Tu scénu znáte. Snažíte se přimět své křičící a kopající dítě, aby si sedlo na židli pro time-out, a ono nespolupracuje. Každé tři vteřiny se zvedne, takže ho musíte do židle neustále přemlouvat. Čas se znovu spustí, protože znovu vstal. Tři minuty nakonec trvají dvacet. Brečí a vy se chystáte brečet… nebo křičet… nebo to úplně vzdát a jít na skleničku vína. Časový limit může být obrovským bojem o moc, zejména pokud máte dítě se silnou vůlí. Pro citlivé děti je to také těžké. Většinou ani nezabírají na změnu chování a vy se nakonec zaseknete v nekonečné smyčce špatného chování, výchovných opatření a frustrace. Nic nevysává radost z rodičovství tak jako každodenní boje o moc.
Dobrou zprávou je, že existuje alternativa, kterou mnoho rodičů, včetně mě, považuje za mnohem účinnější. Abyste pochopili, jak zavést time-in, musíte nejprve pochopit, proč má tento přístup smysl. Přečtěte si článek The Brain Science that Changes Parenting (Věda o mozku, která mění rodičovství), kde se podrobněji dozvíte, „proč“ stojí za touto alternativou time-outu. Pro účely tohoto článku shrňme, že mozek lze pro velké zjednodušení rozdělit na dvě hlavní části, které Dr. Tina Payne-Brysonová a Dr. Daniel Siegel označují jako „mozek nahoře“ a „mozek dole“. Nahoře se nachází vyšší rozumové schopnosti, logické myšlení, empatie, regulace emocí, morálka a další. Dolní patro je primitivní a reaktivní.
„Chceme zapojit vyšší části, které mohou pomoci překonat nižší, reaktivní části. Kterou část mozku podle vás oslovuje trest? Na kterou část apeluje ignorování? A co vyhrožování? Všechna tato rodičovská chování aktivují reaktivní reptiliánský mozek. Oni (Bryson a Siegel) tomu říkají „pošťuchování ještěra“. Pokud však projevujete empatii a respekt a zapojujete se do řešení problémů, nesdělujete hrozbu a plazí mozek může svou reaktivitu uvolnit. To je důvod, proč jsem přešel z time-outu (který můj syn vnímal jako hrozbu) na time-in, protože jsem chtěl apelovat na jeho horní mozek, nikoliv nadále zapalovat jejich spodní mozek. Proto nyní obě své děti zapojuji do řešení problémů, když se vyskytne nějaký problém, místo abych je trestala.
Když dítěti důsledně pomáháme zklidnit se a pracujeme s ním na tom, abychom ho naučili správnému rozhodování, posilujeme vlastně nervová spojení v jeho horním mozku.“