Fotografie:
„Podívejte se na to – bude z něj opravdový chlap pro ženy!“
Slova, která pronesla padesátiletá sestra na porodním oddělení, když měnila plenku mému pětihodinovému dítěti.
Ano. Sestřička ve vysoce uznávané velkoměstské nemocnici měla skutečně názor na velikost podnikání mého novorozeného chlapečka. Myslela to samozřejmě jako kompliment. V naší kultuře posedlé velikostí penisu, kde velký dělá z muže objekt úcty a chtíče (a malý z něj dělá terč vtipů), si tato zdravotnice určitě myslela, že mě její hodnocení potěší.
Reklama
Nepotěšilo. Urazilo mě, že takto objektivizovala mé novorozeně – a nutila mě přemýšlet o jeho budoucích sexuálních setkáních. Urazil mě i její heteronormativní předpoklad – mohl by být mužem!“
OK FINE. Trochu mě to potěšilo. Co na to říct? Žiju ve stejném světě jako sestra. Nechtěl jsem se zajímat o velikost penisu svého novorozence, ale stalo se. Asi tak na pět minut. A pak jsem na tu poznámku vlastně na mnoho let zapomněla. Vidět penis svého dítěte denně – výměna plenek, koupání, učení na nočník, náhodné nahé pobíhání po domě – znecitliví každou mámu.
Ale pak se mi narodil další syn. Další penis. Ne hned, ale někdy kolem druhých narozenin mého nejmladšího chlapce, když se s mým tehdy sedmiletým synem společně koupali, jsme si s manželem najednou všimli, že se nám ten malý zdá ve srovnání se svým bratrem neúměrně velký. Byl to tedy ve skutečnosti náš druhorozený, kdo byl dobře obdařený? Nebo… nerostl penis mého staršího syna správně?“
Problém je v tom, že to nelze s jistotou zjistit. Obvykle hledám odpovědi na internetu. Třeba kdyby měl vystouplou svědivou vyrážku, vyhledala bych na Googlu obrázek „dětská vystouplá svědivá vyrážka“. V tomto případě by vygooglování osmiletých penisů mohlo dost dobře skončit s maminkou za mřížemi.
Přemýšlela jsem, že se zeptám dětské lékařky svého dítěte – musí vidět tuny penisů – ale nechci, aby se moje dítě účastnilo této konverzace. Pravděpodobně by mi velmi dospělým a nenápadným způsobem dala vědět, kdyby byl problém s velikostí. Zatím mlčí. Ale stejně mě to zajímá.
Reklama
Jedna z mých nejbližších kamarádek má taky osmileté dítě. V rozhodně nejpodivnějším (hraničícím s nevhodným) rozhovoru, jaký jsme kdy vedly, se snažila pomocí prstů přiblížit velikost penisu svého dítěte. Rozhodně to bylo mnohem trapnější, než aby to pomohlo.
Přemýšlel jsem o tom všem a došel jsem k nepříjemnému zjištění: Jednoho dne uvidím svého téměř devítiletého syna naposledy nahého. Jeho rozhodnutí ponechat si intimní partie v soukromí může nastat kdykoli, bez varování. A to je v pořádku a zdravé, ale znamená to, že se mi zavírá okno pro sledování téhle věci s velikostí.
Vyškrtnutí něčeho z mého seznamu starostí neurotické matky není nikdy na škodu. Místo toho vložím svou energii do toho, abych mu připomněla, že jeho tělo je silné a dokáže spoustu věcí a že je chytrý, veselý a milý. A že sestřička bude mít pravdu: bude z něj nějaký muž.
Dawn Cliffwoodová je pseudonym.
Kožička 101: Jak se vypořádat se záležitostmi vašeho chlapečka
Problémy tam dole: Dětské genitálie: 7 nejčastějších příčin nepříjemných pocitů vašeho dítěte
Zdraví dětských genitálií: 4 nejčastější problémy
Reklama
Vyhledávání