Když v roce 1996 zemřela moje dcera Jenna, můj život prakticky skončil. Nevyhnutelná skutečnost, že navždy odešla, mi roztříštila srdce na milion kousků a můj život, jak jsem ho znal, skončil. Jenna byla světlem v mém srdci i na tomto světě. Byla rozená milovnice a vůdkyně, rozkvetla v silnou, zářivou, inteligentní, zábavnou, kreativní, divokou a vizionářskou mladou ženu. Jenna byla opravdu jedna z miliardy. A její život teprve začínal. Jak se to mohlo stát? Moje srdce bylo nenapravitelně zlomené a nedokázala jsem si představit, že bych mohla pokračovat. Všechno bylo ztraceno… nebo to tak alespoň vypadalo.
Už je to 21 let, co mou rodinu postihla tragédie. Každý den těch let jsem se učil, co to znamená začít znovu, když člověk ztratí všechno. Stálo mě to veškerou sílu, víru, lásku a podporu, abych přežil a našel cestu, jak jít dál. Nyní mohu říci, že jsem nejen sebrala sílu, abych to dokázala, ale našla jsem způsob, jak ctít Jennu a zůstat s ní ve spojení, probojovat si cestu zpět do života a znovu pocítit radost. Mé srdce je stále zlomené a navždy budu truchlit nad tím, že Jenna nemohla prožít svůj pozoruhodný život. Ale jsem také celá. Zlomená a celá. Nějakým způsobem jsem ze svého života udělal výraz lásky, ne zoufalství.
Sleduji, jak nepřekonatelné ztráty prožívali a stále prožívají lidé v Houstonu, kterým hurikán Harvey obrátil život naruby a vzhůru nohama, a dovedu si představit, že nespočetné tisíce z nich se cítí stejně jako já. Stojí v troskách svých zaplavených domů, tísní se v provizorních přístřešcích, truchlí nad nevýslovnými ztrátami, jsou traumatizováni šokujícími obrazy a jejich životy, jak je znali, se navždy změnily. Jakmile však šok začne opadat a nastane realita, začnou si uvědomovat, co všechno ztratili. Někteří ztratili nebo postrádají své blízké, včetně rodinných mazlíčků, o nichž se obávají, že nemuseli přežít. Jiní přišli o domov a čelí bolestné realitě, že zbytek života prožijí bez bezcenných šperků, rodinných fotografií a nenahraditelných památek, které jim byly předávány z generace na generaci. Bolí mě za ně srdce.
Otázky „Co mohu udělat?“ a „Jak mohu pomoci?“ vyvstávají v soucitných srdcích, protože první záchranáři, policisté a hasiči nasazují své životy, sousedé pomáhají sousedům, státní a federální úřady mobilizují zdroje a neziskové organizace se vrhají do akce. Z celé naší země proudily do Houstonu potraviny, voda, přístřeší, oblečení, lodě, hudba, peníze a náruč milující podpory. Soucit se mění v činy.
Řešení naléhavých otázek přežití a obživy je jasnou prioritou, a přestože „mít je v myšlenkách a modlitbách“ je ušlechtilá myšlenka, nejpotřebnější jsou pohotovostní služby a přísun času, peněz a zásob.
Kromě štědrých darů můžeme pro šíření lásky a podporu obyvatel Houstonu udělat ještě více věcí.
Níže uvádíme několik z nich:
– Buďte empatičtí a trpěliví s těmi, kteří utrpěli „ztráty na životech“ a „ztráty na životech“. V počátečních fázích zármutku jsme velmi syroví – a rozrušení až za hranici zdravého rozumu. To způsobuje, že je pro nás velmi obtížné být nablízku. Nechceme pomoc, chceme jen zpátky svůj život, majetek a milované osoby. Naslouchejte empaticky. Buďte zdrojem povzbuzení. NEŘÍKEJTE však ani nedělejte nic, co by pozitivně (nábožensky nebo psychologicky) ovlivňovalo to, co se stalo nebo děje.
– Pozastavte se nad svými soudy; a své názory, kritiku, netrpělivost a politiku nechte za dveřmi. Otevři své srdce a projevuj laskavost. Lidé v Houstonu se cítí bezmocní, vyděšení, zmatení, rozzlobení, ponížení a možná i provinile kvůli něčemu, co podle nich měli udělat nebo neudělali. Žijí pod temným mrakem strachu, hrůzy, zoufalství a smutku ohledně všeho, od zdraví přes vztahy až po práci a smysl svého bytí. Trpí a potřebují podporu, ne odsouzení.
– Projevte jim pochopení a soucit. Budoucnost, kterou si tito lidé představovali pro sebe, své děti a své rodiny, se navždy změnila nebo je ve velkém nebezpečí. Kromě fyzického přežití nutně potřebují porozumění.
– Zmobilizujte podpůrné služby tím, že obětem povodní pomůžete vyrovnat se s traumatickými ztrátami, které utrpěly. Možná máte přístup ke komunitní skupině, firmě, církvi, sdružení, profesní skupině nebo filantropovi, které můžete inspirovat k pomoci. Pokud se nacházíte v oblasti Houstonu, možná se vám podaří dát dohromady postižené, aby se vzájemně podpořili, poučili se od odborníků, vypracovali účinné strategie přežití a podělili se o důležité zdroje.
– Vyhrňte si rukávy, zapojte se a pomozte. Udělejte vše, co je ve vašich silách a možnostech. Může to zahrnovat dobrovolnickou práci v útulku, poskytnutí daru nebo mobilizaci skupiny lidí k účasti na místní nebo celostátní kampani, která byla založena na pomoc houstonským rodinám.
– Pomozte těm ve své vlastní komunitě, kteří trpí ztrátami na životech, ať už v důsledku přírodních katastrof, bezdomovectví, vojenské služby, zneužívání alkoholu nebo drog, duševních onemocnění, Alzheimerovy choroby, ALS nebo rakoviny. Nemusíte být Matkou Terezou, abyste šli s lidmi, kteří mají pocit, že přišli o všechno a jsou zlomení – jako já před 21 lety -, a stáli jim po boku. Ať už jsou lidé v nouzi ve stavu beznadějného zoufalství, nebo dělají vše pro to, aby se udrželi nad vodou, můžete jim poskytnout životní podporu a dát jim druhou šanci… a hluboce ovlivnit jejich životy.
Mnohé z našich nejhorších ztrát jsou ztrátami živými. Dnes vyjadřujeme uznání obyvatelům Houstonu, kteří v důsledku záplav a vichřice přišli o své blízké, domovy, pracoviště a majetek. Jen tak mimo dohled jsou ti, jejichž přátele a rodiny, domovy a neocenitelný majetek ztratily ničivé požáry, zemětřesení, sesuvy půdy, válka, terorismus, bankrot, rozvod, nemoc nebo zranění. Může jim být vzat vítr z plachet, jejich naděje a sny mohou být pryč. Stejně jako já před dvaceti lety se zoufale snaží odvrátit zdánlivě bezedné zoufalství – a sebrat sílu, aby se probojovali zpět do života. A stejně jako já budou potřebovat ve svém středu několik andělů, aby mohli začít znovu.
Vystoupit ze záplavových vod na vyšší úroveň a probojovat se zpět do života je možná největší triumf lidského ducha. Stejně jako proměna soucitu v čin. Obě tyto věci se dějí jedním dechem a krokem za druhým.