Proč existujeme? Je to legitimní otázka? Pokoušeli jsme se na ni najít odpověď? Ano. Byli jsme úspěšní? Ne tak docela.
Měli bychom to zkusit znovu? Proč ne?“
V životě, který se má skládat z různých etap, si stanovujeme cíle pro každou z těchto etap. Pro všechno, co děláme, si stanovujeme termíny. Máme správný čas vstávání, správný způsob oblékání pro každou příležitost a správný kodex chování pro každé místo, které navštívíme.
Také si stanovujeme různé důvody pro plnění různých úkolů, které máme v úmyslu vykonat. Každá firma si v dnešní době připravuje vizi, která nastiňuje cíle a základní záměr její existence.
Podobně si stanovujeme cíle i my sami. Vezměme si například tak jednoduchou věc, jako je studium na přijímací zkoušky na MBA. Na zkoušku se učíme proto, abychom se kvalifikovali na požadovanou instituci, kde můžeme získat titul, který může být potřebný pro lepší kariéru.
Pravda.
Takže pointa je, že za vším, co děláme, je nějaký důvod. A my tuto skutečnost známe. Proto vedeme své životy tak, jak je vedeme, a to tak, že se soustředíme na důvod a následně na cestu vpřed.
Jak to, že nejsme tak zvědaví, abychom zjistili důvod existence samotného života? Podívejte se na to takto: Říkáme si, že abychom mohli žít lepší život, musíme se protloukat studiem nebo zaměstnáním, abychom si vydělali na život. Nebo možná proto, abychom mohli žít život a dělat něco, co nás baví, musíme bojovat s různými překážkami, které se nám staví do cesty, abychom získali takzvaný dobrý život.
Říkám tedy, že pokud existuje důvod, proč dělat v životě všechno, musí existovat i důvod, proč žít. Jaký je to důvod? Podívejme se na to.
Proč žijeme?“
Podle toho, co jsem četl, jedna myšlenková škola věří, že tam venku je jiný svět, než kam jsme byli přeneseni sem, a na základě toho, co zde děláme dobře nebo špatně, tam budeme odměněni nebo potrestáni.
Jiný názor říká, že život je dar živým bytostem, aby na cestě zažily různé věci. Někteří věří, že existujeme kvůli karmě, abychom si vytrpěli špatné skutky své minulé generace, abychom příště mohli vše prolomit a získat lepší život.
Podle jiného přesvědčení je možné, že jsme všichni jen chemické sloučeniny, které existují díky určitému poměru prvků v okolí. Kdyby bylo okolí jiné, možná bychom vypadali jinak, jedli jinak a chovali se jinak.
Také evoluce je způsob života. Rozhodně vypadáme jinak, než jak jsme vypadali v jiné epoše, a s nástupem umělé inteligence (AI) a robotiky budeme v příštích epochách vypadat ještě jinak. Nová rasa možná v budoucnu nahradí lidi. Ale pokud tedy všechno skončí, proč vůbec každý den bojujeme a snažíme se o takzvaný dobrý život
Je to kvůli odkazu?“
Myslím tím, že to všechno jednou skončí a nikdo si na nás ani nevzpomene. Možná, že kdybychom lidstvu něčím přispěli, byli bychom; ale byli bychom tu pak, abychom to viděli? Ne.
Věda naznačuje, že jsme jen chemické sloučeniny, které budou existovat jen tak dlouho, dokud nám bude poskytována potrava a voda, a až to přestane, přestaneme existovat. A nastoupí nová rasa lidstva. Věda také naznačuje, že vše vzniklo z velkého třesku, ale jak je možné, že k velkému třesku vůbec došlo?
Musela existovat masa atomů, která se rozpadla, aby mohla existovat sluneční soustava a další galaxie. Což znamená, že určitě existuje nějaká supermoc, která tuto masu atomů vytvořila. A pokud existuje nějaká supervelmoc, pak musí existovat i důvod naší existence. Tím se ale vracíme k otázce, kterou jsem položil na začátku. Proč jsme tady?“
Lidé, kteří o tom všem skutečně přemýšleli, se vzdali svých životů a vydali se tyto odpovědi hledat. Přesto se to ještě nikomu nepodařilo. Co tedy dělat?
Co dá našemu životu smysl?
Žít život bez cíle nebo bez znalosti jeho smyslu je jako připravovat se na zkoušku, u které není žádné procento úspěšnosti. Takže ani po studiu a vykonání zkoušky nevíte, zda jste si vedli dobře, nebo ne.“
Udělejme si krátkou rekapitulaci. Dosud víme, že jednoho dne zemřeme a vše, co jsme udělali, bude zapomenuto. Takže všechno, o co se snažíme, je zbytečné. Také vše, o co usilujeme, „dobrý život“, není trvalé. Znamená to tedy, že vše, co děláme, nemá vlastně žádný smysl. Také nikdy nebudeme schopni najít skutečnou odpověď na důvod naší existence.
Co mám tedy dělat, abych byl spokojený, abych vedl život, který má nějaký smysl?
Co mi poskytne maximální uspokojení?
Když člověk umírá, v posledních chvílích těsně před koncem svého života, v tom velmi krátkém časovém úseku 20-30 vteřin, vidí v obrazech celý svůj život – cokoli prožil, své vzestupy a pády, růst, výzvy, v podstatě svůj příběh.
Jistě bude ohromen tím, jak přežil své výzvy a také růstem, který měl, ale jeho život se chýlí ke konci a on to ví. Co je tedy udělá šťastnějšími?
Bude to štěstí, které dali ostatním, kteří ještě žijí. Pozitivní přínos, kterým přispěli do života ostatních lidí, kteří ještě žijí. Takže i když umírají, jako by dali nový, nebo možná lepší život těm, kteří tam ještě bojují svůj vlastní boj o takzvaný dobrý život.
Příště, až budeme dělat něco, co může mít dopad i na druhé, položme si otázku: „Jaká by byla reakce umírajícího na tento můj čin?“
Budou spokojeni s tím, co právě dělám? Pokud ano, pak je to možná, možná právě o tom.