Je ekologické zemědělství skutečně lepší pro životní prostředí?

Heinz Thomet, pěstitel ekologických produktů v Newburgu ve státě Md, pěstuje rýži na suché půdě. (Logan Mock-Bunting/For The Washington Post)

Celým smyslem ekologického zemědělství je půda. Hospodaříte tak, aby vaše půda zůstala zdravá – bohatá na organickou hmotu, živiny a mikrobiální aktivitu – a můžete pěstovat plodiny bez syntetických hnojiv a pesticidů používaných v konvenčním zemědělství.

Ekologičtí zemědělci používají ke zlepšení půdy mnoho technik. Používají kompost a hnůj, střídají plodiny a pěstují mnoho druhů rostlin. Používají pesticidy, ale jen některé (většinou nesyntetické, s několika schválenými syntetickými), a často jen tehdy, když jiné metody boje proti škůdcům selžou.

Ale spousta konvenčních zemědělců dělá spoustu těchto věcí také. Když si připlatíte za nákup bioproduktů, podporujete tím přínos pro životní prostředí? Chtěl jsem to vědět a byla to asi jedna z nejtěžších otázek, na které jsem se v tomto sloupku snažil odpovědět.

Nemáme k dispozici údaje o stavu půdy nebo znečištění životního prostředí (v podobě půdní eroze, odtoku živin nebo skleníkových plynů), které by nám umožnily komplexně zhodnotit všechny ekologické a konvenční plochy a říci, zda se jednomu nebo druhému typu daří lépe, ale vědci po celé zemi pracují na srovnání, takže máme z čeho vycházet.

Podívejte se na to a zjistíte, že ano, ekologické zemědělství – což pro účely této diskuse znamená zemědělství certifikované jako dodržující přísné normy definované americkým ministerstvem zemědělství – má některé významné ekologické výhody.

Jedním z vědců, kteří na srovnání pracují, je Michel Cavigelli z USDA. Provozuje něco, co bych nazval šlágrem mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím, kdybychom nehovořili o vzácném světě půdoznalství. Je to dlouholeté srovnávání (dobře, nechme to být), které začalo v roce 1993. Na farmě USDA v Beltsville ve státě Massachusetts se testuje pět druhů zemědělství: dva konvenční a tři ekologické. (Rozdíly se týkají střídání plodin a typů obdělávání půdy.)

Dělníci sbírají mangold na ekologické farmě v Kalifornii. Ekologické zemědělství je pro pracovníky lepší, protože nejsou vystaveni vysokému množství pesticidů, které se často používá v konvenčním zemědělství. (Sam Hodgson/Bloomberg)

Který z nich vyhrává?

Jo, správně. Na takovou otázku nikdy neexistuje jednoznačná odpověď, když mluvíte o něčem tak složitém, jako je zemědělství. První, co mi Cavigelli řekl, bylo, že „všechno konvenční není stejné a všechno ekologické není stejné“, a pak ještě zmínil něco o ďáblech a detailech.

V průběhu posledních 23 let nicméně vyplavaly na povrch některé důležité rozdíly mezi těmito pěti systémy.

Ekologické systémy v testu USDA:

●Mají úrodnější půdu.

●Používají méně hnojiv a mnohem méně herbicidů.

●Spotřebovávají méně energie.

●Udržují v půdě více uhlíku.

●Jsou pro zemědělce výnosnější.

Konvenční systémy:

●Mají vyšší výnosy.

●Nejlépe snižují erozi (pokud se používá systém bez obdělávání půdy).

Po rozhovoru s několika vědci, kteří se zabývají rozdíly mezi oběma systémy, a po přečtení nesčetných článků na toto téma si myslím, že je rozumné dojít k závěru, že ačkoli se výsledky samozřejmě liší, tento výčet je rozumnou reprezentací výhod jednotlivých systémů. (Pokud najdete další významná, plošná tvrzení ve prospěch ekologického zemědělství, ověřte si zdroj. Mnohé ekologické organizace taková tvrzení skutečně uvádějí. Je naprosto rozumné, že se podpůrné skupiny zaměřují na výzkumy, které představují ekologické zemědělství v nejlepším světle, stejně jako se konvenční skupiny zaměřují na výhody efektivity a genetické modifikace plodin, ale kvůli tomu jsem se snažil zaměřit na zdroje, které nemají kůži ve hře)

Na této cestě jsem se dozvěděl několik zajímavých věcí. Zaprvé, ačkoli jsem slyšel mnoho tvrzení, že bezorebné zemědělství (pěstování plodin bez zorání půdy) dokáže uzamknout uhlík v půdě (udržet ho mimo životní prostředí, kde přispívá ke změně klimatu), několik zdrojů mi sdělilo, že se zdá, že vázaný uhlík se nachází pouze ve svrchní vrstvě půdy. Když kopete hlouběji, žádný nenajdete. Cavigelliho organické systémy naopak měly sekvestrovaný uhlík v mnohem hlubších vrstvách.

Při zvažování tvrzení o sekvestraci uhlíku v organických systémech se však musíme podívat na celý obraz. Phil Robertson, významný univerzitní profesor na Michiganské státní univerzitě, upozorňuje, že velká část tohoto uhlíku je do půdy přidávána ve formě hnoje. Což znamená, že ačkoli je v dané půdě více uhlíku, je ho méně tam, odkud jste hnůj vzali. „Je to okrádání Petra, aby se zaplatil Pavel,“ říká.“

Robertson také řekl, že některé nástroje, které zmírňují škody na životním prostředí, nejsou ekologickým zemědělcům k dispozici; jedním z nich jsou geneticky modifikované plodiny. Ačkoli se rozumní lidé neshodnou na tom, jak se vyrovnávají výhody a nevýhody těchto plodin, Robertson spolu s mnoha vědci a zemědělci tvrdí, že oba hlavní typy GMO – ty, které jsou odolné vůči herbicidu glyfosátu, a ty, které mají zabudovaný organický insekticid – mohou pomoci snížit používání pesticidů.

