Jednou jsem si myslela, že jsem se zamilovala do rozkošného právníka, který si se mnou začal povídat, když jsme čekali na přechodu na Manhattanu. Okamžitě jsem ucítila jiskru a poté, co jsme si vyměnili čísla, jsme si naplánovali první rande, aniž bychom se zmínili o našem věku. O týden později, někde mezi jednou a čtyřmi skleničkami vína, mi řekl, že vypadám „docela mladě“, a zeptal se, kolik mi je let.
„Je mi pětadvacet,“ řekla jsem a snažila se působit na to číslo hrdě, i když jsem právě oslavila tyto narozeniny s trochou strachu z dospívání. Překvapeně přikývl a nenabídl svůj věk, dokud jsem se na něj nezeptala. „To neuhodneš,“ řekl, načež jsem se pokusila prozkoumat jeho tvář, jestli nemá vrásky, a vlasy, jestli nejsou šedivé jako sůl – žádné tam nebyly.
„Je mi 38,“ řekl. Osmatřicet. To bych do něj neřekla, řekla jsem mu. Pak se omluvil, že si jde odskočit, zatímco já jsem seděla a přemýšlela, co náš věkový rozdíl ve vztahu znamená: Chtěl by ve vztahu postupovat rychleji? Že by už přemýšlel o dětech? Zděsil by se mé maličké garsonky, kterou jsem si sotva mohla dovolit?“
„Tak já vím, na co myslíš,“ řekl, když se vrátil. „Proč ten chlap není ženatý a nemá děti?“ „Ne,“ odpověděl jsem. Pustil se do vysvětlování, že zatím nenašel tu pravou, a podařilo se mu potlačit všechny mé obavy – alespoň prozatím. I nadále jsem se cítila ohromená, rozplývala jsem se nad ním před mámou a říkala jí, že třináct let není tak velký věkový rozdíl, protože si tak dobře rozumíme a prostě na tom nezáleží.
Dále jsme spolu chodili, až se nakonec ukázalo, že naše životní styly jsou drasticky odlišné. Jeho kariéra a finanční situace byly na hony vzdálené té mé a představa, že by to začalo být vážné, mi připadala uspěchaná a děsivá. Bylo mu blíž ke čtyřicítce než mně ke třicítce a měla jsem pocit, že on bude nevyhnutelně chtít svatbu a děti mnohem dřív než já. Nechala jsem tedy naše spojení vyprchat a dovolila jsem, aby moje obavy z našeho věkového rozdílu zastínily naši vášeň.
Bylo to nakonec správné rozhodnutí, cítila jsem a odborníci s tím zřejmě souhlasí. Pravdou je, že věk není jen číslo, říká doktor Seth Meyers, psycholog a autor knihy Překonejte syndrom opakování vztahů a najděte lásku, kterou si zasloužíte. Věkový rozdíl ve vztahu větší než 10 let s sebou často nese vlastní řadu problémů. „I když vždy existují výjimky z pravidel, dobré pravidlo, které je třeba si zapamatovat, je, že chodit s někým o více než 10 let starším bude nyní nebo později představovat výzvy, které se přidají k již existujícím výzvám, které má každý vztah,“ říká.
Páry s velkým věkovým rozdílem si musí vše dobře promyslet, jinak riskují, že se ocitnou v konfliktních fázích svého vztahu. „Můžete se setkat s různými kulturními odkazy, nesouhlasem rodiny a přátel a možná i nesouhlasem komunity,“ říká Rachel Sussmanová, licencovaná manželská a rodinná terapeutka v New Yorku. „Také může být těžké navázat vztah s vrstevnickými skupinami toho druhého.“
Od té doby, co chodím s právníkem, jsem si stanovila horní hranici ideálního muže asi o pět až sedm let staršího než já, zejména na seznamovacích aplikacích, kde si můžete odfiltrovat ty, kteří patří do určité věkové skupiny. Ale zároveň si stále zachovávám otevřenou mysl – velký věkový rozdíl nemusí znamenat neúspěch. „Nezdravý jedinec má buď příliš specifický a úzký typ – „chci někoho mezi 30 a 35 lety, kdo miluje přírodu, má opravdu blízko k rodičům a sourozencům“ – nebo naopak příliš široký a neurčitý – „chci jen někoho milého“,“ říká Meyersová.
Naopak, buďte realističtí v tom, co od někoho chcete, ne co chcete od jeho věku. Deset let berte jako obecné vodítko, ale buďte otevření i jiným věkovým kategoriím – a neomezujte se na to, že budete chodit jen s někým starším. „Všem svým klientům říkám: „Rozhoďte širokou síť,“ říká Sussman. „Muži by měli chodit se staršími a ženám by nemělo vadit experimentovat s mladšími. A všichni bychom měli být otevřenější.“