Mám zůstat se svým přítelem, i když mě už nemiluje? S přítelem jsme spolu už téměř osm měsíců. V poslední době ale neodpovídá na moje „miluji tě“. Všimla jsem si toho. A teď se mě zeptal: „Jak to cítíš, že to jde?“ A já mu odpověděla: „Ne. Oba jsme si mysleli totéž: „Je to dobré,“ ale on to doplnil. Řekl, že ke mně cítí méně než na začátku našeho vztahu. Dobře, to chápu, ale není to normální? Vždyť já se taky necítím pořád super zamilovaná. Ale čím déle jsem v tomhle vztahu, tím víc moje city k němu rostou. Hodně mi na něm záleží. Takže když jsme spolu mluvili, kladla jsem mu spoustu otázek. Potřeboval čas o samotě, ve smyslu času pro sebe. Řekla jsem mu, že mi to nevadí a že se spolu chceme bavit, jak jen to půjde. Ale opravdu to bolí. Pravděpodobně mi už nikdy neřekne, že mě miluje. Nevím, jestli si tím jen nezpůsobím větší bolest, když s ním zůstanu. Je to něco, co se stalo teprve včera, a mně hlava exploduje dalšími otázkami a hloupými pocity.
Jsem si jistá, že tě to bolí. Ale odpověď na otázku „Měla bych zůstat se svým přítelem, i když už mě nemiluje?“ bude vždycky jednoznačné a nekomplikované „Ne“. Ne. V žádném případě. Ne, jak. Nikdy.
Pokud hledáte dlouhodobý, láskyplný vztah, naprosto základním požadavkem je partner, který vás skutečně miluje. Lásku si zasloužíte. A nikdy byste se neměli spokojit s něčím menším.
Když hledáš lásku, „mít rád“ je jako pro přátele.
Je to teprve osm měsíců. Když to budeš protahovat, jen si ještě víc ublížíš. Pokud si tvůj přítel neudělá v duši pořádek, nevrátí se k tobě, neomluví se ti a neřekne ti, že tě taky miluje, není pro tebe ten pravý – a nemá cenu s ním ztrácet čas.
Je tu někdo jiný, kdo je pro tebe lepší. Jdi dál.
Mám jednoho kamaráda, který je mým nejlepším přítelem v podstatě od druhého ročníku na střední škole, a byl tu pro mě v různých sračkách – rozchodech, vyhazovu z domu a bezdomovectví (dvakrát), rozbití auta a totálním krachu. V současné době mám vztah s někým, s kým žiju. Už nějakou dobu mám pocit, že mě má můj přítel rád. Zatím mi ale nic neřekl, protože vím, že by se nechtěl plést do cesty tomu, co máme s mým přítelem. Opravdu nevím, jak to mám řešit. Mám svého přítele moc ráda, ale to je tak všechno – jako přítele. Měla bych mu to říct? Nebo počkat, jestli něco řekne? Nedělá na mě žádné naschvály ani nic podobného.
Obvykle téměř v každé situaci radím mluvit, mluvit, mluvit. V devadesáti devíti případech ze sta budu čtenáře nabádat, aby nepříjemnou věc řekl, všechno si vyříkal a měl to z krku. Ale to zde není moje rada.
Moje rada zní: Neříkejte nic.
Tvé kamarádce na tobě očividně hodně záleží. Stejně jako ve většině intenzivních, dlouhodobých přátelství byly jeho city pravděpodobně někdy čistě přátelské a jindy romantické. Příležitostně mohl být zmatený. Teď ale nezní zmateně. Neslyšela jsem, jak mu to způsobuje úzkost. Vlastně to zní, jako by se s touto situací smířil.
Váš přítel vám nedělá návrhy. Neflirtuje s vámi. A co je nejdůležitější, neříká nic o tom, co cítí. To znamená přinejmenším jednu ze tří věcí: (1) Nechová k tobě žádné romantické city. (2) Něco k tobě cítí, ale respektuje tvůj vztah a tvá rozhodnutí. (3) Něco k tobě cítí, ale buď se to stydí přiznat, nebo čeká na vhodnou chvíli, kdy to bude moci říct. V každém případě je míč na jeho straně. Je na něm, aby něco řekl, pokud chce změnit status quo.
Nemáš mu co říct, co by ještě nevěděl. Vaše pocity jsou již jasné: Tím, že jste se rozhodla být s někým jiným, jste již jasně sdělila, že se svým přítelem nechcete chodit. A tím, že jsi mu tak dlouho dobrou kamarádkou, dáváš najevo i něco jiného: vážíš si ho jako kamaráda.
Tohle si nech pro sebe. Pokud bude chtít vést tento těžký rozhovor, řekne ti to. V opačném případě jen zbytečně rozdmýcháváš problémy.“
Můj starý přítel přijel pracovně do města, a tak mě oslovil, abychom spolu povečeřeli. Když jsme spolu pracovali, vždycky mezi námi byla chemie, ale on měl dlouholetou přítelkyni a ani jeden z nás se to nesnažil pokazit. Takže samozřejmě teď, když je nezadaný, byla večeře úžasná a já s ním nakonec strávila noc v jeho hotelu. Vlastně jsem u něj v hotelu strávila každou noc, kdy byl ve městě. Po prvních pár dnech jsem usoudila, že mu jde jen o sex, a nevadilo mi to, protože jsem se nesnažila spěchat s tím, abychom na sebe plácli nálepku vztahu, ale on začal dělat věci, které by, kdybych byla jen lehká povalečka, nedělal – věci, které děláte, jen když vám na někom záleží. Takže když se po pár týdnech vrátil do města, nechala jsem se trochu unést a začala mu dávat najevo své city, ale jakmile si toho všiml, zmizel a od té doby jsem o něm neslyšela. Co se sakra stalo?! V hloubi duše jsem věděla, že to nikdy nebude fungovat, protože skoro celý rok cestuje, ale asi jsem prostě naštvaná kvůli tomu, jak se k tomu postavil. Když mě může přítel takhle odhodit, co brání každému jinému klukovi, aby udělal to samé?“
Především to zní, jako by ten kluk beze slova zmizel – takže pokud si chceš být jistá, co se stalo, zavolej mu. Řekni mu, že tě zklamal způsob, jakým utekl, a zeptej se ho, co si sakra myslel. Není nic špatného na tom, požádat o trochu objasnění.
Takže tvůj instinkt je nejspíš správný: pravděpodobně hledal něco nezávazného. Pak se mu líbilo víc, než možná předpokládal – a pravděpodobně s tebou opravdu rád trávil čas -, ale prostě nehledal nic vážného. Tak utekl.
Jsem si jistá, že tohle náhlé zmizení bodne. Tím, že vytáhl abrakadabru, odchod v obláčku kouře, se zachoval jako blbec. Ale nezaměňuj toto jedno zklamání za větší vzorec.
Ptáš se: „Co brání každému chlapovi, aby neudělal totéž?“ Odpověď znáte: Všichni chlapi nejsou ti nejhorší, poslední. Nemůžeš soudit dalšího kluka podle chování posledního blbce, který ti ublížil.
Randění není snadné. Není to nic pro slabé povahy. A rozhodně není pro pesimisty.
Máš nějakou otázku na Logana ohledně sexu nebo vztahů? Zeptejte se ho zde.
Sledujte Logana na Twitteru.