Když je kojení těžké

Dnes píšu pro ty z vás, které s kojením bojují. Ty, které mají pocit, že kojení možná není pro vás, nebo že toho nejste schopné, nebo máte pocit, že většinu dne trávíte pláčem nad tím, jak se vám kojení daří.

Slyšíme hodně o tom, jak je kojení úžasné. Píšu o něm mnohokrát; o tom, jak úžasně sbližuje; o pocitu jistoty, když vidíte, jak vaše dítě roste; o neuvěřitelné jednoduchosti, když dítě usíná a odpočívá u vašeho prsu. Těmto zážitkům se nic nevyrovná. Každá žena si zaslouží cítit to se svým miminkem, ale co když se vám to nedaří – nebo ne tak, jak si myslíte, že by mělo? Co když vaše sebedůvěra ve skutečnosti neroste tak, jak roste vaše dítě?“

Mnohdy, když vidím maminky, je to ve chvíli, kdy jsou téměř na pokraji sil. Nejsou si jisté, zda mohou pokračovat. Už to, že mi volají, mi říká, že zoufale chtějí pokračovat, ale prostě nevidí východisko z toho, co se pro ně děje. Často jim říkají, že všechny problémy vyřeší láhev. Že to bude jednodušší. Bude to lepší pro jejich duševní zdraví. Je to skutečně pravda?“

„Kojení je přirozené. Proč bych to nemohla dělat já?“

Co znamená ta věta „kojení je přirozené“? Znamená to, že v den porodu najednou víte, jak kojit, a tato znalost vás vybaví na růstové spurty a rozverné večery a problémy s přisátím a prořezáváním zoubků a na všechny věci, které na této cestě přijdou? Pokud vám tato věta jako matce sugeruje právě toto, pak si myslím, že bychom ji měli přestat používat.

Rodičovství je přirozené. Je to přirozený vývoj, jakmile porodíme. To ale rozhodně neznamená, že je to snadné! Je to snadno nejtěžší, ale zároveň nejvděčnější věc, kterou jsem dělala/dělám. Nutí mě to dívat se na sebe, kontrolovat, co dělám, učit se a zkoušet každý den nové techniky. Mateřství prostřednictvím kojení k tomu patří.

Kojení je instinktivní. O tom není pochyb. V tomto smyslu je to ta nejpřirozenější věc na světě. Instinktivně zvedáme své děti k srdci. Je to náhoda, že právě tam je prs? Naše děti instinktivně zakoření a přisají se, pokud jim poskytneme správné prostředí a spouštěče. To ale neznamená, že je to snadné.

Často mluvím s maminkami o procesu chození. Chůze je přirozená, ale to proto, že máme za sebou několik desetiletí praxe. Pro pětileté dítě je to také přirozené, opět díky praxi. Je přirozená i pro dvouleté dítě, i když jeho běžecká chůze nemusí být taková, jakou uvidíte u staršího dítěte – stále se vyvíjí. Je přirozená i pro dvanáctiměsíční dítě? Touha vstát a chodit je určitě přirozená. Instinkt k tomu má, ale samotný proces chůze? – obvykle ne. Mechanika přenášení váhy, pohyb každé nohy, získání rovnováhy, pohyb další nohy? To nějakou dobu trvá. Trvá to několik týdnů. Chce to pevnou ruku. Také to vyžaduje pozorování. Ty děti nás pozorují. Vidí nás chodit. Vidí chodit sousedy, své sourozence, bratrance a sestřenice, děti na ulici, pošťáka, prodavače, své vrstevníky a dokonce i své domácí mazlíčky! Po celou dobu všichni kolem povzbuzují naše batole. Pomáhají jí postavit se na nohy a rádi jí poskytnou tu pevnou ruku. Chválí a chválí, když dělá krůčky. Na jejich tvářích je vidět radost. Když batole spadne, ozve se rychlé „jéje, všichni spadli“ nebo něco v tom smyslu, znovu dítě zvednou a jdou. Nikdo tomu batoleti neřekne, že by bylo jednodušší se prostě plazit nebo se nechat nosit. Nikdo se neobává, že by pád narušil důvěru dítěte ve schopnost chodit. Je to přijímáno jako součást procesu. Při učení se nové dovednosti se chápe, že dochází k postupnému pokroku. Některé dny jsou lepší než jiné, ale pohyb v dovednosti je celkově kupředu.

