Lidé České republiky

Způsoby osídlení

Industrializace a urbanizace změnily tvář tradičních českých regionů, i když Čechy a v menší míře i Morava jsou stále rozpoznatelnými celky odrážejícími odlišné národní a kulturní dědictví. Jižní Čechy a jihovýchodní Morava udržují místní tradice kuchyně a obyvatelé nosí při zvláštních příležitostech lidové kroje. Pro některé venkovské oblasti je charakteristická tradiční dřevěná architektura.

Hustota zalidnění v České republice je vysoká, obce jsou od sebe obecně vzdáleny jen několik kilometrů. Významnou výjimkou jsou některé pohraniční oblasti – jejich nízká hustota odráží vyvolanou emigraci menšin, například tří milionů sudetských Němců, kteří byli vyhnáni po druhé světové válce. Venkovská sídla jsou charakteristicky kompaktní, ale v horských oblastech, kolonizovaných v průběhu 13. a 14. století, jsou běžné vesnice roztroušené podél úzkých údolí. Kolektivizace zemědělské půdy, která proběhla v desetiletích po druhé světové válce, vedla ke vzniku velkých, pravidelně tvarovaných polí, která nahradila staleté dělení půdy na malé, nepravidelné, soukromě vlastněné pozemky.

Urbanizace v České republice není na průmyslově vyspělou zemi nijak zvlášť vysoká, ve městech žijí asi tři čtvrtiny obyvatel. I v nejmenších městských centrech se však obvykle nachází nějaký zpracovatelský průmysl. Praha, hlavní město státu, zaujímá historicky dominantní roli. Hlavním průmyslovým a kulturním městem Moravy je Brno. K dalším velkým městům patří Ostrava, přední centrum těžby uhlí a ocelářství, a Plzeň se starým, zavedeným strojírenským a pivovarnickým průmyslem.

Nová města vznikala před druhou světovou válkou i po ní. Z předválečných sídel stojí za zmínku údolní moravské město Zlín, založené v roce 1923. Po druhé světové válce vznikla města Havířov na Ostravsku a Ostrov u Karlových Varů na západě země

.