Pro ekologické zemědělce je také obtížné zavádět bezorebné zpracování půdy. Bez herbicidů je nejlepším nástrojem k hubení plevele obdělávání půdy a to může vést k erozi, splachům živin a narušení mikrobiálního společenství, které ekologičtí zemědělci tak usilovně podporují.

Vcelku je však jasné, že ekologické systémy mají obecně zdravější půdu a některé ekologické výhody oproti konvenčním systémům.

V roce 2005 uvedla společnost Safeway na trh řadu „lifestylových“ obchodů nabízejících více ekologických a přírodních potravin. Obecně platí, že zákazníci nakupující potraviny platí za ekologické zboží více, takže ekologičtí zemědělci mají vyšší zisky z toho, co prodají. (Justin Sullivan/Getty Images)

Je tu však problém. Výhody pro životní prostředí obecně nejsou důvodem, proč jsou spotřebitelé ochotni připlatit si za bioprodukty. Podle Organic Trade Association (a dalších skupin ) spotřebitelé kupují ekologické produkty především proto, že věří, že jsou lepší pro jejich zdraví: buď výživnější, nebo bezpečnější. Není tedy překvapivé, že dodavatelé a obhájci biopotravin často propagují výrobek tím, že naznačují, že je výživnější nebo bezpečnější, což je tvrzení, které není podloženo většinou důkazů.

Skupiny obhájců biopotravin uvádějí na trh bezpečnost a výživu, jako například „Komplexní průvodce pro identifikaci bezpečných a výživných potravin“ organizace Organic Center nebo iniciativa Healthy Child organizace Environmental Working Group, která se ohání „více vědeckými důkazy, že biopotraviny jsou výživnější“. Na etiketách některých ekologických výrobků se používá slovo „toxický“ k popisu pesticidů, které se nepoužívají, přestože některé toxické pesticidy (například pyrethrin) jsou v ekologickém zemědělství povoleny. Ačkoli ekologické zemědělství jistě používá méně pesticidů, což je přínosem pro životní prostředí, převaha důkazů ukazuje, že stopová množství pesticidů v potravinách nejsou pro lidské zdraví nebezpečná. (Vyšší míra expozice, jakou zažívají například zemědělští dělníci, je něco jiného.)

Naneštěstí nelze věřit, že biopotraviny jsou výživnější a bezpečnější, aniž bychom věřili, že konvenční potraviny jsou méně výživné a bezpečné, a to obhájce konvenčních potravin rozčiluje. Někdy tento vztek nabývá nechutných rozměrů – všiml jsem si jisté schadenfreude při vypuknutí nemocí z potravin, které se přičítají biopotravinám – ale chápu, odkud to pochází. Konvenční potraviny jsou stejně bezpečné a výživné jako jejich ekologické protějšky, a pokud se spotřebitelům tvrdí opak, jsou klamáni a konvenční výrobci jsou poškozováni.

A dezinformace nijak nepřispívají ke zlepšení kvality veřejné debaty. Na farmách, v akademických institucích a v regulačních agenturách jsem zjistil, že téměř všichni si myslí, že je cenné, aby zemědělci používali a zlepšovali všechny druhy postupů. Nakrmit naši rostoucí populaci je velký úkol a existuje mnoho konstruktivních způsobů – ekologických i konvenčních, velkoplošných i malých, městských i venkovských – jak se s ním zemědělci vypořádávají. Potřebujeme je všechny.

Podle Asociace pro ekologický obchod (Organic Trade Association) zákazníci v obchodech s potravinami nekupují biopotraviny proto, že jsou lepší pro životní prostředí; kupují je proto, že si myslí, že tyto produkty jsou bezpečnější nebo výživnější. (Justin Sullivan/Getty Images)

Někdy se zdá, že každý můj sloupek má stejný závěr, ale je to důležitý závěr. Pokud chceme dosáhnout pokroku v oblasti potravin, potřebujeme mnohem méně „my vs. oni“. Certifikovaný ekologický program USDA – od svého počátku marketingový program, nikoli ekologická iniciativa – poskytl ekologickým zemědělcům způsob, jak si vydělat na živobytí (a zemědělci si na živobytí vydělat musí) tím, že se spojili s podobně smýšlejícími spotřebiteli, kteří jsou ochotni zaplatit prémii za produkt, který je pěstován způsobem, jenž je často náročný na pracovní sílu a nižší výnosy, a který přináší některé poctivé ekologické výhody.

Dal také spotřebitelům možnost volby. Pro ty, kteří mají obavy ze způsobu pěstování většiny potravin v této zemi, představuje ekologické zemědělství způsob, jak hlasovat proti. Pokud však nesporná pozitiva ekologického zemědělství zastíní negativní polarizace ekologického a konvenčního zemědělství, která brání pokroku, prohrajeme všichni.

[email protected]

Haspel píše o potravinách a vědě a pěstuje ústřice na Cape Cod. Na Twitteru: Na Twitteru: @TamarHaspel. Ve středu v poledne se připojí k chatu Free Range: live.washingtonpost.com.