V říjnu 2017 jsem měl to štěstí, že mi bylo uděleno desetidenní turistické vízum do Sýrie, téměř dva roky předtím, než se všichni ostatní „cestovatelé rozhodli cestovat do Sýrie“.
Přátelé a rodina mi řekli, že jsem se musel zbláznit a že si musím přát smrt, když chci v roce 2017 navštívit Sýrii. Všichni vědí, že v zemi zuří brutální válka, která nyní míří do svého sedmého roku.
Všichni lidé, kterým jsem o svých plánech řekl, říkali, že šance na vstup do Sýrie je přibližně nulová, a pokud by se mi podařilo vstoupit, s největší pravděpodobností bych skončil zabitý nebo unesený.
Když se mi tedy konečně podařilo získat turistické vízum do Sýrie, rezervoval jsem si první možný let do Bejrútu, hlavního města Libanonu, protože do Damašku a Sýrie v současné době neexistuje žádné snadné letecké spojení.
Nyní je opravdu snadné navštívit Sýrii, klikněte zde a přečtěte si cestovní příručku o tom, jak získat vízum za méně než 48 hodin.
Ulice jsou plné lidí a domy s šiškou jsou plné.
Za 10 dní jsem procestoval celou Sýrii, navštívil jsem Damašek – Aleppo (O mé návštěvě Aleppa si přečtěte zde) – Homs s okolní krajinou a pobřeží Středozemního moře, než jsem se vrátil do Libanonu na let zpět domů do Evropy.
Do Sýrie jsem jel s otevřenou myslí a bez jakýchkoli politických úmyslů.
Jak je na tom Damašek v dnešní době, po válce
Pro získání víza do Sýrie v dnešní době musíte získat doporučení od někoho, kdo má kontakty uvnitř země, vyplnit nějaké papíry, čekat asi 9 – 10 týdnů na odpověď a modlit se, aby vás přijali.
Většina lidí odpověď ani nedostane.
Místní rodiny na ulici, všechny obchody se suvenýry jsou otevřené.
Odpoledne jsem vyjel z hotelu v Bejrútu společným taxíkem směr Damašek a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se na cestu do Sýrie netěšil.
Cesta mezi oběma hlavními městy není delší než 120 km /75 mil, což je cesta, která před válkou trvala včetně imigračních procedur jen asi 2 hodiny.
S ohledem na dnešní poměry bych byl rád, kdyby se mi vůbec podařilo dostat přes hranice do Sýrie.
Odjezd z Bejrútu se ukázal jako časově nejnáročnější na celé mé cestě do Damašku, protože jsem při výjezdu z centra města uvízl v pověstné bejrútské dopravní zácpě.
Při vstupu na imigrační úřad na libanonské straně hranice jsem si brzy všiml, že já a dalších 5 lidí ze Západu, se kterými jsem cestoval, nejsme jediní cizinci překračující hranici.
Současně se mnou opouštělo Libanon dalších 9 Evropanů spolu s desítkami místních obyvatel (hranice je otevřena 24 hodin denně, 7 dní v týdnu). Vystoupit a dostat razítko z Libanonu trvalo jen několik minut.
Tady je krátké video z mé cesty do Sýrie, natočené na GoPro.
První věc, které jsem si všiml při vstupu na syrskou stranu hranice, je, jak bylo vše organizované a klidné. Lidé jsou seřazeni ve frontách.
Nikde kolem nejsou žádní vojáci a jen několik vstřícných pohraničníků. Abych to zkrátil, imigrační kontrola na syrské straně trvala jen asi 20 minut, než jsem dostal razítko do země a mohl jsem vyrazit.
Vstoupil jsem do Sýrie právě včas, abych z mešit v dálce slyšel svolávání k modlitbě v sedm hodin večer.
Při opuštění hranic směrem k Damašku je třeba projít několika vojenskými kontrolními stanovišti.
Na žádném z nich nebyl žádný problém a každý voják mě i mé přátele přivítal širokým úsměvem, podáním ruky a slovy: „Vítej v Sýrii, příteli.“
První, čeho si člověk při příjezdu do Damašku všimne, je veškerý pouliční život, který tam probíhá; mladé páry se na ulicích drží za ruce, všude jsou otevřené obchody, stánky s šawarmou vedle stánků s čajem a kávou a vůbec, ulice jsou plné lidí jako v každé jiné zemi.
Nic nenasvědčuje tomu, že by tam probíhala válka, kromě několika uvolněných vojáků sedících na rohu ulice.
Tradiční restaurace ve starém domě.
Šel jsem jen na rychlou večeři a pár piv do tradiční restaurace plné lidí, než jsem šel spát.
Chtěl jsem být plně odpočatý a vstát brzy, abych mohl druhý den ráno prozkoumat ulice Damašku.
Po brzkém probuzení a procházce po jednom z nejstarších měst na světě jsem vyšel z hotelu ve starém městě a člověk si rychle všiml vůně čerstvého chleba.
