Včera večer jsem dlouho přemýšlel o oblouku této kapitoly a všech jejích tématech. Je pro mě něco téměř zázračného, kolik je toho v Kristových slovech skryto, takže nikdy nemám pocit, že bych znal všechny jejich významy. V další kapitole Kristus říká svým apoštolům, že vše, co říká, je symbolem něčeho hlubšího. Tato kapitola je dokonalým příkladem symbolů v symbolech spojených se symboly.
Kristus začíná diskusí o tom, zda je či není dovoleno léčit v sobotu; dává tím najevo, že tělesné potřeby mají přednost před náboženskými zákony. Svůj názor vyjadřuje tím, že říká člověku, aby vztáhl ruku a uzdravil ho. Téma se pak zdánlivě mění na vyhánění démonů. Říká, že dům rozdělený sám proti sobě nemůže obstát a že je třeba svázat siláka, než zkazit jeho majetek. Pak se zdá, že se téma opět mění, také dobré stromy nesou dobré ovoce, mluví proti duchu a lidé chtějí znamení, které by dokázalo, že on je Kristus. Pak tu máme příběh o nečistém duchu, který člověka opustí a vrátí se. Kapitola končí prohlášením Krista, že ti, kdo plní vůli jeho otce, jsou jeho rodina.
Ačkoli se zdá, že je zde řada různých témat, ve skutečnosti je v průběhu této kapitoly šest jasných témat či symbolů, které se navzájem pevně proplétají. Když dělám řeckou analýzu Matouše, často mě napadá, že Matouš jako výběrčí daní je posedlý vedením záznamů a pořizováním kompletních poznámek, když následoval Krista. Znám všechny teorie o vzniku synoptických evangelií (Q a ostatní), ale nechce se mi věřit, že by Matouš, autor evangelia, dokázal ze zdánlivě nesouvisejících veršů tak pevně splést tak složité myšlenky, aniž by se přesně držel Kristových slov.
Především je tu ekonomické téma, které se vždy zdá být tak nenáboženské, ale u Matouše je všudypřítomné. V celé kapitole, zvláště v řečtině, jsou však lidé vyrábějící a chránící své hmotné statky dáváni za příklad dobra. Vůl padající do příkopu v sobotu, silný muž chránící svůj majetek, dobrý strom plodící dobrý friut, dobrý poklad ze srdce, královna ze Sáby a Šalomoun a Kristova rodina jako ti, kdo produkují Boží vůli, to vše jsou příklady toho, že produkce nebo uchování hodnot jsou tím, co je dobré.
Tato výroba a uchování pochází z toho, že je nevázaná (osvobozená od břemene), a její zničení z toho, že je vázaná. Kapitola začíná pojednáním o spoutanosti náboženskými zákony, pak o spoutanosti siláka, který kazí své zboží; pak o odpuštění či „odvázání“ (v řečtině výraz „odpuštění“ znamená „nechat být“ a „propustit“ a „odvázat“) za všechno kromě mluvení proti duchu; a pak o spoutanosti Jonáše v rybě a Krista v zemi. Nakonec kapitola definitivně končí rodinnými pouty.
S tímto tématem svázaných a rozvázaných souvisí téma toho, co je skryto uvnitř, že je svázáno a vytváří to, co je vidět navenek. Náboženské zákony (navenek) jsou generovány tím, co chce Bůh (milosrdenství, ne oběť); fyzické potřeby (uvnitř) vytvářejí dobré skutky (navenek); království padají (navenek), když jsou uvnitř rozdělena; proti Božímu duchu (uvnitř) nelze mluvit, zatímco proti Kristovým činům (navenek) ano; strom (uvnitř) vytváří ovocep; srdce člověka (uvnitř) určuje, co z něj vychází, a Jonáš a Kristus jdouce dovnitř vytvářejí změnu vnějšího znamení.
Dalším tématem tohoto vnitřku, tohoto vnitřku/vnějšku, je téma „domu“ jako symbolu toho, co je uvnitř. V řečtině je dům jak fyzickou budovou, tak rodinnou jednotkou, podobně jako Davidův dům. David vstupuje do Božího domu, aby jedl zakázaný chléb; dům se nemůže rozdělit sám proti sobě; silný muž musí být spoután, aby se vloupal do jeho domu, nečistý duch se vrací do domu, který opustil. A konečně Kristus patří do domu (rodiny) těch, kdo plní Boží vůli.
Další je téma démonů, kteří jsou symbolem bezcenných myšlenek a tužeb v nás. Démoni se nemohou rozdělit sami proti sobě; démoni svazují silného člověka, aby mu vzali jeho dobro, a (ve stejném příběhu) démoni jsou svázáni Kristem, aby mu vzali ty, které mají; zlá slova a touha po znamení jsou démoni, démoni vycházejí do světa a pak se vracejí do svého domu.
Nakonec je tu téma konfliktu, které se váže jak k síle domu, tak k boji mezi produktivním a hodnotným a destruktivním a bezcenným. Konflikt mezi náboženským zákonem a vyšším zákonem, konflikt uvnitř domu, který ho ničí, mezi lidmi a démony, kteří je svazují, konflikt mezi produktivními a neužitečnými, bezcenní duchové vždy hledají skulinky, jak využít produktivní (návrat do uspořádaného domu), a konflikt mezi přirozenými rodinami a rodinami, které produkují to, co chce Bůh.
Mohl bych přihodit ještě pár témat o duchu a soudu, ale duch je jen jiná forma zasvěcence a soud je rozlišování toho, co je hodnotné a co bezcenné.
Takže ekonomickou hodnotu vytváří a uchovává svoboda. Svoboda umožňuje tomu, co je hodnotné uvnitř lidí, měnit svět navenek. Bezcenné duše v nás hendikepují naši schopnost být produktivní, ale tyto duše se poznají podle toho, co vytvářejí navenek. A probíhá neustálý boj, v němž se to, co je bezcenné a neužitečné, snaží využít to, co je užitečné a produktivní.