Kdo může přijmout biřmování a jaký je vhodný věk?“
(převzato z III. kapitoly IV. knihy Kodexu kanonického práva)
Kapitola III
OSOBY, KTERÉ MAJÍ BÝT POTVRZENY
Mohou. 889 #1 Každá pokřtěná osoba, která není biřmována, a pouze taková osoba je schopna přijmout biřmování.
#2 Kromě nebezpečí smrti musí být k zákonnému přijetí biřmování osoba, která užívá rozum, vhodně poučena, náležitě disponována a schopna obnovit křestní sliby.
Kán. 890 Věřící jsou povinni přijmout tuto svátost ve vhodnou dobu. Rodiče a pastýři duší, zvláště faráři, mají dbát na to, aby věřící byli k přijetí této svátosti náležitě poučeni a přistupovali k ní ve vhodnou dobu.
Kan. 891 Svátost biřmování se má věřícím udělovat přibližně ve věku, kdy dosáhnou svobody rozhodování, pokud biskupská konference nerozhodla o jiném věku nebo pokud nehrozí nebezpečí smrti nebo pokud podle úsudku duchovního závažný důvod nenasvědčuje něčemu jinému.
(Převzato z „Katechismu katolické církve“ )
IV. KDO MŮŽE TUTO SVÁTOST PŘIJMOUT?
1306 Každý pokřtěný, který ještě nebyl biřmován, může a má přijmout svátost biřmování.121 Protože křest, biřmování a eucharistie tvoří jednotu, vyplývá z toho, že „věřící jsou povinni přijmout tuto svátost ve vhodnou dobu“,122 neboť bez biřmování a eucharistie je křest jistě platný a účinný, ale křesťanská iniciace zůstává neúplná.
1307 Latinská tradice uvádí jako referenční bod pro přijetí biřmování „věk rozvážnosti“. V případě nebezpečí smrti by však děti měly být biřmovány, i když ještě nedosáhly věku rozvážnosti.123
1308 Ačkoli se biřmování někdy nazývá „svátostí křesťanské dospělosti“, nesmíme zaměňovat dospělou víru s dospělým věkem přirozeného růstu a nesmíme zapomínat, že křestní milost je milostí svobodného, nezaslouženého vyvolení a nepotřebuje „ratifikaci“, aby se stala účinnou. To nám připomíná svatý Tomáš:
Věk těla neurčuje věk duše. I v dětství může člověk dosáhnout duchovní zralosti: jak říká kniha Moudrosti: „Vždyť stáří se nectí pro délku času ani se neměří počtem let“. Mnohé děti díky síle Ducha svatého, kterou obdržely, statečně bojovaly za Krista až k prolití své krve.124
1309 Příprava na biřmování by měla směřovat k tomu, aby křesťan směřoval k důvěrnějšímu spojení s Kristem a k živějšímu poznání Ducha svatého – jeho působení, jeho darů a příkazů -, aby byl schopen lépe převzít apoštolské povinnosti křesťanského života. Za tímto účelem by katecheze k biřmování měla usilovat o probuzení pocitu sounáležitosti s církví Ježíše Krista, s univerzální církví i s farním společenstvím. Ta nese zvláštní odpovědnost za přípravu biřmovanců.125
1310 K přijetí biřmování je třeba být ve stavu milosti. Je třeba přijmout svátost pokání, aby byl člověk očištěn pro dar Ducha svatého. Intenzivnější modlitba by měla člověka připravit na přijetí síly a milostí Ducha svatého s poslušností a připraveností jednat.126
1311 Kandidáti na biřmování, stejně jako na křest, vhodně vyhledávají duchovní pomoc a . Aby se zdůraznila jednota obou svátostí, je vhodné, aby to byl jeden z křestních kmotrů.127
PŘÍSPĚVKY
121 Srov. CIC, kán. 889 #1.
122 CIC, kán. 890.
123 Srov. CIC, cane. 891; 883, 3 .
124 Svatý Tomáš Akvinský, STh III, 72, 8, ad 2; srov. moudr. 4 8.
125 Srov. úvod do OC 3.
126 Srovnej Sk 1,14.
126 Srov.
127. Srov. úvod OC 5; 6; CIC, can. 893 ##1-2.
(Převzato z knihy „Udělování svátostí“ od Nicholase Halligana, O.P. vydané nakladatelstvím Alba House 1963. Napsáno s použitím starého Kodexu kanonického práva jako odkazu)
III. Příjemce
17. – A. – Mimo nebezpečí smrti. – Řádoví a mimořádní služebníci c. 782 mohou udělovat biřmování dětem a dospělým mimo nebezpečí smrti i v něm, pokud není mimořádný služebník určený zvláštním indultem omezen.
18. – 1. – Kvalifikace pro přijetí.
a) Kdo nepřijal svátost křtu, nemůže být platně biřmován; kromě toho, aby biřmování bylo zákonné a plodné, musí být přijímající ve stavu milosti, a pokud dosáhl užívání rozumu, musí být dostatečně poučen.45 U dospělých stačí implicitní obvyklý úmysl. Svátost ožívá, když je odstraněna překážka těžkého hříchu bránící jejímu účinku.
b) Ti, kdo mají být biřmováni, mají být nejprve řádně poučeni o povaze, důstojnosti a účincích této svátosti a o dispozicích nutných k jejímu důstojnému přijetí.43 Ti, kdo si kvůli věku nebo nedostatku inteligence nemohou pamatovat nebo dodržovat poučení, mohou být přesto biřmováni. Kacíři a schizmatici nesmějí být biřmováni, pokud se nezřekli svých bludů a nebyli smířeni s církví.
