KNOXVILLE, Tennessee – Hřejivé světlo, pocit klidu. Vidina svého života, jak jste ho prožili.
Znovu a znovu lidé napříč kulturami popisují pocit, jaké to je zemřít a pak se vrátit, někdy neochotně, na tento svět.
Je to fenomén, který přetrvává dodnes. Ve vědě pokračují debaty o tom, nakolik je skutečný. Sami lékaři nedokážou s konečnou platností říci, co se může dít, ale mnozí nepopírají, že je to možné.
Priscilla McGillová ví, že je to možné. Říká, že se jí to stalo v březnu 2017 poté, co ji srazilo vozidlo, když šla přes Woodland Avenue západně od Central Street v North Knoxville.
„Zpočátku si jen pamatuji, jak jsem seděla na obláčku ve světle, klidu a míru,“ řekla pro 10News. „Žádný strach, žádný.“
Zážitek ji navždy změnil.
Muž z okresu Blount řekl 10News, že když před lety zkolaboval při pobodání, skončil doslova v pekle.
„Věděl jsem, že mé tělo je stále na nosítkách, ale vznášel jsem se a začal jsem slyšet křik lidí kolem sebe….pláč a nářek,“ řekl Ronald Reagan, který se nakonec stal kazatelem.
Když se studenti medicíny učí na lékaře, jsou jen málo připraveni na možnost, že by pacient mohl projít zážitkem blízkým smrti, řekl Dr. Jeff Johnson, kardiolog z Lékařského centra Univerzity v Tennessee.
Nepochybuje však, že to pacient může zažít. Konkrétně vzpomíná na jednoho muže, který se domnívá, že zemřel a pak se vrátil.
„Jsou lidé, kteří se s tím zřejmě spokojí – jako můj pacient – a myslím, že jsou i tací, kteří se pouštějí do hlubokého pátrání a snaží se tomu více porozumět,“ řekl Johnson.
Zůstává to záhadou, pro kterou možná jednou bude existovat lepší vědecké vysvětlení, řekl.
„JE VAŠE SRDCE V POŘÁDKU?“
Jedné noci v březnu 2017 šel McGill do Woodland Marketu na Woodlandu, aby si koupil cigarety a limonádu. Dokončila pochůzku, navštívila pár lidí a kolem 21:45 se rozhodla, že je čas vrátit se domů.
Když přecházela Woodland, upustila cigarety na silnici. Sehnula se, sebrala je a to je asi poslední věc, na kterou si vzpomíná, než ji srazilo vozidlo.
Byl to významný zlom v jejím životě. Do UT Medical Center ji podle jejích slov převezli s rozdrcenými koleny, zlomenými žebry, poraněním kyčle, stehenní kosti, vnitřními zraněními a četnými řeznými ranami.
V nemocnici strávila několik měsíců, během nichž sedmkrát „zakódovala“ – ztratila vědomí, když jí přestalo bít srdce.
McGillová si během nich vybavuje živé zážitky, při nichž viděla známé lidi, včetně své matky, a také pole, zářivé květiny, honosné prostředí a postavu nebeské „matky“, která jí řekla, že nemůže zůstat. Ve skutečnosti jí tato postava řekla, že se bude muset vrátit mezi živé.
„Dlouho jsem byla na ventilátoru,“ řekla pro 10News. „Nemohla jsem mluvit, ale nebála jsem se.“
McGillová trvá na tom, že jí bylo ukázáno, jak bude smrt vypadat, a že to vůbec nebyla hrozná věc. Jen prostě nepřišel její čas.
„Slyšela jsem, jak mi lidé říkali: Měli tě na spoustě silných léků. Ale dokud to nezažijete, nemyslím si, že je můžete opravdu na sto procent změnit,“ řekla.
Dnes věří, že je její povinností svědčit pro Boha, přivádět lidi blíž k Bohu.
„Cítím, že to musím lidem říct, víte:
To je pocit, se kterým se může ztotožnit i Ronald Reagan.
Jako mladý muž vyrůstající ve východním Tennessee prožil těžký život, který zahrnoval opakovanou kriminalitu a násilí podporované drogami a alkoholem. V 25 letech ho málem ukončila rvačka před obchodem s baleným alkoholem.
„Udeřil jsem ho a srazil k zemi,“ vzpomínal, když popisoval protivníka. „Rozbil láhev a začal mě bodat. Za několik minut jsem vykrvácel.“
Pro Reagana noční můra teprve začínala.
V sanitce cítil, jak se jeho tělo vznáší nad nosítky, a přesto intelektuálně věděl, že jeho tělo je stále na nosítkách.
„Bylo to, jako bych procházel otevřeným ústím činné sopky nebo hořícího jezera,“ vzpomínal.