Neexistuje žádná jiná dovednost, u které bychom očekávali, že bychom měli mít náhlou znalost a schopnost, tak jako je tomu u kojení. Nikdo neočekává, že si koupí klavír (bez předchozích znalostí) a za týden bude umět zahrát koncert. Nemají pocit, že selhali, když to neumějí. Nikdo neočekává, že bude za den či dva plynně hovořit jiným jazykem, přestože jazyk je přirozený. Nikdo ani neočekává, že by mohl uběhnout pět kilometrů bez programu Couch to 5k. Proč máme proboha pocit, že selháváme, když máme problémy dělat něco, co jsme nikdy předtím nedělali, co málokdy vidíme dělat kolem sebe a o čem nemáme vlastně žádné znalosti?“

Pravdou je, že každý má v začátcích problémy. Možná různými způsoby. Někdo může mít problémy se získáním hlubokého záseku. Někdo může bojovat s intenzitou potřeb svého dítěte. Někdo může bojovat s nemocným dítětem, porodními komplikacemi nebo s dítětem, které se vůbec nepřisává. Jiní mohou mít potíže s tlakem rodiny, aby umožnili krmení ostatním. Každý má své vlastní problémy, protože se pod vámi mění celá rodinná dynamika, zatímco začínáte strmou křivku učení kojení a rodičovství. Víte, jaký je rozdíl mezi maminkami, které pokračují v kojení tak dlouho, jak chtějí, a těmi, které přestanou? Podpora!

V Norsku je kojeno 98 % dětí. Ve věku 6 měsíců je stále kojeno 80 % dětí. Norské ženy se nijak neliší od žen v Severním Irsku. Dobře, je tu možnost, že jsou vyšší a blonďatější (už jsem se dost trefil do stereotypů??), ale jejich prsa fungují stejně jako ta vaše. Skutečný rozdíl je v tom, že kojení je normální. Je to vidět. Vidí ho děti, dospívající i dospělí. Pozorujeme a učíme se. Nikdy jsem nebyla v Norsku, ale účastnila jsem se mnoha skupin na podporu kojení a vím, že pokud maminka narazí na nějaký problém a diskutuje s ostatními maminkami, uslyší: „Ach ano, to se stalo mně. Tohle mi pomohlo“ nebo „přečti si tenhle článek“ nebo „promluv si s tímhle člověkem“. Mám podezření, že z kulturního hlediska narazíte na určitý bod, kdy kojí dostatečný počet lidí, a očekávání se stanou realističtějšími a možnosti podpory známějšími.

Poselství pro dnešní den

Pokud to dnes čtete a máte problémy, chci vám říct tři věci:

1. Víte, co se děje? Najděte si svou síť

Pokud vaše síť rodiny a přátel kolem vás kojení nerozumí a aktivně vás nepodporuje, rozšiřte svou síť. Pokud máte ve svém okolí skupinu La Leche League, choďte do ní. Pokud máte ve svém okolí jinou kojící skupinu, zajděte tam. Lidé často váhají, zda jít do kojící skupiny, ale to je opět jen kulturní nepochopení. Pravděpodobně byste neváhali jít do kroužku hubnutí, kdybyste chtěli zhubnout, nebo do běžeckého kroužku, kdybyste si chtěli dát ten gaučový běh na 5 km. Přinejmenším byste si pravděpodobně našli parťáka na běhání. To, co v této podpůrné skupině najdete, jsou ženy – stejně jako vy. Některé se potýkají se stejnými věcmi, jiné s jinými. Některé, které právě vstoupily do té fáze snadného kojení, jiné, které kojí už dlouho, protože jakmile je to snadné, je to TAK snadné. V klubu hubnutí nebo v běžeckém klubu můžete najít ženy, které měly skvělý týden, a jiné, pro které byl ten týden mnohem těžší. Společné mají to, že pracují, učí se a dělají pokroky.

Stejné jsou i podpůrné skupiny pro kojení. Když se budete pravidelně vracet, začnou přicházet nové maminky. Uslyšíte stejná slova, se kterými jste přišly, stejné starosti a problémy. Uvědomíte si, že vy už tyto problémy nemáte. Někdy je zpětný pohled jediným způsobem, jak vidíme svůj pokrok!“

Pokud nemáte ve svém okolí místní skupinu, najděte si nějakou na internetu. Na internetu najdete dobrou vzájemnou podporu. Nedostanete sice šálek čaje a skutečně neuvidíte maminky, které kojí své děti, ale najdete přátele a podporu a možnost promluvit si o tom, co se děje. Vzájemná podpora žen je úžasná věc. Jsme k tomu stvořeny a v takovém prostředí vzkvétáme a rosteme.

