Varny
Je nezbytné rozlišovat mezi velkým a malým měřítkem pohledu na kastovní společnost, o nichž lze říci, že představují teorii a praxi nebo ideologii a existující sociální realitu. Ve velkém měřítku současní studenti hinduistické společnosti připomínají starobylé čtyřstupňové uspořádání socioekonomických kategorií zvané varny, které se odvozuje od ústní tradice dochované v Rigvédě (pocházející snad z období 1500 až 1200 př. n. l.). Sanskrtské slovo varna má mnoho konotací, včetně barvy, popisu, výběru a klasifikace.
Indoevropsky mluvící národy migrovaly pravděpodobně kolem roku 1500 př. n. l. do severozápadní Indie (údolí Indu a Paňdžábská nížina). Od poloviny 19. století někteří vědci tyto migranty označují jako „Árijce“; tento termín, odvozený od sanskrtského slova arya („vznešený“ nebo „vynikající“), se vyskytuje v Rigvedě. Někteří učenci postulovali, že tito údajní Árjové se střetli s původním obyvatelstvem, které nazývali daha („nepřátelé“) nebo dasyu („služebníci“), nebo si je podmanili. Skutečnost, že varna může znamenat „barva pleti“, vedla některé badatele k domněnce, že tito takzvaní Árjové a dasyuové – údajně světlé, respektive tmavé pleti – mohli být antagonistickými etnickými skupinami rozdělenými podle fyzických znaků i podle kultury a jazyka. Od poloviny 20. století však někteří badatelé poukazují na textové důkazy, že toto rozlišení se týkalo rituálních praktik, a nikoli barvy pleti; navíc termín árja mohl být spíše označením pro šlechtu než etnickou sebeidentifikací. Kromě toho je také pravděpodobné, že daha zahrnoval i dřívější přistěhovalce z Íránu. Proto je tendence některých autorů 20. století redukovat starověkou bipolární klasifikaci na rasové rozdíly na základě barvy pleti zavádějící a právem již není v módě.
Ať už byly vztahy mezi tzv. aryou a dahem jakékoliv, je pravděpodobné, že se postupně začlenili do vnitřně pluralitního společenského řádu, který odrážel trojí rozdělení společnosti na kněze, bojovníky a prostý lid. Zdá se, že v raném období byla příslušnost k varně založena především na osobních schopnostech, nikoli na původu, postavení nebo bohatství. Na konci rigvédského období se však zakořenil dědičný princip společenského postavení. Tak vznikl hymnus Rigvédy (pravděpodobně pozdní doplněk textu), v němž se stvoření lidstva v podobě varn vynořuje ze sebeobětovacího obřadu pračlověka (puruši): Z jeho rukou se zrodili rádžani (kšatrijové), z jeho dvou stehen vaišjové a z jeho nohou šúdrové. Do jaké míry ideologické hierarchické uspořádání čtyř skupin odráželo společenskou realitu, není známo.
Nejvýše postavení mezi varnami, bráhmani, byli kněží a mistři a učitelé posvátného vědění (veda). Další v pořadí, ale sotva společensky nižší, byla vládnoucí třída rádžanjů (příbuzných krále), později přejmenovaných na kšatrijů, těch, kteří byli obdařeni svrchovaností a jako válečníci odpovídali za ochranu panství (kšatra). Po dlouhou dobu se zjevně utvářel složitý, vzájemně se posilující vztah církevní autority a světské moci.
Zřetelně pod oběma vrcholnými kategoriemi se nacházeli vaišjové (od vish, „usedlí na půdě“), zahrnující zemědělce a obchodníky. Tyto tři varny byly dohromady považovány za „dvakrát zrozené“ (dvija), protože mužští příslušníci měli právo projít v dětství obřadem zasvěcení. Toto druhé zrození je opravňovalo k účasti na stanovených svátostech a umožňovalo jim přístup k posvátnému vědění. Měli také právo vedle svých společenských nadřízených požadovat a přijímat od šúdrů, čtvrté a nejníže postavené varny, podřadné služby. Některá ponižující povolání, například likvidace mrtvých zvířat, vylučovala některé šúdry z jakéhokoli fyzického kontaktu s „dvakrát zrozenými“ varnami. Byli považováni za nedotknutelné, a tak se jim jednoduše říkalo „pátá“ (pančamová) kategorie.
V rámci varny mají bráhmani přímo či nepřímo vše: „vznešenou“ identitu, status „dvojnásobného zrozence“, církevní autoritu a nadvládu nad vaišji a šúdry, kteří tvořili velkou většinu lidí. To není překvapivé, neboť starověcí bráhmani byli autory této ideologie. Čtyři varny spolu s pomyslným rozdělením individuálního životního cyklu do čtyř stupňů neboli ášramů (bráhmačárja – léta učení a extrémní disciplíny, garhasthja – vedení domácnosti, vanaprastha – odchod do důchodu a sannjása – zřeknutí se všech světských pout) lze v nejlepším případě považovat za archetypální plán dobrého, morálního života. Hinduistický způsob života se skutečně tradičně nazývá varnášráma dharma (povinnosti jednotlivých stupňů života pro svou varnu). Řád varny zůstává důležitý pro pochopení systému džátis, protože poskytuje ideologické prostředí pro vzorce interakce, o nichž se neustále vyjednává.
.