Je kanonizován pro svou hudbu, ale Kurt Cobain z Nirvany se zajímal o výtvarné umění dávno předtím, než vzal do ruky kytaru. Životopisec Charles R. Cross v knize Heavier Than Heaven vypráví, jak se šestiletý Cobain chlubil, že zpaměti nakreslil dokonalou podobu Mickey Mouse. Dílo bylo tak dobré, že ho jeho dědeček Leland obvinil, že ho napodobuje. „To jsem neudělal,“ řekl Cobain a okamžitě vypumpoval kačera Donalda – a pro jistotu i Goofyho. Leland byl ohromen.
Nikdy předtím neviděné Cobainovy obrazy, dosud zapečetěné v archivu Cobain Estate, byly hlavní událostí veletrhu umění v Seattlu na začátku tohoto měsíce. Téměř 100 galerií z deseti zemí přivezlo na přední trh s uměním na severozápadě Pacifiku své nejprodávanější zboží, ale Cobainovy obrazy nebyly na prodej – poskytují nový pohled na Cobaina jako hudebníka, který se vyjadřoval i na plátně.
Ve škole si Cobain vysloužil od svých učitelů výtvarné výchovy pochvalu a podporu, které se mu doma nedostávalo, a zlost nad krachujícím manželstvím svých rodičů ventiloval ilustrovanými komiksy ve svých denících. „Neustále si čmáral,“ řekla Crossovi spolužačka Nikki Clarková. Tíhl k zakázaným obrázkům, od násilí a příšer až po satana. Spolužákovi ze sedmé třídy Billu Burghardtovi ukázal fotorealistickou kresbu vagíny a ten odpověděl: „Co to je?“
Cobainovo výtvarné umění prostupovalo i vzestupem Nirvany, od prvních samolepek kapely až po malbu na obálce Incesticide – obě byly k vidění na veletrhu.
Kurt Cobain, „Bez názvu“
Agentura United Talent Agency objevila Cobainovo umění, když loni začala zastupovat jeho pozůstalost; umělecký ředitel agentury Josh Roth dostal přístup ke stovkám Cobainových osobních věcí ve skladišti „někde v Los Angeles“. Část jeho nálezů měla premiéru 3. srpna v CenturyLink Field Event Center, včetně stránek ze zápisníku, které obsahovaly ranou verzi skladby „Smells Like Teen Spirit“, dopis slibující věčnou oddanost Courtney Love a spolupráci s Williamem S. Burroughsem, na níž se Cobain podílel čtyřmi průstřely. Jsou zde také dvě malby: vychrtlý obojživelný humanoid rozpláclý před žlutým pozadím s názvem Fistula a dílo, které miliony fanoušků Nirvany již znají a pravděpodobně vlastní v miniaturní podobě: malba na obalu alba s názvem Incesticide.
Kurt Cobain, Incesticide
Vidět obrazy osobně ve stánku UTA na veletrhu umění v Seattlu bylo kouzelné – vzácný pohled do zákoutí Cobainovy mysli, které nebylo za 23 let od jeho smrti vyčerpávajícím způsobem analyzováno. Tahy štětcem jsou přesné, ale drsné a obrazy jsou vystaveny v původních Cobainových dřevěných rámech. Kdyby někdo cestoval časem od března 1994 do veletrhu v roce 2017, mohl by se domnívat, že Cobain svou dětskou vášeň pro kreslení přetavil ve světovou uměleckou slávu.
Cobainovo dílo si vysloužilo zářivou pozornost všude od Rolling Stone po kulturní blogy a místní zpravodajství, ale ve stánku byla k vidění také doprovodná díla od spřízněných duší, jako jsou Mike Kelley, Richard Prince, Elizabeth Peyton, Dennis Hopper a Dash Snow. „Chtěli jsme vedle Kurta ukázat i zavedené umělce,“ říká Roth. Tvrdí, že se chystá samostatná výstava Cobainova umění – ale pro veletrh, který se koná ve městě, kde se Cobain proslavil, „si myslel, že by bylo zajímavé udělat něco, co by mělo širší záběr“. Prostřednictvím uměleckých děl, která kurátoroval, si Roth položil lákavou otázku: Co kdyby Kurt Cobain žil? Co kdyby se kromě svého hudebního génia stal i uměleckou hvězdou?“
Dvaceti sedm vystavených uměleckých děl naznačuje, že by byl v dobré společnosti. Vedle Fistuly a Inscesticidu je vystavena jedna z Kelleyho kreseb Odpadky, která vychází z hromad odpadků, jež zaplňovaly armádní komiks Smutný pytel seržanta George Bakera. Kelleyho raný život je paralelní s Cobainovým; vyrůstal v dělnické třídě a svou kariéru zahájil na detroitské hudební scéně s noisovou kapelou Destroy All Monsters. Oba umělci dávali ve své tvorbě přednost ironii, vyznávali nedokonalou a syrovou estetiku, bojovali s klinickou depresí a vzali si život. „Je to kvintesence hladovějícího umělce,“ říká Roth o Kelleym.
Kurt Cobain, Fistule
Ve stánku je vystaven také obraz portrétistky Elizabeth Peyton. Absolventka School of Visual Arts je spolu s legendami, jako je Chuck Close, známá tím, že pomohla oživit portrét po nadvládě abstraktního expresionismu. Její kariéra odstartovala krátce po Cobainově sebevraždě, kdy zesnulého zpěváka a kytaristu namalovala podle fotografií pořízených pro časopis Rolling Stone; několik rámů od obrazu Fistula visí ve stánku UTA její vyobrazení kontroverzního milence Oscara Wildea lorda Alfreda Douglase s červenými rty, Lord Alfred Douglas at Age 5. Portrét svým hypnotizujícím pohledem připomíná její ztvárnění Cobaina – a zároveň slouží jako připomínka toho, že kdyby pokračoval v malování po celá devadesátá a šedesátá léta, pravděpodobně by byli současníky.
Roth srovnává potenciál Nirvany se superhvězdami U2 a Bruce Springsteena a zamýšlí se nad tím, čeho mohl Cobain jako hudebník dosáhnout s Bonovými desetiletími zkušeností. Muž, který se podle Rotha Cobainovi nejvíce podobá, je však jiný hudebník a výtvarník: Bob Dylan. „Je skvělým příkladem toho, čím se Cobain mohl stát,“ dodává Roth. „Ale my se to bohužel nedozvíme.“
Stánek Roth Art Fair v Seattlu byl svým způsobem čistým splněním přání fanoušků Nirvany – ale co je důležitější, stál na podněcování představivosti a vytvářel vzrušující svět, ve kterém bylo radost se ztratit. Při odchodu ze stánku se iluze Kurta Cobaina jako umělecké hvězdy rozpadá a zůstávají jen myšlenky na to, co mohlo být. „Je to tragédie života, který skončil příliš brzy,“ říká Roth. „Myslím, že byl teprve na začátku.“