Kořen kozlíku lékařského (Valeriana officinalis)

Indikace

Nespavost a případně nervozita a úzkost.

Mechanismus účinku

Bylo zjištěno, že některé složky kozlíku lékařského mají sedativní nebo anxiolytické vlastnosti. Těmito složkami jsou kyselina valerenová (VA), 6-methylapigenin (MA), (2S)-hesperidin (HN) a flavonoidní glykosid linarin (LN). Bylo prokázáno, že VA a MA mají GABAergní aktivitu. Mechanismus, jakým LN a HN působí sedativně, není dosud znám, ale nezdá se, že by to bylo prostřednictvím GABAergních drah.

Bylo prokázáno, že při současném podávání působí LN a VA synergicky,1 stejně jako MA a HN.2 Sedativní a uspávací účinky Valeriana officinalis lze tedy pravděpodobně přičíst aktivitě přinejmenším čtyř složek LN, HN, MA a VA plus jejich zesilujícím účinkům při použití celého kořene.1

Výzkum založený na důkazech

Výzkumná literatura obsahuje poměrně velké množství pozitivních důkazů pro použití V. officinalis k léčbě nespavosti, nikoli však k léčbě akutní a chronické úzkosti. Jedna studie zkoumala použití vodného roztoku V. officinalis ke zlepšení kvality spánku u mužských účastníků (n=128). Nejlepších výsledků dosáhli muži, kterým bylo více než 40 let, a ti, kteří se hodnotili jako špatní nebo nepravidelní spáči, kteří si mysleli, že mají dlouhou latenci spánku. U této skupiny byl extrakt z V. officinalis v poměru 3:1 spojen s významným snížením skóre latence spánku a zlepšením kvality spánku. Vybavování snů, ospalost druhý den ráno a noční probuzení nebyly ovlivněny.3

Článek z roku 2011 zkoumal studie o V. officinalis publikované od ledna 2000 do března 2010 v angličtině, španělštině, francouzštině a portugalštině. Vyhledávací kritéria autorů odhalila 173 článků, ale pouze čtyři (metaanalýza, systematický přehled, randomizovaná kontrolovaná studie pro použití V. officinalis při poruchách spánku a systematický přehled pro jeho použití při úzkostných poruchách) byly shledány dostatečně kvalitními, aby mohly být zahrnuty do přehledu. Autoři dospěli k závěru, že neexistuje dostatek důkazů pro doporučení použití V. officinalis u úzkostných poruch, ale existují dobré důkazy pro jeho použití při nespavosti. Na základě důkazů také dospěli k závěru, že kořen V. officinalis je bezpečný a obecně dobře snášený.4

Bezpečnost v těhotenství a při kojení

Ve dvou studiích na březích potkanech byly podávány velmi vysoké dávky V. officinalis po dobu 7 dnů v období březosti. V jedné studii byly použity dávky až 2,7 g/kg, což je 65krát vyšší než běžná dávka pro člověka. Tato studie nezjistila žádné známky toxicity pro matku ani žádné pozorovatelné nepříznivé účinky na vývoj plodu.5 Druhá studie, v níž byly použity dávky 2,8 g/kg, zjistila snížení hmotnosti placenty, nikoliv však porodní hmotnosti.6

Při tradičním používání V. officinalis u kojících matek nejsou zaznamenány žádné obavy.7 V současné době však neexistuje žádná důkazní báze týkající se jeho použití během kojení.

Všeobecná bezpečnost

Metaanalýza 16 randomizovaných, placebem kontrolovaných studií (celkem 1093 pacientů) prokázala vysoký stupeň bezpečnosti při perorálním podávání kořene V. officinalis. S výjimkou jediné studie nebyly nežádoucí účinky pozorovány nebo byly podobné jako u placeba. Výjimkou byla studie, kde se v léčené skupině výrazně zvýšil výskyt průjmu ve srovnání s kontrolní skupinou.8

Ankdotyčně byly hlášeny idiosynkratické reakce podobné stimulačním. Jeden zdroj odhaduje, že 2-3 % populace jsou náchylná k účinkům podobným stimulantům, jako je zvýšená srdeční frekvence a agitovanost.9

Dávkování

Většina studií bezpečnosti a účinnosti používá časový rámec do 30 dnů a dávku 400-900 mg přibližně 2 hodiny před spaním. Jako bezpečné a účinné se ukázalo také užívání 300-450 mg extraktu z V. officinalis denně ve třech rozdělených dávkách.10

Tradiční použití

Valeriana officinalis pochází z Evropy a západní Asie; do Spojených států a Kanady byla zavlečena. Rodové jméno pochází z latinského valere, což znamená být silný a zdravý.11 Staří Řekové ji používali mimo jiné k léčbě nespavosti.12