Viděl tváře lidí, které znal – lidí, kteří byli mrtví. Říkali mu: „Ronnie, nechoď sem, není úniku.“
„Tělem mi škubalo, jako by mě zasáhl elektrický proud,“ vzpomínal.
To, co viděl, určitě vypadalo jako peklo.
Po zotavení se Reagan kál a zasvětil svůj život pomoci zachraňovat druhé. Od té doby se o svůj příběh dělí ve více městech, státech a národech.
Dnes je emeritním pastorem v církvi Meadow Church of God v okrese Blount.
Pro Reagana byla zkušenost blízké smrti „darem od Boha“.
Vyhledávání vysvětlení
Charles Swedrock z Tucsonu v Arizoně, je prezidentem Mezinárodní asociace pro studium blízkosti smrti. Ta shromažďuje příběhy a výzkumy blízké smrti a nabízí informace jako zdroj informací.
Podle jeho slov dosavadní výzkumy ukazují, že existuje více úrovní zážitků blízké smrti.
Například existují lidé, kteří mají „pozitivní zážitek, ale jedinec je tak nejistý s tím, co se děje, že má reakci strachu.“
Někteří lidé zažívají „přechodnou“ úroveň, která začíná na temném místě a přechází do světlé a pozitivní, řekl.
Jiná úroveň byla popsána jako pekelná. Tou často procházejí lidé, kteří prožili převážně negativní život, řekl Swedrock.
Existují také zdokumentované příběhy lidí, kteří prošli několika zážitky blízké smrti, někdy s odstupem desítek let a v různých souvislostech, řekl.
Takové události mají také obvykle na člověka hluboký vliv při návratu do života, řekl.
„Po návratu řeknou, že to pro ně byla jedna z nejdůležitějších věcí, která je dostala na lepší cestu, chcete-li, jako lepší lidi, pokud jde o jejich životní charakteristiky,“ řekl Swedrock.
Dr. Johnson, Cleveland, Tenn, rodák, ví, že někteří lidé procházejí zážitky blízké smrti, protože mu o tom vyprávěl jeden pacient.
Je to v posledních několika letech, řekl. Muž měl zástavu srdce.
„V ordinaci mi řekl, že měl zážitek blízké smrti – myslím, že nepoužil tuto terminologii,“ vzpomíná Johnson. „Začal o tom mluvit a vlastně mu to bylo trochu nepříjemné. Ale nakonec z něj vypadlo, že se to stalo. Trochu jsem ho sondoval. Zeptal jsem se: No a jak to bylo? Co jste viděl?“
Muž byl obecně zdrženlivý, neměl sklony k velkému nadšení.
Doktorovi vyprávěl o tom, že byl ve světle, cítil teplo a zažíval „velmi příjemný pocit“.
„A pak se opravdu trochu oživil a řekl, že se to těžko popisuje, ale nechtěl jsem se vrátit. A nejvíc mě na tom zklamalo to, že jsem se musel vrátit.“
Mužova manželka seděla při rozhovoru s nimi. Johnson na svého pacienta naléhal.
„Řekl jsem: Tak vy jste nechtěl být s lidmi, které máte rád? A on řekl, že na to nemyslíte. Byl jsem v takovém klidu a téměř v ráji, že jsem nechtěl odejít. Ne že bych byla sobecká a nemyslela na to, že chci být se svou rodinou. Bylo to prostě tak, že jsem nechtěl odejít.“
Johnson řekl, že už léta slýchá o lidech, kterým se takové události stávají. Nepochybuje o nich. Jeho vlastní pacient mu výslovně řekl: „Myslím to vážně.“
Jako věřící člověk Johnson uvedl, že podobné příběhy slýchával, když vyrůstal v kostele.
Z tohoto pohledu je snadné přijmout to, co někdo říká o tom, že vidí své blízké, kteří zemřeli, nebo zažívá světlo či teplo na druhé straně.
Věda a medicína však stále nemají všechny odpovědi.
Stále je třeba se dozvědět mnohem více o tom, jak mozek reaguje v případě lékařské pohotovosti a co skutečně prožívá, když se zastaví srdce.
„Rád bych dostal vědeckou odpověď, až ji budeme mít,“ řekl.
A možná, že jednoho dne přijde.
„Myslím, že možná v příštích několika letech nebo desetiletích budeme mít hlubší odpovědi na tyto zkušenosti, zejména pokud jde o mozek,“ řekl Johnson. „Ale osobně s tím nemám problém z hlediska víry. Myslím, že kdybych byl skutečně pouze vědecky založený, že bych s tím mohl mít problém. Ale já věřím, že existuje jiný svět, duchovní svět, jehož jsme všichni součástí. Boží cesty nejsou naše cesty. A já osobně jsem s tím spokojený.“