Přírodní historie
Krab podkovář je mimořádně stará skupina a často se o něm mluví jako o živé fosilii. Jejich fosilní příbuzní jsou rozpoznáni již v období ordoviku (před 485,4 až 443,8 miliony let) a formy podobné dnešním krabům podkovářům pocházejí z období jury (před 201,3 až 145 miliony let). Nejznámější je jediný americký druh Limulus polyphemus, jehož exempláře mohou dosahovat délky přes 60 cm, ačkoli samci a samice obvykle dosahují průměrné délky 36,6-38,1 cm (14-15 palců), resp. 45,7-48,3 cm (18-19 palců). Další tři druhy, Tachypleus tridentatus, T. gigas a Carcinoscorpius rotundicauda, se vyskytují podél Asie od Japonska po Indii a stavbou těla i zvyky se velmi podobají limulům. Nejhojněji se vyskytují v ústích řek, kde se živí řasami, mořskými červy, mlži a jinými měkkýši a mrtvými rybami. Podkováři byli využíváni jako potrava člověka.
Tělo podkováře je rozděleno na tři části, které jsou k sobě kloubově připojeny: širokou podkovovitou hlavohrudi, mnohem menší, článkovanou břišní část a dlouhý, ostrý ocasní hřbet neboli telson. Na hladce klenutém horním povrchu hlavohrudi se nachází pár postranních složených očí a mnohem menší střední pár očí, které reagují na ultrafialové světlo. Pod hlavohrudí se nachází šest párů nohou: první pár, tzv. chelicery, slouží výhradně k uchopení červů, měkkýšů s tenkou skořápkou, krabů a jiné kořisti. Ústa obklopuje dalších pět párů nohou, které slouží jak k chůzi, tak k přijímání potravy. Ostnaté kousací výstupky na bázi každé nohy trhají potravu a převalují ji do úst. Za základnami posledních nohou je pár redukovaných přívěsků zvaných chilaria.
Další fyzické rozkladání potravy probíhá v žaludku. Trávicí enzymy jsou vylučovány do dlouhého žaludku-střeva velkým orgánem zvaným hepatopankreas. Hlavními vylučovacími orgány jsou dlouhé koxální žlázy, které se otevírají těsně za základnou čtvrtého páru nohou. Hlavní ganglia (shluky nervové tkáně) jsou srostlá do prstence kolem jícnu. Gonády (rozmnožovací orgány) se hojně rozvětvují po většině těla. Za nohama je příčná chlopeň neboli operculum, která kryje knižní žábry. Žábry jsou větrány rytmickým tlukotem. Ačkoli podkováři mohou plavat na zádech, poháněni tlukoucími žaberními chlopněmi, obvykle se bahnem prodírají tak, že vyklenou tělo a pak se tlačí telsonem a posledním párem nohou.
Rodění probíhá na písečných plážích na jaře a v létě, obvykle po západu slunce a často během vysokého jarního přílivu. Každá samice v doprovodu jednoho nebo více samců vyhloubí v písku řadu prohlubní a do každé naklade snůšku několika tisíc vajec. Samci pak vajíčka pokryjí spermatem. Hnízda se obvykle nacházejí těsně pod hladinou. Po několika týdnech se z vajíček vylíhnou larvy. Jsou dlouhé asi 5 mm, nemají telson a žijí ze zásob žloutku. Jedinci ve druhém larválním stadiu mají krátký telson, krátce plavou a živí se drobnými organismy. Ačkoli se některé larvy v tomto období rozptýlí do širšího okolí, jiné zůstávají v blízkosti pláží a přezimují v bahnitých usazeninách. Larvy ve třetím stadiu se podobají miniaturním dospělcům. Mezi jednotlivými stádii larvy pelichají, tj. kutikula (vnější obal) se na okraji hlavohrudi rozštěpí a svlékne. Bezprostředně po každém svlékání dochází k nárůstu délky asi o 25 %. Pohlavní dospělosti dosahují krabi podkováři přibližně po 16 svlecích ve věku 9 až 12 let. Dospělí jedinci se živí mořskými červy (mnohoštětinatci) a často jsou pokryti různými inkrustujícími organismy.
.