Jak byly pasáže z Koránu vykládány a dezinterpretovány v souvislosti s domácím násilím? Druhá část tohoto seriálu od Hadii Mubarakové se zaměřuje na písmo, zatímco první část se zabývala statistikami a problematikou domácího násilí v muslimských komunitách.
Jakou roli hraje náboženství při ovlivňování názorů muslimů na domácí násilí? Zpráva Institutu pro sociální politiku a porozumění (ISPU) z roku 2017 uvádí, že muslimští Američané stejně často oznamují případy domácího násilí orgánům činným v trestním řízení jako jiné náboženské skupiny v Americe. Přesto je u nich téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že takové případy nahlásí také náboženským duchovním.
Odráží uchýlení se k náboženským duchovním předpoklad muslimů, že domácí násilí je problém založený na víře, nebo spíše odráží názor, že náboženství poskytuje východisko? To, co tuto diskusi komplikuje, je nesprávný výklad náboženských textů.
Jak tvrdí historici, religionisté a psychologové, náboženské texty nejsou motorem lidského chování. Ovlivňují však naše přesvědčení, vnímání světa a morální kompas. Z tohoto důvodu je velmi důležité, abychom se přímo zabývali zdroji nejasností a hrubého nepochopení názoru Koránu na domácí násilí. Konkrétně jedna pasáž Koránu, Q. 4:34, se stala středem mnoha sporů v moderních debatách o genderu v Koránu a konkrétně o problému domácího násilí.
Druhá polovina tohoto verše, část, která vzbuzuje relevantní obavy, zní:
: Pokud jde o ty (ženy), z jejichž strany se obáváte nushūz, napomínejte je, opusťte je v postelích a pak, wadribuhunna. Pokud vás však poslechnou, pak proti nim nic nehledejte. Hle, Bůh je nejvyšší a veliký.“ (2)
Termíny nushūz a wadribuhunna nelze přeložit bez přijetí určitého názoru ze spektra výkladů, což ukazuje na obtížnost překladu takového písma, jako je Korán, do jiného jazyka. Středověcí exegeté většinou chápali termín nushūz ve smyslu nepoddajnosti nebo neposlušnosti manželky. (3) Další tři nejčastěji uváděné názory na nushūz mezi středověkými exegety byly povznesení se nad manžela, sexuální neposlušnost nebo nenávist vůči manželům.
Moderní exegeté se naproti tomu odklonili od chápání nushūz jako neposlušnosti a chápali jej spíše jako vážný prohřešek manželky nebo sexuální úchylku. Je zajímavé, že Korán používá totožný termín ve verši 4:128 k popisu manželova nushuz. Nicméně většina předmoderních exegetů vykládala tento termín jinak, protože se vztahoval na muže.
Mužský nushúz vykládali spíše jako nenávist, krutost nebo sexuální opuštění ženy. (4) Pojem vzdoru nebo neposlušnosti mužů se v exegezi ke Q 4,128 neobjevuje.
Proč na tom záleží? To, jak se tento pojem definuje, má zásadní význam, protože to rozhoduje o tom, zda manžel může následně použít soubor tří kázeňských opatření popsaných ve verši 4,34. To, jak se tento pojem definuje, má zásadní význam. Je nushuz manželky jednoduše její neposlušnost vůči manželovi? Mohlo by to být něco tak triviálního jako odmítnutí manželovy žádosti, aby uvařila, když ona raději jí venku?
Nebo je nushuz manželčiným sexuálním přestupkem? Je to možnost, že by si do postele vodila jiné muže než vlastního manžela? Lze snadno rozpoznat, proč se tento termín propůjčuje k mnoha sporům ve vědecké debatě o genderu v Koránu.
Předmoderní exegeté, kteří vykládali nushuz jako neposlušnost manželky, často zakládali své chápání neposlušnosti na diskurzu zákonných práv a povinností. Proto nushuz neboli neposlušnost manželky znamenala její odmítnutí plnit to, co právníci považovali za manželské právo manžela. Pro některé předmoderní exegety se konkrétně jednalo o odmítnutí manželky mít sex se svým manželem.
