„Pro většinu lidí je těžší nechat se milovat, než najít někoho, kdo by je miloval.“ – Bill Russell
„Milováním nikdy neprohráváte. Vždycky prohrajete tím, že se držíte zpátky.“ -Barbara De Angelis
Neopětovaná láska je prý jednou z nejsmutnějších milostných zkušeností. Někteří lidé jí však dávají přednost před úplným nedostatkem lásky. Zamyslete se nad následujícími dvěma typy vztahů:
- Jste do svého partnera zamilovaní, ale partner vás nemiluje (tolik).
- Váš partner je zamilovaný do vás, ale vy nejste zamilovaní (tolik) do partnera.
Kterou možnost si vyberete? Odpověď není jednoznačná.
Tady je skutečný příběh:
Albert je pohledný rozvedený muž, kterému je kolem padesáti let. S Debrou se seznámil na rande naslepo a byli spolu asi rok. Opustil ji s odůvodněním, že ji sice má rád a těší se z její společnosti, ale příliš ji nemiluje. Po jejich rozchodu chodil s několika dalšími ženami. Pak ho téměř po roce na jeho narozeniny pozvala na večeři, po které se rozhodl vrátit se k ní.
Albert řekl svému příteli: „Tohle je žena, se kterou chci žít.“ Přítel byl zjevně překvapen a připomněl Albertovi, že před časem řekl, že ji nemiluje natolik, aby s ní mohl být. Na to odpověděl: „Ano, ale ona mě miluje jako nikdo jiný předtím a to je nakonec to nejdůležitější.“
Ve skutečnosti Albert položil Debře stejnou otázku: „Proč chceš být se mnou, když víš, že tě nemiluji tak, jako ty mě?“ „Ne,“ odpověděl jsem. Debra odpověděla, že je raději s člověkem, kterého velmi miluje a který ji možná tolik nemiluje, než naopak.
Který pohled by sis vybral, Albertův, nebo Debřin? Studenti a přátelé, kterých jsem se ptala, byli rozpolceni.
Když se mluví o neopětované lásce, mají lidé obvykle na mysli bolestné zážitky, kdy jeden z partnerů necítí k tomu druhému vůbec žádnou lásku. Tento extrémní případ je však méně častý než ty, v nichž je více nuancí – kdy se oba lidé sice milují, ale druh a intenzita této lásky jsou odlišné. V našem příkladu je Debra sice do Alberta bláznivě zamilovaná, Albert ji má rád, ale nemiluje ji tak silně jako ona jeho. Jeho postoj není beze stop romantické lásky. Zahrnuje péči a kamarádství, ale menší míru romantické lásky. Existuje bod intenzity lásky, pod kterým nemá cenu být spolu, ale Albertovy city jsou nad tímto bodem.
O rozdílu v intenzitě lásky se mezi milenci obvykle nemluví. Když o tom milenci diskutují, jeden z nich může říci něco jako: „Miluji tě tak moc – dokonce víc, než ty miluješ mě,“ na což může partner odpovědět: „To není možné, protože větší láska, než je ta moje k tobě, nemůže existovat.“ Jiná převládající odpověď zní: „Moje láska k tobě je tak obrovská, že stačí pro nás oba.“ (Rozumný milenec by místo toho mohl říci: „Miláčku, dohodli jsme se, že naši hlubokou lásku nemůžeme poměřovat.“)
Je samozřejmé, že když je pár na pokraji rozchodu, je diskuse spíše obviňováním: „Miluješ mě méně než já tebe“. Zamilovaní lidé kladou důraz na to, že milují více, nikoliv méně.
Vědomí rozdílů v intenzitě lásky může být zraňující, protože naznačuje, že jeden z partnerů je méněcenný – znamená to určitý druh odmítnutí. Podle toho lidé tuto otázku potlačují nebo si o partnerovi dělají pozitivní iluze. Podobně by lidé nechtěli partnerovi přiznat, že je kompromisem.
Postoje Alberta i Debry zahrnují romantický kompromis, ale není jasné, který je bolestivější. Hlavní výhodou v Albertově situaci je velká láska, kterou je obdařen, a tedy větší pravděpodobnost, že ho Debra neopustí. Nevýhoda v jeho situaci se týká vzdání se hlavního lidského snu – být do někoho bláznivě zamilovaný. Debrova situace je opačná: Debra se těší z hluboké lásky, ale vzdává se vzájemnosti, a proto je zranitelnější a méně jistá ve vztahu s Albertem.
Albert má nad situací větší kontrolu: Může v tomto vztahu pokračovat tak dlouho, jak si přeje, protože láska Debry je téměř zaručena. A pokud si náhodou najde ženu, do které bude bláznivě zamilovaný, může v tomto novém vztahu pokračovat. V jistém smyslu Albert dělá kompromisy ve své přítomnosti, aby si zajistil budoucnost. Debra je zranitelnější, protože má nad situací menší kontrolu. Vzdává se kontroly nad svou budoucností, aby si mohla užívat hluboké lásky v přítomnosti.
Relationships Essential Reads
Ti, kdo dávají přednost Debřině pozici, jsou optimističtí ohledně své schopnosti změnit postoj svého partnera k nim. Tento optimismus je spojen s převažujícím přesvědčením, že svět je ze své podstaty kontrolovatelný a že jejich schopnost ovlivňovat dění kolem sebe je výjimečná. Zkušení hazardní hráči se chovají různě, což implikuje přesvědčení, že mohou ovlivnit, jaká čísla padnou na kostkách. Podobně si lidé raději sami vybírají los, než aby jim ho někdo vybral za ně; věří, že jejich volba zvýší jejich šance na výhru.
Pokud věříte, že změna postoje vašeho partnera je skutečně možná, je lepší alternativa, kdy jste do druhého člověka bláznivě zamilovaní. Pokud je však tato možnost nemožná – většinu dospělých lidí je velmi obtížné změnit -, mohou pokusy o změnu druhého partnera zvýšit vaši frustraci a zklamání.
Albertův duševní stav je klidnější než Debřin. Možná je čas od času nespokojený s tím, že neprožívá opravdovou lásku, ale Debrova láska ho těší a jeho budoucnost je zajištěná. Debřin duševní stav je méně stabilní, protože zahrnuje jak intenzivnější pozitivní emoce (láska), tak negativní emoce (nejistota a frustrace). Úzkost spojená s Debřiným chováním je větší než u Alberta, a to ji může vyčerpat; nakonec může její láska k Albertovi poklesnout.
Volbu mezi Albertovou a Debřinou situací ovlivňují také osobnostní rysy. Lidé s egoističtějšími sklony pravděpodobněji dají přednost Albertově, protože se domnívají, že nebudou mít potíže s nalezením nového partnera. Racionálnější lidé by si také mohli vybrat Albertovu variantu, zatímco romantičtější lidé by si spíše vybrali Debřinu variantu. Dalším důležitým faktorem může být věk: Starší lidé, jejichž romantická volba se zmenšuje nebo kteří mohou hledat spíše lásku společníka než vášnivou romantickou lásku, mohou mít tendenci zvolit Albertovu situaci.
Shrnuto: Často se stává, že intenzita lásky není mezi milenci stejná, a proto se milenci musí s takovými rozdíly vyrovnávat.