Nic není inspirativnější než spojení dvou jedinečných a rozdílných osobností v manželském závazku, který s Boží pomocí vydrží po celý život. Kdo dokáže pochopit toto tajemné pouto, které umožňuje muži a ženě odolávat mnoha životním bouřím a zůstat nejlepšími přáteli až do konce společného života?“
Tento jev je tak pozoruhodný, že si jej apoštol Pavel pod vlivem božské inspirace vybral jako symbol nepochopitelného pouta lásky mezi Ježíšem Kristem a jeho nevěstou, církví. Jen přemýšlením o důsledcích tohoto úžasného přirovnání bychom mohli strávit měsíc nebo dva.
Naneštěstí deprimující počet dnešních manželství končí méně inspirativně. Západní národy jsou skutečně svědky pokračující epidemie nefunkčních vztahů. Nedávná studie provedená sociology z Rutgersovy univerzity dospěla k závěru, že samotná instituce manželství zřejmě umírá.1 Děsí mě představa, jak bude vypadat život (a jak budou trpět děti), pokud se ukáže, že mají vědci pravdu!“
Agónii způsobenou rozvodem nelze přeceňovat. Právě tato tragická situace mě vedla k napsání knihy Láska musí být tvrdá, která stále patří k mým nejoblíbenějším knihám. Zabývá se nejen manželstvími v nesnázích, ale i koncepty, které posílí i méně problémové vztahy. Dovolte mi, abych se tento měsíc zaměřil na nejdůležitější z nich.
Skutečnost
Standardní přístup k manželskému poradenství spočívá v tom, že se manželé učí, jak oživit nezdravé vztahy a pomoci jim řešit jejich konflikty. Bohužel takové rady předpokládají, že obě strany jsou stejně motivovány k práci na svých problémech. Tak tomu bývá jen zřídka.
Typicky, když se manželství rozpadá, je jeden z partnerů méně znepokojen vyhlídkou na rozvod, zatímco druhý se jí děsí. V nejhorším případě, jako je tomu v případě nevěry, má odcházející člen často jen malou chuť zapojit se do poradenství, snad jen jako záminku ke zmírnění pocitu viny nebo kritiky. Možná se již rozhodl, že vztah skončil.
Podle mého pozorování způsob, jakým oddaný partner v tomto životně důležitém okamžiku zareaguje, rozhodne o tom, zda manželství přežije, nebo podlehne. Za chvíli vysvětlím proč.
Bolest z odmítnutí
Jen ten, kdo byl odmítnut milovaným partnerem, dokáže plně pochopit přílivovou vlnu bolesti, která se vřítí do života člověka, když vztah skončí. Na ničem jiném nezáleží. Neexistují žádné útěšné myšlenky. Budoucnost je bez zájmu a bez naděje. Emoce divoce kolísají od zoufalství k přijetí a zase zpět.
Nic v lidské zkušenosti se nevyrovná agónii, když víte, že osoba, které jste slíbili věčnou oddanost, zradila vaši důvěru a nyní se věnuje sexuálním intimnostem s „cizím“… konkurentem… krásnějším nebo hezčím spoluhráčem. Samotná smrt by se snáze snášela než odhození jako stará bota.
Pokud by se mělo vybrat jedno slovo, které by vystihlo celý zážitek, bylo by to něco, co se rovná panice. Stejně jako se topící člověk vyčerpává v zoufalé snaze zachytit se čehokoli, co plave, i odmítnutý partner se obvykle snaží uchopit a držet toho, kdo odchází. Tato panika pak vede k uklidnění, které zničí to, co z manželství zbylo.
Co se pokazilo?“
Podívejme se na chvíli na druhou polovinu vztahu – zaměřme se na jedince, který chce z manželství odejít. Jaká tajemství se skrývají hluboko v mysli ženy, která má poměr se svým šéfem, nebo muže, který pronásleduje záletníka z kanceláře? Pro někoho je překvapivé, že touha po sexu není v takových situacích hlavním motivem. Pod povrchem funguje něco mnohem zásadnějšího.