Pro manželky, které byly shledány vinnými z nushuz, Korán předepisuje tři disciplinární opatření: Podle face-value výkladu se manželům za prvé doporučuje, aby svým ženám poradili, za druhé, aby je sexuálně opustili, a za třetí, wadribuhunna, což se často překládá jako „udeřit je“.
Jak muslimové chápali tuto pasáž jak v moderním období, tak v průběhu muslimských dějin? Byla vykládána jako povolení bít ženy?
Především je anachronické číst text, který byl zjeven v sedmém století, na základě moderních reálií. První lekcí, kterou se studenti výkladu Písma učí, je, že je třeba číst text v jeho historickém kontextu. To platí pro hebrejskou Bibli a Nový zákon stejně jako pro Korán.
Zkoumáním historického kontextu této pasáže lze odvodit její spíše omezující než nařizující povahu. Jak uvádí Asma Barlasová, autorka knihy Believing Women: Barlasová, autorka knihy Věřící ženy, „Unreading Patriarchal Interpretations of the Quran“, výmluvně argumentuje: „V době, kdy muži nepotřebovali povolení ke zneužívání žen, tato ájá prostě nemohla fungovat jako povolení; v takovém kontextu mohla být omezením pouze do té míry, že Korán učinil z daráby opatření poslední, nikoliv první, nebo dokonce druhé instance.“ [Barlasová, autorka knihy Věřící ženy. (5)
Historizace této pasáže není jediným způsobem, jak muslimové sladili tento verš se svou citlivostí, že muž by nikdy neměl svou ženu uhodit, bez ohledu na důvod nebo způsob. Muslimští právníci a exegeté od 7. do 21. století omezovali aplikaci tohoto verše tím, že jej vyvažovali jiným souborem tradice: Prorokovými slovy známými jako hadísy.
Prorokův život, slova a precedenty dlouho fungovaly jako primární zdroj, jehož prostřednictvím se muslimové snažili pochopit význam Koránu. V řadě hadísů Prorok mužům výslovně zakázal bít své ženy nebo je za to důrazně pokáral. Níže uvádíme jen několik příkladů:
- „Nikdy nebijte služebnice Boží“. (6)
- Podle autority ‚Abdallaha bin Zam’a Prorok (nmAž) řekl: „Mohl by někdo z vás bít svou ženu jako otroka a pak s ní večer ležet?“
- Prorok (nmAž) řekl: „Mohl by někdo z vás bít svou ženu jako otroka a pak s ní večer ležet? (7)
- Na základě autority Ijáse ibn Abdulláha ibn Abí Dhi’b bylo Prorokovi (nmAž) oznámeno, že někteří z jeho společníků bijí své ženy, načež Prorok (nmAž) řekl: „Jistě to nejsou ti nejlepší z vás.“ (8)
- Na základě autority Aiši (ra): „Prorok nikdy nebil žádnou ze svých manželek ani služebníků; ve skutečnosti neudeřil rukou do ničeho, kromě případů, kdy se jednalo o boj ve věci Boží…“ (9)
V podstatě pro několik exegetů byly tyto prorocké tradice považovány za přesvědčivý důkaz, že tento verš v žádném případě nedovoluje mužům bít své ženy. Nejstarší takový názor pochází od ʿAṭāʾ ibn Abī Rabāḥ (zemř. 115 AH/733 n. l.), právníka, který byl považován za mekkského „muftího“ pouhé století po smrti proroka Mohameda. Tvrdil, že trestat manželky, i když se provinily nushūz, je trestuhodné (makrūh). (10)
Ačkoli muslimští exegeté ve středověku obecně vykládali wadribuhunna ve významu „udeřit je“, většina z nich odrážela obecný nesouhlas s představou, že by muž mohl udeřit svou ženu, a proto stanovili procedurální omezení, jako např:1) ujištění, že manželka je skutečně vinna nushuz,
2) udeření mohlo být až poslední možností po vyčerpání prvních dvou možností,
3) nesmělo způsobit újmu a
4) mělo být symbolické povahy, například kapesníkem nebo siwakem.
Právě tento poslední převládající středověký výklad, přenesený v průběhu věků až do současnosti, popisovaly v dubnovém virálním videu dvě Australanky. Přesto přinejmenším dva středověcí exegeté, Abú Bakr Ibn al-ʿArabí (zemř. 1148) z 12. století a Fakhr al-Dín al-Rázī (zemř. 1209) z 13. století, tvrdili, že je zavrženíhodné, aby muž někdy uhodil svou ženu.
