějaké podobě stále přítomny – inteligence, smysl pro humor? Zaměřte se na ně. Všimněte si, že její úsměv je stále neporušený, nebo jeho dobře tvarované nohy, i když jste se na ně možná už nějakou dobu pořádně nepodívali. Vzpomeňte si na hřejivé pocity, které jste měli, když jste je poprvé objevili, a zaměřte se na znovuzískání tohoto pocitu.
Dalším dobrým cvičením, jak oživit pocity lásky a přitažlivosti, je chovat se „jako by“. Bez ohledu na to, jak ploché je staré vzrušení, začněte s flirtováním a dvořením, které se v minulosti dělo přirozeně. Skládání komplimentů někomu, na koho jste se opravdu dlouho nepodívali, nebo přinášení drobných dárků, častější společné setkávání nebo nabízení pozvání jakéhokoli druhu pravděpodobně vyvolá překvapivé reakce – a často docela příjemná překvapení. Zkuste společně podnikat něco nového – například lekce tance nebo se učit nový jazyk. Sdílení jakéhokoli nového úsilí vytváří a rozněcuje pocit sounáležitosti.
Krátce řečeno, je tedy třeba tuto osobu nově objevit a odhalit své původní pocity, proč vás přitahovala. Jak to budete dělat, některé z humusů mohou v tomto procesu zmizet. Doufám, že se tak stane. Zamilovat se, dokonce i do „mít rád“, je nádherný pocit, tím spíš, když je to s vaším vlastním protějškem.