Ačkoli pawpaw roste divoce ve 26 státech, zůstává toto ovoce pro mnoho Američanů záhadou. Andrew Moore, autor knihy Pawpaw, říká, že tomu tak vždy nebylo.
Joe Yonan: Byl jsem tak překvapen, když jsem zjistil, že největším jedlým ovocem pocházejícím z USA je pawpaw.
Andrew Moore Foto: Andrew Moore: Jonathan Yahalom Andrew Moore: To je pravda. Což mě zarazilo – jak je možné, že něco tak velkého zůstane pro většinu Američanů téměř bez povšimnutí? Dozvěděl jsem se, že tomu tak vlastně vždycky nebylo. Kdysi byli Američané s pawpaws zcela obeznámeni, a to už od původních obyvatel Ameriky, kteří ovoce jedli a vlákno stromu používali na provazy a lana, až po první objevitele, kolonisty a průkopníky. Pawpaw byl každoročně koncem léta důležitým ovocem a potravinou.
JY: Je to vlastně tropický strom.
AM: Přesně tak. V mnoha ohledech je to tropické ovoce, které si samo přálo růst v mírném severním pásmu, růst tam, kde by pravděpodobně růst nemělo. Víme, že se v průběhu tisíciletí vyvinulo, aby zde bylo, ale je to jediný člen tropické čeledi kustovnicovitých, který se nevyskytuje v tropech.
JY: Ve skutečnosti tady v Americe existuje něco, čemu říkáte „pásmo pawpaw“. Můžete to vysvětlit?
AM: „Pás pawpaw“ je termín, který používám pro označení států a oblastí, kde je pawpaw původní, kde roste divoce. To zahrnuje části 26 východních států. Rozprostírá se od jižní Louisiany po Ontario v Kanadě, od Atlantiku na západ po Mississippi a do Oklahomy a dokonce i Nebrasky.
JY: Co se stalo? Proč pawpaw zmizel z našich stolů?
AM: To je velká otázka. To byla ta záhada, které jsem se v knize snažil dobrat: Jak na to Američané zapomněli a proč? Nejjednodušší způsob, jak to vysvětlit, je, že když Američané přestali chodit do lesa pro jídlo, přestali znát pawpaw.
JY: Jak chutná pawpaw?
Pawpaw AM: Běžně se pawpaw popisuje jako kříženec manga a banánu. To je pravda.
Ale první věc, kterou rád popisuji, je textura. Má takovou tropickou krémovou strukturu. Ta je podobná spíš ovoci, které najdete v Karibiku, ovoci jako guanabana a cherimoya, pudinkovým jablkům.
Nejlepší, co můžete se zralým čerstvým pawpaw udělat, je prostě ho sníst z ruky. Rozkrojte ji napůl, vydlabejte a snězte ji jako pudink v kelímku, což v podstatě je.
Je ale zřejmé, že pokud vám roste hodně pawpaws, pokud jste v lese narazili na nárazovou úrodu, budete s ní chtít něco udělat. Druhým nejlepším způsobem, jak si pochutnat na tlapkách, je tlapková zmrzlina. Je to jedna z nejlepších příchutí zmrzliny, jakou jsem kdy ochutnal.
JY: Viděl jsem, že existují dokonce společnosti jako Zingerman’s, které prodávají pawpaw zmrzlinu. Existují dokonce i piva z pawpaw, že?
AM:
JY: Jak se dostanu k tlapkám? Jak je najdeme, když nejsme sběrači? Nebo musíme být sběrači, abychom je našli?“
AM: Ne, stále častěji nemusíte být sběrači, abyste našli tlapky. Když budete mít štěstí, můžete mít pawpaws na místním farmářském trhu. Stále více lidí vysazuje kedlubny do sadů a pěstuje je stejně jako jakékoli jiné ovoce. Další zemědělci si pak uvědomují, že jim v lese roste toto ovoce, které mohou sklízet a dodávat na trh. Takže když budete mít štěstí, můžete jít na svůj farmářský trh a možná uvidíte pěstitele pawpaw nebo někoho, kdo je začal sbírat v lese a nabízet k prodeji.
Myslím si, že když se podíváte na věci, jako je hnutí za místní potraviny, návrat k regionálním kuchyním a regionálním způsobům stravování, myslím, že lidé jsou přirozeně přitahováni k pawpaw. Myslím, že lidé jsou nadšeni příběhem pawpaw. Určitě je nadchla i její chuť. Jsou nadšeni z návratu k některým potravinovým kořenům, které je spojují s generací jejich prarodičů nebo s předchozími generacemi. V současné situaci v oblasti potravinářství a zemědělství vidím mnoho věcí, které jsou dobrým znamením pro návrat pawpaws.
.