19. – 2. – Povinnost přijetí. I když tato svátost není nezbytným prostředkem spásy, přesto ji nikdo nesmí zanedbat, když se nabízí příležitost ji přijmout; naopak, pastýři musí dbát na to, aby se věřící dostavili k biřmování ve vhodnou dobu.47 Biřmování je třeba přijmout před vstupem do řeholního noviciátu43 nebo do kněžského stavu49 a pokud možno před uzavřením manželství.50
20. Svátost biřmování je třeba přijmout před vstupem do kněžského stavu. – 3. – Požádat o biřmování.
a) V latinské církvi má být biřmování uděleno až kolem sedmého roku, i když může být uděleno dříve, je-li dítě v nebezpečí smrti nebo zdá-li se jeho udělení duchovnímu oprávněné z dobrých a vážných důvodů.51 Žádné jiné situace se nepřipouštějí pro udělení svátosti dříve než ve věku kolem sedmi let.52 Na druhou stranu biskup nesmí zakázat přijetí svátosti před dosažením věku deseti let.53 Předepsaný odklad do dosažení užívání rozumu má zajistit řádné poučení a plodnější dispozice.
b) Je vhodnější, aby biřmování bylo přijato před prvním svatým přijímáním. Pokud by první svaté přijímání bylo přijato dříve, než by bylo možné vhodně přijmout biřmování, pak nelze bránit častému přijímání svatého přijímání.54
21. – 4.-Nové jméno. Je obvyklé, že příjemce biřmování obdrží nové jméno.55 I když biřmování následuje bezprostředně po křtu, je třeba této žádosti o nové jméno vyhovět. Nové jméno se zapíše na patřičné místo v biřmovací matrice.
22.B. – V NEBEZPEČÍ SMRTI. – Všeobecný indult „Spiritus Sancti munera“ činí biřmování dostupnějším než kánon 782 pro ty, kdo jsou v nebezpečí smrti, aniž by ho přijali. Kromě přítomnosti platného křtu, minimálního úmyslu a vhodného poučení musí mít příjemce svátosti na základě tohoto indultu i další požadavky.
23. – 1. – Území. K platnému přijetí biřmování musí příjemce „skutečně pobývat na území těchto služebníků“ oprávněných k biřmování.
24. – 2. – Nebezpečí smrti. Vyžaduje se také, „aby dotyční věřící byli ve skutečném nebezpečí smrti v důsledku těžké nemoci, na kterou lze předvídat, že zemřou“. V praxi musí obezřetný (i když ne nutně jistý) úsudek o existenci skutečného a vážného nebezpečí smrti učinit duchovní56 a podle norem používaných při mimořádném pomazání. Již bylo poznamenáno, že „Spiritus Sancti munera“, jak je rozšířen na kněze misionáře, zřejmě neomezuje nebezpečí smrti na vnitřní zdroj.
25. – 3. – Osoby
a) Zahrnuje jak nemluvňata, tak dospělé. „Ti, kdo mají být biřmováni a dosáhli užívání rozumu, vyžadují podle kánonu 786 kromě toho, aby byli ve stavu milosti, také dispozice a znalosti potřebné k plodnému přijetí této svátosti. Je tedy na knězi, aby nemocným poskytl potřebné poučení podle jejich schopností a vzbudil v nich přiměřený úmysl přijmout tuto svátost pro posílení jejich duší. Pokud se později uzdraví, musí jim ti, kterým to přísluší, poskytnout vhodné poučení o tajemstvích víry a o povaze a účincích této svátosti.“
b) Protože jak „Spiritus Sancti munera“, tak podmínky jeho rozšíření na kněze misionáře hovoří pouze o „věřících“ jako příjemcích tohoto dobrodiní, nemůže být biřmování platně uděleno heretikům nebo schizmatikům před jejich smířením s církví. Někteří komentátoři se domnívají, že takové udílení by bylo platné, ale vážně protiprávní. Zdá se, že dítě nekatolických rodičů, které je právoplatně pokřtěno v nebezpečí smrti, kdy se zdá, že nemá šanci na přežití, může být biřmováno, pokud se zabrání pohoršení.57
PŘÍSPĚVKY
45. V případě, že je dítě pokřtěno v nebezpečí smrti, může být biřmováno. C. 786.
46. Dodatek ii, č. 7.
47. C. 787.
48. C. 544, 1.
49. CC. 974, 1, 1; 993, 1.
50 C. 1021, 2.
51. C. 788.
52. PCI 16 iun. 1931. Protichůdné zvyky jsou někdy po určitou dobu tolerovány, ale má být dáno poučení a vyvinuto úsilí o nastolení normálních poměrů.
53. PCI 26. mart. 1952. Zvyk odkládat biřmování do dvanácti nebo čtrnácti let není církví schválen (S. C. Sac. 30 iun. 1932).
54 S. C. Sac. 30 iun. 1932. 30 iun. 1932; srov. také 20 maii 1934.
55. S. C. Rit. 20 sept. 1749, ad 7. Jméno, které je neslušné nebo se nehodí ke křesťanovi, má být při biřmování změněno. (S. C. P. F. 4. května 1774)
56. (S. C. P. F. 4. května 1774). Srov. k tomu S. C. Sac. 6 mart. 1947.