První exegeta vycházel z výše zmíněného právního názoru ibn Abī Rabāḥ. (11) Druhý exegeta dospěl k podobnému výkladu, ale jako důkaz použil právní názor al-Šáfiʿího (zemř. 820), zakladatele jedné ze čtyř právních škol sunnitského islámu.
V moderním období byl termín wadribuhunna vykládán v širším významovém rozsahu. Řada moderních učenců zpochybnila, zda se tento termín vůbec vztahuje k „bití“. Jedna taková práce, Manželské neshody, se dočkala velké publicity. Abdulhamid Abusulajmán v této práci analyzuje všechny konotace slovesa daraba v Koránu a vytváří sedmnáct různých nuancí tohoto slovesa.
Po pečlivé analýze účelu, kterému daraba slouží v každém verši, vyvozuje, že obecné konotace kořenového slovesa daraba v Koránu znamenají oddělit, vzdálit, odejít, opustit atd.(12) S ohledem na cíl verše usmířit manžele a zachránit manželství tedy Abusulajmán vykládá darabu ve verši 4:34 ve významu „opustit“ manželský domov, „vzdálit se“ nebo „oddělit se“ od ní. (13) Abusulajmán tento význam podporuje vlastním chováním Proroka k jeho manželkám.
Laleh Bakhtiar, první žena, která přeložila Korán do češtiny, přijala Abusulajmánův výklad jako upřednostňovaný význam slova wadribuhunna ve verši 4:34. (14) Abusulajmánova interpretace je v souladu s tím, co je v Koránu uvedeno. V souladu s tím v knize The Sublime Quran překládá wadribuhunna jako „oddělit se od“.
Další moderní překladatel Koránu do angličtiny, Ahmed Ali, překládá tento výraz jako „mít styk s“, což je význam, který přebírá z klasického lexikonu Al-Mufridat fi Gharib al-Quran. (14) Mohamed Rida Beshir, odborník na muslimské rodinné vztahy a autor knihy Family Leadership: Tento význam přejímá jako jeden ze tří možných významů slova wadribuhunna také autor knihy Rodina v rodině (An Obligation to Fulfill, Not an Excuse to Abuse). (15)
Připouští, že poslední opatření je obratem předchozího kroku sexuálně opustit manželky, které jsou ve stavu nushuz.
Přesto jiní moderní učenci dospěli k odlišným významům tohoto termínu. Například Abdulláh Adhámí, současný znalec exegeze Koránu, tvrdí, že tento termín nabývá ve verši 4:34 přeneseného významu, což by znamenalo „zachránit nebo odsunout od zániku nebo nebezpečí“, čímž jí demonstruje závažnost jejího přestupku. (16)
Učenci jako Amina Wadud, Riffat Hassan a Rafi Ullah Shahab nabízejí další možnosti. Podle Wadudové by význam slova wadribuhunna mohl znamenat „dát příklad“, a to na základě jiných použití tohoto výrazu v Koránu. Hassan i Shahab vykládají darabu v kontextu tohoto verše jako „uvěznit“ ženy nebo jim „zabránit“ opustit domov. (17)
Jsou moderní nebo dokonce středověké výklady Q 4,34, které odmítají jeho interpretaci jako schvalování manželského násilí, odrazem odklonu od „pravého“ významu Koránu, jak by mohli obviňovat extremisté na obou stranách spektra?
Předně, autorský záměr je podle muslimů mimo přesvědčivé a definitivní chápání jakéhokoli člověka, kromě samotného Proroka. Zadruhé, v celé historii exegetického výkladu Koránu neexistuje jediný výklad, který by na základě tohoto verše schvaloval domácí násilí. Exegeté, pokud přijali nominální význam termínu wadribuhunna, spíše uplatňovali omezení jeho použití. Vycházeli přitom ze slov a chování samotného Proroka, jehož tradice byly považovány za nejautoritativnější zdroj výkladu Koránu.