Dlouho předtím, než dojde k jakémukoli rozhodnutí „vyblbnout se“ nebo odejít od partnera, začíná ve vztahu docházet k zásadní změně. Mnoho knih na toto téma svaluje vinu na neschopnost komunikovat, ale já s tím nesouhlasím. Neschopnost spolu mluvit je příznakem hlubšího problému, ale není samotnou příčinou.
Kritickým prvkem je způsob, jakým manžel nebo manželka začnou znehodnocovat toho druhého a jejich společný život. Zpočátku je to nenápadné a často k tomu dochází, aniž by si to některý z partnerů uvědomoval. Postupem času se však jeden jedinec začne cítit uvězněn ve vztahu s někým, koho si již neváží.
Teď začínáme chápat, proč plahočení, pláč a prosby partnera, který propadá panice, mají tendenci klaustrofobického partnera ještě více od sebe odhánět. Čím více se snaží získat určitou míru svobody (nebo si dokonce zajistit trochu prostoru k dýchání), tím zoufaleji se odmítaný partner snaží udržet.
Otevření dveří
Možná je nyní zřejmé, kam nás současná linie uvažování vede. Pokud existuje naděje pro umírající manželství, a já rozhodně věřím, že ano, pak ji pravděpodobně nalezneme v obnovení respektu mezi válčícími manželi a manželkami. To vyžaduje, aby zranitelný manžel otevřel dvířka klece a pustil uvězněného partnera ven! Všechny techniky zadržování musí okamžitě skončit, včetně manipulativního smutku, hněvu, viny a uklidňování. Stejně destruktivní jsou i prosby, žadonění, pláč, mávání rukama a hraní si na rohožku.
Může být čas a místo pro vyjádření silných citů a může být příležitost pro tichou toleranci. Tyto reakce však nesmí být používány jako přesvědčovací prostředky k tomu, abyste drželi odcházejícího partnera proti jeho vůli.
Čtenáři, který zoufale potřebuje tuto radu, věnujte prosím na tomto místě zvýšenou pozornost: Jsem si jistý, že by vás v době, kdy jste spolu chodili, ani ve snu nenapadlo použít tyto nátlakové metody k tomu, abyste přesvědčili svého manžela nebo manželku, aby si vás vzali. Museli jste ho či ji nalákat, přilákat, okouzlit a povzbudit. Tato rafinovaná hra na namlouvání musela probíhat po jemných krůčcích. Zřejmě by nebyla úspěšná, kdybyste se prudce rozplakali a pověsili se svému milenci na krk se slovy: „Myslím, že umřu, jestli si mě nevezmeš! Bez tebe je celý můj život k ničemu. Prosím! Prosím, neodmítej mě!“ atd.
Nátlak a manipulace s potenciálním partnerem pro manželství se podobá nátlakové taktice prodejce ojetých aut. Čeho myslíte, že by dosáhl, kdyby potenciálnímu zákazníkovi přes slzy řekl: „Ach, prosím, kupte si toto auto! Tolik potřebuji peníze a tento týden jsem měl zatím jen dva prodeje. Jestli mě odmítnete, myslím, že se půjdu rovnou zabít!“
Je to samozřejmě směšné přirovnání, ale je v něm určitá použitelnost. Když se člověk zamiluje do vhodného partnera, snaží se tomu druhému „prodat“. Stejně jako prodejce však nesmí kupujícího zbavit svobodné volby v této věci. Místo toho musí zákazníka přesvědčit, že koupě je v jeho vlastním zájmu.
Jestliže by si člověk nekoupil automobil, aby ulevil prodavači, o kolik méně pravděpodobné je, že by celou svou bytost věnoval někomu, koho nemiluje, jen z prospěchářských důvodů? Nikdo z nás není tak nesobecký. V ideálním případě nám Bůh dovolí vybrat si během života jen jednoho člověka a málokdo je ochoten promarnit tuto jedinou šanci na někoho, koho pouze litujeme! Ve skutečnosti je velmi obtížné romanticky milovat druhého člověka a zároveň ho litovat.