2. Najděte si místní IBCLC

Podpora kolegů je úžasná a naprosto zásadní věc, ale pokud se trápíte, potřebujete také víc. Potřebujete někoho, kdo dokáže rozpoznat, co je příčinou vašich potíží, a jak vás posunout dál. Potřebujete někoho, kdo si vyslechne vaše obavy a nebude váš boj bagatelizovat, ale naopak vás podpoří emocionálně a bude pracovat i na problému kojení. IBCLC (laktační poradkyně s mezinárodní certifikací) je zlatým standardem v oblasti podpory kojení na celém světě. IBCLC s vámi stráví čas, obvykle několik hodin, obvykle u vás doma, probere s vámi vaše obavy, pomůže vám s polohováním a přikládáním, vypracuje plán péče a případně plán krmení a bude vás sledovat, abyste tento plán péče dotáhla do konce. Když máme NHS, může se zdát zvláštní hledat pomoc při kojení v soukromém sektoru, ale bohužel v Severním Irsku je v komunitě velmi málo IBCLC NHS. Porodní asistentky a zdravotní sestry prostě nemají stejné vzdělání jako IBCLC a nemusí mít vždy dovednosti, aby pomohly zajistit řešení kojení. Služba IBCLC obvykle stojí jen malý zlomek nákladů na umělé mléko, láhve a dudlíky v prvním roce a často vám může pomoci zcela změnit situaci. Pokud máte potíže, obraťte se na ně. Zasloužíte si, abyste si tuto zkušenost se svým miminkem užila.

3. Přehodnoťte proces učení

Novorozenec se krmí tak často, že pokud kojení neprobíhá podle vašich představ, během dne se vám to znovu a znovu připomíná. Pokud máte problémy s přisátím nebo bolesti, zažíváte je znovu a znovu, když se vaše dítě krmí. Je snadné na konci dne vidět pouze problém a nechat se přemáhat pocitem, že to nezvládáte. Maminky často popisují pocit, že své dítě zklamaly. Když se blížíte ke konci dne, ohlédněte se zpět a přehodnoťte, co se ten den stalo. Psychologové popisují 2 způsoby myšlení, které si lidé mohou osvojit: fixní myšlení a růstové myšlení.

Reframe your day with a growth mindset. Pokud se vaše dítě nepřisává, ale přijímá odstříkané mléko – uvědomte si, že vaše dítě dostává vaše mléko, a nezapomeňte na množství složek v tomto mléce, které je určeno výhradně pro vaše dítě. Vaše tělo vytváří každou z těchto složek pro vaše dítě. Pokud se vaše dítě přisává, ale vy máte bolesti, nezapomeňte, že vy i vaše dítě se učíte. Vzpomeňte si, že před x dny/týdny jste toto dítě nikdy nekojily. Pamatujte, že od té doby se vaše dítě kojí. Uvědomte si, co všechno vaše dítě u prsu získalo – výživu, pohodlí, fyziologickou regulaci (srdeční frekvence, teplota, dýchání), emocionální a fyzické bezpečí. Pokud vaše dítě nebylo výlučně kojeno a je to vaším cílem, stanovte si to jako cíl, ke kterému postupujete. Stejně jako u každé dovednosti není pokrok vždy přímočarý, ale když se ohlédnete zpět, uvidíte ho. Ohlédněte se za posledním týdnem – vidíte nějakou změnu? To je důležité i poté, co jste vyhledala podporu při kojení, protože stále bude trvat období, kdy se budete oba učit.

Najděte ve svém kojení úspěchy. Pokud se vaše dítě ten den jednou dobře nakojilo – je to úspěch. Pokud jste na konci dne stále odhodlaná kojit – je to úspěch. Soustřeďte se na tento úspěch. Dobrá IBCLC nebo poradkyně pro kojení vám pomůže najít a oslavit úspěchy vašeho dne. Pracujte na plánu péče, který jste vytvořila se svou IBCLC, a pamatujte, že každá dovednost vyžaduje cvik. Pokud jste na sezení pracovala na nových technikách přikládání, dejte si čas, aby se pro vás tyto nové techniky staly přirozenějšími a snazšími. Každému se v prvních dnech nedaří, ale se správnou podporou to jde lépe a lépe.

Dejte si čas a buďte k sobě ve svých myšlenkách laskaví a pozitivní. Neselháváte. Učíte se. Společně.

Další informace

Místní podpůrné skupiny pro kojení

(mezinárodní) Zdroje pro vyhledání pomoci při kojení @KellyMom

V Irsku & Severní Irsko:

• www.facebook.com/lllni
• www.lalecheleagueireland.com
• www.breastfedbabies.org/support-groups

Online vzájemná podpora v Severním Irsku:

• www.facebook.com/groups/BreastfeedinginNorthernIreland

Najít IBCLC

Najít IBCLC (zdroje @KellyMom)

Najít laktačního poradce od Mezinárodní asociace laktačních poradců

V Irsku & Severní Irsko:

• www.carolsmyth.co.uk
• Find a Lactation Consultant from the Association of Lactation Consultants in Ireland

Více informací o IBCLC:

• What is an IBCLC? from the International Lactation Consultant Association

.