Promiň, že ti musím prasknout bublinu, Pate Robertsone, ale feminismus se nerovná nenávisti k mužům. Feminismus je prostě přesvědčení a přání, aby se se všemi pohlavími zacházelo stejně. Pokud jste z těch, kteří více věří slovníkové definici, tady máte:
Feminismus je obhajoba práv žen na základě rovnosti pohlaví.
Na začátek si toto nedorozumění rozeberme. Proč přesně si lidé myslí, že feministky nenávidí muže?“
A dále se můžeme zabývat:
„Radikální feministky“ jsou již dlouho součástí naší kultury a bohužel dominují médiím. Je pravděpodobnější, že uslyšíte o Valerii Solanasové, ženě, která zastřelila Andyho Warhola, než o kterékoli jiné feministce.
Podobně jako slovo misogynie (nenávist k ženám) má i nenávist k mužům své slovo: Misandrie. Valeria Solanas se nejvíce nechvalně proslavila extrémní misandrií ve své knize Scum Manifesto.
V rukopisu napsaném a vydaném v roce 1968 vytyčila poslání své organizace: Společnost pro rozřezávání mužů. Získala si tím velkou pozornost médií a v očích širší veřejnosti vytvořila negativní pohled na feministky. Jednotlivé feministky jako ona možná muže nenávidí, ale to nevypovídá o všech feministkách.
Jádrem samotného feminismu je tento cíl: rovnost všech pohlaví. Nejen pro ženy.
Některé feministky nechtějí a/nebo nejsou ochotné řešit problémy mužů
Ačkoli mě bolí si to přiznat, je to pravda. Existuje spousta genderově podmíněných problémů, kterým muži čelí – jedním z nich je zvýšená pravděpodobnost, že se chlapci budou podílet na násilí. Výzkum ukázal, že u chlapců je jedenáctkrát vyšší pravděpodobnost, že se v obtížné situaci zapojí do násilí, ve srovnání se čtyřnásobkem u dívek.
„Genderová svěrací kazajka“ (stereotyp, že chlapci jsou agresoři a dívky slabé) je škodlivá jak pro chlapce, tak pro dívky“. – The Global Early Adolescent Study
Pokud genderové nerovnosti postihují obě pohlaví, pak se možná divíte, proč se jimi některé feministky nechtějí zabývat. A co muži? A co trans* lidé? (Hvězdička znamená, že jde o zastřešující termín pro mnoho queer identit). Zde je důvod: ženy byly v historii na straně obětí genderové nerovnosti. Hnutí sufražetek je v naší historii stále čerstvé. Feministky se obávají, že zaměření se na mužské problémy v oblasti genderové nerovnosti přesune pozornost zpět na muže a od žen, čímž unikne celý smysl hnutí.
To však neznamená, že feministky nepodporují mužské problémy. Feminismus často volá po nejrůznějších genderových problémech. Mnoho feministek je pro inkluzi. Feminismus bojuje proti patriarchálnímu přesvědčení, že muži nemohou nebo by neměli vyjadřovat emoce, jinak budou označeni za „slabé“. Feministky také silně podporují LGBTQ+ komunitu a stojí za hnutím Black Lives Matter.
Chceme, aby byl vyslyšen každý, bez ohledu na jeho pohlaví, sexualitu, rasu atd.
Muži se bojí hnutí
Předně je důležité poznamenat, že všichni muži se nebojí mužů. Krutou pravdou však je, že někteří ano. Jednak se bojí rovnosti, protože to znamená vzdát se výhody a moci, kterou v současnosti nad ženami mají. „Skuteční muži“ zjevně nejsou feministky.
V návaznosti na předchozí body feminismus zastává všechna pohlaví, takže muži nemají důvod se tohoto hnutí bát. Tohle stojí za zopakování, protože je to nesmírně důležité.
Je to taková přirozená součást historie
Jsme tak zvyklí na genderovou nerovnováhu, že se zdá, jako by to tak bylo odjakživa.
Není tomu tak.
Mužská dominance není přirozený stav společnosti. Když se zhruba před 12 000 lety rozšířilo zemědělství, došlo k mocenské změně: muži se stali symbolem síly a majetek se předával po mužské linii. V důsledku toho většina kultur přijala patriarchální systém.
Mužská dominance není přirozeným stavem společnosti.
Od té doby se utvářely nevědomé předsudky, které stavěly muže na piedestal. Nyní je pouhá myšlenka na svět, kde se s muži a ženami zachází stejně, považována za utopickou. Měla by však být považována za normální! Změny v zákonech sice nabízejí krok správným směrem, ale skutečné změny nastanou teprve tehdy, až společnost změní způsob svého myšlení.
.