Pravé poselství
Jestliže jsou prosby a žadonění neúčinnými metodami, jak zaujmout příslušníka opačného pohlaví v době randění, proč oběti špatných manželství používají stejné plahočivé techniky, aby si udržely odcházejícího manžela? Jen zvyšují hloubku neúcty ze strany toho, kdo utíká. Místo toho by měli v pravý čas sdělit svou vlastní verzi následujícího poselství:
„Johne , jak víš, od chvíle, kdy ses rozhodl odejít, jsem prožila několik velmi těžkých chvil. Moje láska k tobě je tak hluboká, že jsem prostě nedokázala čelit možnosti života bez tebe. Pro člověka, jako jsem já, který očekával, že se ožení jen jednou a zůstane věrný po celý život, je těžký šok, když se náš vztah začne rozpadat. Nicméně jsem intenzivně zpytoval duši a nyní si uvědomuji, že jsem se tě snažil držet proti tvé vůli. To prostě nejde.“
„Když přemýšlím o našich námluvách a prvních společných letech, připomínám si, že sis mě vzala z vlastního svobodného rozhodnutí. Nevydíral jsem tě, nekroutil ti rukou ani ti nenabízel úplatek. Bylo to rozhodnutí, které jsi učinila bez mého nátlaku. Teď říkáš, že chceš z manželství odejít, a já tě zřejmě musím pustit. Jsem si vědom toho, že tě dnes nemohu přinutit zůstat o nic víc, než jsem tě mohl donutit vzít si mě v roce 1989 . Můžeš svobodně odejít. Pokud se mi už nikdy neozveš, pak tvé rozhodnutí přijmu.“
„Uznávám, že celá tato zkušenost byla bolestná, ale zvládnu to. Pán byl se mnou dosud a půjde se mnou i v budoucnu. Prožili jsme spolu krásné chvíle, Johne. Byl jsi moje první opravdová láska a nikdy nezapomenu na vzpomínky, které jsme spolu prožili. Budu se za tebe modlit a věřit, že tě Bůh povede i v dalších letech.“
Pomalu, neuvěřitelně, je uvězněný manžel svědkem toho, jak dveře klece jen trochu zavibrují a pak se začnou zvedat. Nemůže tomu uvěřit. Tato osoba, k níž se léta cítil připoután rukama i nohama, ho nyní osvobodila! Už není nutné bránit se jejím dotěrnostem – jejím chápavým rukám –
„Ale musí v tom být nějaký háček,“ pomyslí si. „Je to příliš dobré, než aby to byla pravda. Řeči jsou laciné. Je to jen další trik, jak mě získat zpět. Za týden nebo dva bude zase brečet do telefonu a prosit mě, abych se vrátil domů. Je opravdu slabá, víš, a pod tlakem se zlomí.“
Nejdůrazněji doporučuji, abys ty, odmítnutá osoba, dokázal, že se tvůj partner v tomto očekávání mýlí. Ať v příštích týdnech žasne nad vaším sebeovládáním. Teprve plynutí času ho přesvědčí, že to myslíte vážně – že je skutečně volný. Může vás v tomto období dokonce zkoušet projevy velkého nepřátelství či urážek nebo flirtováním s jinými. Jedno je však jisté: bude sledovat známky slabosti nebo síly. Zbytky úcty visí na vlásku.
Subtilní změny
Projde-li zranitelnější z manželů počáteční zkouškou a přesvědčí-li partnera, že jeho svoboda je zajištěna, začnou se v jejich vztahu dít zajímavé změny. Pochopte prosím, že každá situace je jedinečná a já pouze popisuji typické reakce, ale tento vývoj je v rodinách, které jsem viděl, velmi častý. Většina výjimek představuje variace na stejné téma.
Tři různé důsledky lze očekávat, když se dříve „chápavý“ milenec začne pouštět chladného partnera:
- Uvězněný partner už necítí potřebu se druhému bránit a jejich vztah se zlepšuje. Neznamená to nutně, že se milostný vztah obnoví, ale napětí mezi oběma partnery se často zmírní.
