Patelární nestabilita s opakovanou laterální dislokací, která se běžně vyskytuje u mladších, aktivních dospělých, je spojena s řadou anatomických patologií a obvykle vyžaduje chirurgický zákrok. Mezi nimi je významným rizikovým faktorem zvýšená vzdálenost tibiálního tuberkulu od trochleární rýhy (TT-TG). Vzdálenost TT-TG popisuje stupeň lateralizace tibiálního tuberkula. „Vzdálenost TT-TG se rutinně měří u většiny pacientů, kteří se dostaví s částečnou nebo úplnou dislokací kolenního kloubu. Díky tomu se jedná o dostupnou informaci, která by mohla být potenciálně využita k identifikaci pacientů s rizikem opakovaného vykloubení,“ vysvětluje doktor Paul Sherbondy z Penn State Bone and Joint Institute.
Analýza MRI odhaluje zvýšenou vzdálenost TT-TG o 21,36 mm u pacienta s opakovaným vykloubením čéšky (vlevo) ve srovnání se vzdáleností TT-TG o 10 mm.49 mm u pacienta bez patelárního vykloubení (vpravo).
Při použití MRI v nedávné sérii případů zjistili Dr. Sherbondy a Ashley Anderson, MD, odborník na sportovní medicínu z Penn State, průměrnou vzdálenost TT-TG 12-13 mm u pacientů s opakovaným patelárním vykloubením (n=30) ve srovnání s 9-10 mm u normálních kontrol bez vykloubení (n=38) (obrázek). Tyto vzdálenosti TT-TG jsou menší, než byly dříve popsány pomocí CT vyšetření. V jedné z prvních studií využívajících CT skeny Dejour a kol.1 zjistili, že průměrná vzdálenost TT-TG u osob s opakovanou dislokací byla větší nebo rovna 20 mm ve srovnání s 12-13 mm u kontrol. Je však známo, že hodnoty naměřené pomocí MRI jsou trvale menší než hodnoty získané pomocí CT.2 Hranici definovanou Dejourem proto nelze aplikovat na pacienty, u nichž byla provedena MRI.
Dr. Sherbondy vysvětluje: „Měření pomocí MRI v naší studii vykazovala vysokou spolehlivost mezi posuzovateli a malé rozdíly mezi pacienty,“ což naznačuje, že tyto hodnoty jsou vysoce reprodukovatelné a přesné. Ke stanovení vzdálenosti TT-TG Dr. Sherbondy poznamenává: „MRI by mohla být upřednostňována, protože je široce používaná, nevystavuje pacienta záření a poskytuje informace o souvisejících poraněních a patologii, jako je poškození mediálního retinakula a kloubní chrupavky, zhmoždění kosti nebo přítomnost volných těles z úrazu.“
V současné době neexistují žádné jasné prahové hodnoty pro stanovení vzdálenosti TT-TG pomocí MRI, které by předpovídaly opakované vykloubení pately. Dr. Sherbondy poznamenává: „Neexistují žádné rozsáhlé epidemiologické studie, které by definitivně charakterizovaly vzdálenost TT-TG v běžné populaci a v klinických populacích, jako jsou pacienti s opakovaným patelárním vykloubením.“
Nová zjištění doktorů Sherbondyho a Andersona přispívají k poznání o normální versus abnormální vzdálenosti TT-TG. Budoucí rozsáhlejší výzkumy s využitím MRI, které by jasně definovaly hranici toho, co představuje abnormálně velkou vzdálenost TT-TG, by mohly pomoci při klinickém rozhodování o tom, zda a jaký typ chirurgického zákroku je u pacientů s patelárním vykloubením nejvhodnější. Dr. Sherbondy dodává: „Při velké vzdálenosti TT-TG by mohlo být užitečné provést osteotomii tibiálního tuberkulu. U jiných typů patologie může být k řešení problému vhodná rekonstrukce mediálního patelofemorálního vazu (MPFL).“
Paul Sherbondy, MD
Asociovaný profesor, ortopedie a rehabilitace
Ortopedický chirurg sportovní medicíny
Telefon: 814-865-3566
Email: [email protected]
Příspěvek: Ortopedická sportovní medicína, Univerzitní nemocnice Johna Hopkinse, Baltimore, Md.
Residenční místo: Ortopedická sportovní medicína, Univerzitní nemocnice Johna Hopkinse, Baltimore, Md:
Medicínská fakulta: Ortopedická chirurgie, Tulane University, New Orleans, La.
Medical School: Paul Sherbondy, MD, na Doximity
- Dejour H, Walch G, Nove-Josserand L, Guier C. 1994. Faktory patelární nestability: anatomická radiografická studie. Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc. 2(1): 19-26.
- Camp CL, Stuart MJ, Krych AJ, Levy BA, Bond JR, Collins MS, Dahm DL. 2013. Měření CT a MRI vzdáleností tibiálního tuberkulu od tibiální drážky nejsou u pacientů s patelární nestabilitou ekvivalentní. Am J Sports Med. 41(8):1835- 40.