V roce 1495, tři roky poté, co se Kryštof Kolumbus stal (údajně) prvním Evropanem, který vkročil na americký kontinent, se tento italský badatel vydal na řadu výprav – těch, které učebnice historicky opomíjejí.
„Nyní Kolumbus ze své základny na Haiti vysílal do vnitrozemí jednu výpravu za druhou,“ napsal Howard Zinn ve svém přelomovém učebním textu dějepisu „Lidové dějiny Spojených států“.
„Nenašli žádná zlatá pole, ale museli naplnit lodě vracející se do Španělska nějakými dividendami. V roce 1495 podnikli velký nájezd na otroky, shromáždili patnáct set arawackých mužů, žen a dětí, zavřeli je do ohrad hlídaných Španěly a psy a pak vybrali pět set nejlepších exemplářů, které naložili na lodě. Z těchto pěti set jich dvě stě cestou zemřelo. Zbytek dorazil do Španělska živý a arciděkan města je dal na prodej.“
„Kolumbus později napsal,“ cituje Zinn, „‚Ve jménu Nejsvětější Trojice pokračujme v posílání všech otroků, které lze prodat‘.“
Po staletí po jeho plavbě ze Španělska na území, které dnes známe jako Bahamy a Kubu, byl Kolumbus oslavován jako odvážný průkopník, který objevil Nový svět. V roce 1934 se Kolumbův den stal díky prezidentu Franklinu Delano Rooseveltovi a Kongresu státním svátkem.
Získejte do své e-mailové schránky zprávy z Monitoru, na kterých vám záleží.
Přihlášením k odběru souhlasíte s našimi zásadami ochrany osobních údajů.
Ale někdy v období mezi tehdejší dobou a dneškem se objevil diferencovanější příběh o tomto objeviteli. Hlavní proud chápání přijal záměry Kolumbových výprav a Zinnova kniha, vydaná v roce 1980, měla jistě významný vliv.
„Po stovky let následujících po Kolumbových plavbách je Kolumbův příběh příběhem oslav, objevů a dobývání,“ říká historik William Fowler v pořadu NPR z roku 2011. „A myslím, že v poslední době, určitě ve 20. století a určitě dnes v 21. století, jsme naštěstí mnohem citlivější vůči domorodým kulturám a škodám, zkáze, kterou příchod Evropanů sem do Nového světa na těchto lidech způsobil.“
Největší kontroverzí, která zatemňuje Kolumbovu pověst, je zničení – mnozí by řekli genocida – amerických indiánů, k níž jeho výpravy vedly. Cílem jeho výbojů bylo vždy zlato, a když se mu nepodařilo splnit slib „velkých dolů na zlato a jiné kovy“, stali se cenou útěchy otroci.
Ze statisíců indiánů kmene Arawaků na Bahamských ostrovech jich za 70 let od jeho příchodu zbyly jen stovky. Zinn píše: „Zpráva z roku 1650 ukazuje, že na ostrově nezůstal žádný z původních Arawaků ani jejich potomků.“
Zprávy Bartoloméa de las Casas, kněze a Kolumbova současníka, potvrzují zvěrstva při dobývání Indie.
„Když jsem byl na Kubě, zemřelo za tři měsíce 7000 dětí,“ napsal las Casas ve svých „Dějinách Indie“, jak je cituje Zinn. „Některé matky dokonce své děti z čirého zoufalství utopily … takto umírali manželé v dolech, manželky v práci a děti z nedostatku mléka.“
Na konci 20. století vznikl „Den původních obyvatel“ jako alternativa ke Kolumbovu dni, jako vzpomínka na původní obyvatelstvo zlikvidované evropskou kolonizací. Jak loni informoval The Christian Science Monitor, Jižní Dakota a kalifornské Berkeley, jako první určily druhé pondělí v říjnu jako den uznání původních obyvatel Ameriky.
Rozhodnutí města Berkeley vstoupilo v platnost v roce 1992, dva roky po prvním mezikontinentálním setkání původních obyvatel Ameriky, na kterém se v Ekvádoru sešly stovky zástupců indiánských skupin z celé západní polokoule a dohodly se, že Kolumbův den budou používat jako oslavu své tragické historie.
Podle agentury Reuters letos Portland v Oregonu, Albuquerque v Novém Mexiku a okres Bexar v Texasu Kolumbův den zcela ruší ve prospěch Dne původních obyvatel.
Dalším sporným bodem v legitimitě Kolumbova dne je tvrzení, že italský objevitel „objevil“ Ameriku. Jednak původní obyvatelstvo nazývalo kontinent svým domovem již téměř 15 000 let před Kolumbovým narozením. Severští objevitelé dorazili do Severní Ameriky stovky let před ním a Kolumbus dokonce ani nebyl prvním Evropanem, který do Severní Ameriky vkročil – tím byl v roce 1497 John Cabot.
Když se mýtus o Kolumbovi jako neohroženém hrdinovi stále hroutí, snahy o změnu označení Kolumbova dne nemají za cíl očernit jednoho člověka jako jediného viníka genocidy.
„Myslím, že když se zamyslíme nad tím, kolik to stálo domorodé národy tady na světě, jaké škody byly způsobeny, myslím, že to tak trochu zmírňuje způsob, jakým bychom mohli přemýšlet o Kolumbovi, a nenavrhuje, abychom ho obviňovali individuálně. Nemyslím si, že je to správné,“ říká Fowler.
„Byl to muž své doby. Ale když přišli Evropané, bylo napácháno velké zlo. Dnes možná myslíme na objevování. Možná nás také napadne slovo invaze a její výsledek. Stalo se mnoho dobrého, to je jasné, ale stalo se také mnoho zlého.“
.