- Když se chladný manžel začne opět cítit svobodný, změní se otázka, kterou si kladl. Poté, co si týdny či měsíce kladl otázku: „Jak se z téhle šlamastyky dostat?“, se nyní ptá: „Opravdu chci odejít?“. Už jen vědomí, že může dosáhnout svého, ho často přiměje k menší touze toho dosáhnout. Někdy ho to otočí o 180 stupňů a vrátí ho to domů!“
- Třetí změna nenastává v mysli chladného manžela, ale v mysli zranitelného. Je neuvěřitelné, že se cítí lépe – nějak více ovládá situaci. Není většího utrpení než putovat slzavým údolím a marně čekat, až zazvoní telefon nebo se stane zázrak. Místo toho si člověk začal vážit sám sebe a dostává na oplátku drobné důkazy úcty. I když je těžké nechat to jednou provždy odejít, je za to dostatečná odměna. Jedna z těchto výhod zahrnuje pocit, že má člověk plán, „program“, určitý směr, kterým se má řídit. To je neskonale příjemnější než prožívat naprosté zoufalství bezmoci, které oběť cítila předtím. A postupně začíná proces uzdravování.
Toto doporučení je v souladu s textem apoštola Pavla v 1. listu Korintským 7,15: „Jestliže však nevěřící odchází, ať tak učiní. Věřící muž nebo žena nejsou za takových okolností vázáni. Bůh nás povolal, abychom žili v pokoji“ (NIV). Pavel v těchto případech neopravňuje odmítnutého manžela k tomu, aby inicioval rozvod. Spíše dává pokyn, aby muž nebo žena propustili manželského partnera, když je rozhodnutý odejít. Rada, kterou jsem dnes nabídl, je vyjádřením tohoto verše z Písma.“
Obnovit a zachovat
No a to představuje můj pokus o shrnutí základního tématu knihy Láska musí být tvrdá, která má 212 stran. Doufám, že bude užitečná pro ty, kteří se snaží udržet problémové manželství při životě.
V širším smyslu se principy, které jsem popsal, netýkají pouze manželů a manželek v době krize; jsou použitelné i pro zdravější manželství. Vskutku bych si přál, aby se jim mohl naučit každý snoubenecký nebo novomanželský pár v raném období jejich společného života. Bylo by méně trpkých rozvodů, kdyby mladí manželé a manželky věděli, jak k sobě přitáhnout své vzdalující se partnery, místo aby je neúprosně odháněli. Jak vidíte, úcta je nezbytná nejen pro obnovu rozpadlých manželství, ale i pro zachování zdravých vztahů ze dne na den.
No, není to podobné, jako když autor slibuje svým čtenářům měsíc? Všichni spisovatelé mají tento sklon přeceňovat význam svých názorů. Knihy, které dnes vycházejí, nabízejí vše od 30 let života navíc pro muže nebo nestárnoucí pleť pro ženy. Bohužel tito autoři své sliby málokdy splní; připomínají mi „zázračného profesora“ ze starého Západu, který prodával svůj elixír života z korby svého krytého vozu a pak rychle opustil město…. V naději, že nespadnu do stejné pasti „všeléku“, vám otevřeně řeknu, co si myslím o různých koncepcích popsaných v knize Láska musí být tvrdá – v tomto dopise se zabývám pouze jednou z nich.
Pravdivé vhledy do lidského chování nejsou každodenní záležitostí – alespoň pro mě ne. Skutečně, pokud člověk během života narazí na dva nebo tři základní principy, udělal dobře. Koncepty, které jsem vyjádřil v této knize, se zaměřují na jeden z mých několika přidělených. Zachovávají vždy nefunkční manželství? Samozřejmě že ne. To nikdo nemůže slíbit. Ale i v případech, kdy jiskra lásky vyhasla, platí zásada sebeúcty tváří v tvář odmítnutí. Alternativou je obvykle zoufalství.
Ačkoli jsem nezdůraznil roli modlitby při zachování problémové rodiny, jistě víte, že je klíčem ke všemu. Instituce manželství byla Božím záměrem a Bůh slíbil, že odpoví těm, kdo ho prosí o uzdravující dotek. Přesto vám pomůže porozumět svému manželskému partnerovi, když se budete snažit obnovit to, co Bůh „spojil dohromady“.
1. Manželé se snaží obnovit to, co Bůh „spojil dohromady“. David Popenoe a Barbara Dafoe Whiteheadová, „Stav našich svazků: The Social Health of Marriage in America,“ The National Marriage Project, Rutgers University, 1999.
Objednejte si výtisk knihy Láska musí být tvrdá v našem internetovém knihkupectví.