Mlékař na kole rozváží mléko po starých úzkých uličkách a stánky s ovocem a zeleninou jsou plné čerstvého ovoce a zeleniny.
Damašek byl založen mezi 10 000 až 8 000 lety př. n. l. a je považován za nejstarší nepřetržitě osídlené město na světě.
Co dělat v Damašku
Při procházce starým městem začnete přemýšlet, jestli tam vůbec probíhá válka. Nejsou tu totiž absolutně žádné škody. Všechny obchody jsou otevřené a v ulicích panuje čilý život.
Tady a tam je několik vojenských kontrolních stanovišť, ale moc si jich nevšímáte.
I tady jsou vojáci rádi, že vidí turisty. Majitelé obchodů se tetelí štěstím, když vidí, že jsou turisté opět ve městě.
Mlékař ve starých uličkách Damašku
Po Damašku můžete cestovat zcela svobodně na vlastní pěst. Můžete si fotit všechno, co chcete, kromě vojenských kontrolních stanovišť a vládních budov.
Při návštěvě Damašku je velmi snadné zapomenout, že jste v zemi zpustošené válkou, ale pak najednou uslyšíte raketu dopadající na teroristy zamořenou čtvrť Jobar vzdálenou jen dva kilometry vzdušnou čarou od místa, kde bydlím a užívám si života.
Za den slyším 10 až 30 raket.
Stejně jako před válkou je ve starém Damašku spousta věcí k vidění – Umajjovská mešita, čtvrté nejposvátnější místo islámu, procházka po Souq al-Hamidiyya (stará tržnice), návštěva damašské citadely nebo se jen tak ztratit v úzkých uličkách plných století po století s historií.
Majjovská mešita, 4. nejposvátnější místo v islámu
Majjovská mešita, Mešita byla křesťanským chrámem, než se v roce 634 stala mešitou.
Vchod do Souq al-Hamidiyya je starý římský chrám.
Starý bazar je přeplněný lidmi, můžete zde vše
Pokud vás unaví chození po ulicích, stačí zajít do umělecké galerie a prohlédnout si moderní syrské umění, odpočinout si v místní kavárně Hooka při pohledu na rušný život na ulici nebo si poslechnout místního vypravěče. Všechno je tu jako před rokem 2011.
Místní umělecká galerie
Ale stejně jako před rokem 2011, tak i staré město Damašku je místem, kde byste měli zůstat a prozkoumat ho.
Jediný skutečný důvod, proč se vydat do moderní části Damašku, je, pokud potřebujete pořádně nakoupit v nákupním centru západního stylu nebo navštívit supermarket stejně dobře zásobený jako kterýkoli supermarket v Evropě nebo Americe. Všechno je tu k dostání.
Výběr potravin je jako v Evropě
Evropské sýry
Jack Daniels, nebo Jagermeister? Obchody s alkoholem jsou v Sýrii všude.
Obecně je Damašek tak úplně opačný, než nám posledních 7 let tvrdila média. Tak by mě zajímalo, jestli tu ti novináři sami někdy byli.
Křesťanské kostely stojí hned vedle mešit. Obě jsou plné lidí. Dokonce i židovská synagoga ve starém městě Damašku je stále otevřená.
Po městě uvidíte křesťanské svatby a kněze, kteří se procházejí na veřejnosti. A vůbec, jsou obyvatelé Damašku, kteří si užívají života.
Krásná dívka se dívá na svého přítele, jak se fotí na svatbě.
Křesťanská svatba, Křesťanské svatby vidíte každý den.
Odpoledne jsou bary a hospody plné místních obyvatel, kteří si vychutnávají pár piv a drinků společně se sledováním evropského fotbalu na velkoplošných obrazovkách.
A všichni vás jako turisty vítají. S místními jsem chodil popíjet až do dvou hodin ráno, než jsem se sám vrátil do hotelu.
Místní venku tancují.
Místní venku si užívají živou hudbu
Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl procházet a poznávat Damašek celé tři dny. Nikdy jsem se nesetkal s nepřátelskými nebo nepřátelskými lidmi.
Všichni měli radost, že se do města vrátili turisté.
Navštívit Damašek v roce 2017 jako turista je stejný pocit jako být doma v Norsku nebo se procházet Barcelonou či jiným velkým západním městem. Damašek je velmi bezpečný a připravený přivítat turisty zpět.
Po třech klidných dnech v Damašku nastal čas opustit hlavní město a vydat se na sever do Aleppa.
Klikněte sem! a přečtěte si o mé návštěvě nejpůsobivějšího hradu na světě KRAK DES CHEVALIERS &DOLINA KŘESŤANŮ.
Reportáž z cesty z hlavního města Sýrie Damašku z roku 2017
Přátelé a rodina mi řekli, že musím být blázen a že si musím přát smrt, když chci navštívit Sýrii. Ale nakonec tak byla Sýrie úžasná a všechno, co západní média píší, je naprostá lež
.