Když se mě někdo zeptá, jakou chci příchuť břečky, neřeknu „třešňovou“, ale „červenou“. Té příchuti se říká „červená“. „Modrá“ je další příchuť, kterou může slushie mít. Stejně tak třešňová vůně – zejména chemicky třešňová vůně červené břečky – je červená vůně.
To je snadné, protože třešně jsou červené. Není třeba divokého skoku, abychom si tuto asociaci vytvořili. Ale jakou barvu má například vůně mýdla?
Nová studie zveřejněná v časopise PLOS One zjistila, že někteří lidé říkají bílá, někteří žlutá, někteří modrá. Skupina mezinárodních výzkumníků nechala lidi z různých kultur přivonět ke 14 vůním a vybrat z 36 barev tu, kterou si s danou vůní nejvíce spojují.
Nejedná se o studii o synestezii – neurologickém jevu, který způsobuje, že se některým lidem mísí smysly a barvy si spojují s určitými písmeny, zvuky nebo vůněmi. Jejím cílem bylo pouze najít společné rysy v tom, jak přemýšlíme o vůni, vizuálně. Někteří účastníci studie byli Nizozemci, někteří Číňané žijící v Nizozemsku, někteří Němci, někteří Američané, někteří Malajci a někteří Číňané žijící v Malajsii.
Některé asociace byly napříč kulturami silnější – ovocné vůně se obvykle pojily s růžovou a červenou, zeleninový zápach byl často vnímán jako zelený a „zatuchlý“ zápach byl obvykle spojován s hnědou a oranžovou. Jiné bylo těžší určit – jak ukazuje následující graf, „plastová“ vůně vedla k široké škále barevných možností.
Kartogram také ukazuje, jaké pachy považují jednotlivé kultury za podobné. Například v USA byly vůně ovoce, cukrovinek a květin růžové a červené. Rozdíly mezi kulturami mohou být „způsobeny vzorci stravovacích návyků, rolí vůní v každé společnosti nebo jinými sociálními faktory,“ uvádí se ve studii.
Další příběhy
I pro nesynestetiky platí, že naše smysly spolu zajímavým způsobem souvisejí a podporují se. V úvodu studie to vědci dobře shrnují: „Voněla by růže stejně sladce, kdyby byla modrá? Možná ne.“