Nakonec je redukcionistické pokoušet se vysvětlit chování lidské bytosti na základě toho, co uvádí jediný verš Koránu z 6 236 veršů. Motivy, které vedou lidské bytosti v dobrém i zlém, jsou mnohem složitější, než aby se daly redukovat na čtení, nebo v tomto případě nesprávné čtení jediné pasáže Koránu.
Jak potvrzují psychologové a terapeuti, domácí násilí není náboženský, ale sociálně-psychologický problém. Zjištění ISPU ukazují, že muslimské komunity nejenže nejsou neúměrně náchylné k domácímu násilí, ale že značný počet muslimů hlásí trestné činy domácího násilí svým náboženským vůdcům, což naznačuje, že muslimové vidí v náboženství řešení případů domácího násilí, nikoliv jejich upevňování.
Hadia Mubaraková je lektorkou náboženství na Univerzitě Severní Karolíny v Charlotte (UNCC) a vědeckou pracovnicí Institutu pro sociální politiku a porozumění (ISPU). Doktorát z islámských studií získala na Georgetown University v roce 2014. Její disertační práce s názvem „Křižovatky:
Tento článek publikoval Patheos 19. července 2017.
Učenci ISPU mají na našich stránkách k dispozici prostor pro zobrazení vybraných op-eds. Ty nemusely být nutně objednány ISPU a jejich přítomnost na stránkách se nerovná schválení jejich obsahu. Vyjádřené názory jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory ISPU.
- Salma Abugideiri, „Talking Points – Domestic Violence (Sample Khutbahs)“, Peaceful Families Project, 24. září 2011, přístup 18. května 2017.
- Korán, 4:34. Překlad autora.
- Karen Bauer, Room for Interpretation, 155-156; Chaudhry, Domestic Violence and the Islamic Tradition, 180. Chaudhry píše: „Někteří exegeté používali „neposlušnost“ jako obecné synonymum pro „nushūz“, aniž by specifikovali konkrétní činy neposlušnosti, které by mohly být kvalifikovány jako nushūz. Takoví exegeté jednoduše nahradili ‚nushūzahunna‘ za ‚ʻiṣyānahunna'“ (188-9).
- Mubarak, Hadia. „Intersections: S.: „Modernita, gender a exegeze Koránu.“ (Modernity, Gender and Quranic Exegesis. (PhD Diss. Georgetown University, 2014), 183.
- Asma Barlas, „Věřící ženy“ v islámu: Unreading Patriarchal Interpretations of the Qurʾan (Austin: University of Texas Press, 2002), 188.
- Podle Abu Dawuda, Nasa’iho, Ibn Majaha, Ahmada bin Hanbala, Ibn Hibbana a Hakima.
- Podle Buchariho (sv. 6, str. 153), Muslima a dalších autorit.
- Klasifikováno jako Sahih. Vyprávějí Ahmad, Abu Dawud, Al-Nasai, Ibn Hibban a al-Hakim. Viz Mausu’at al-Sunnah, „Abu Dawud“, svazek 8, č. 2146. (Tunis: Dar al-Sahnun a Dar al-Dawah, 1992), 608.
- Fath al-Bari Svazek 9, str. 249.
- Ayesha Chaudhry, „Wife-Beating in the Pre-Modern Islamic Tradition: An Inter-Disciplinary Study of Ḥadīth, Qurʼanic Exegesis and Islamic“ (PhD diss., University of New York, 2009), 287-289.
- Ibid., 287-289. Určil, že kárání manželek, i když se provinily nushūz, je zavrženíhodné (makrūh).
- Abdul-Hamid Abusulayman, Manželské neshody: (London: Recapturing the Full Islamic Spirit of Human Dignity): International Institute of Islamic Thought, 2003), 19.
- Tamtéž, 22.
- Raghib al-Isfahání ve své knize Mufridat fi Gharib al-Quran upozorňuje, že daraba metaforicky znamená „mít styk“. Cituje výraz „daraba al-fahl an-naqah“, což znamená „hřebec velblouda přikryl velbloudici“, který cituje také Lisan al-‚Arab.
- Mohamed Rida Beshir, Vedení rodiny: An Obligation to Fulfill, Not an Excuse to Abuse (Amana Publications, 2009), 28, 44.
- Abdullah Adhami, e-mail autorovi, 16. dubna 2004.
- Barlas, 188-189.
Barlas, 188-189.