Stále jste posedlí třetím kouskem pizzy? Překonejte to. Zbavit se pocitu viny z jídla a jíst, na co máte chuť, je ten nejzdravější krok v oblasti stravování, který můžete udělat.
Místo: Můj dům. Dívčí večer. Scéna: Sýrový talíř. Mnoho lahví vína. A průběžný komentář všech mých kamarádek: „Nemůžu přestat jíst ten sýr.“ „Nemůžu uvěřit, že ten sýr pořád jím.“ „Tento týden jsem snědla tolik sýra. Jsem tak nechutná.“ Pro mě: „Promiň, že jsem snědla všechen tvůj sýr.“
A pak: „Máš ještě nějaký ten sýr?“
Jistě, ne vždy jde o sýr. Klidně si do tohoto scénáře dosaďte chleba, těstoviny, sušenky, čokoládu nebo chipsy. V dnešní době čistého stravování, detoxikačních diet a potravinových fobií existuje stále delší seznam potravin, z jejichž konzumace mají ženy dbající o své zdraví hrozný pocit. Pokud je jíme v soukromí, nosíme si ten stud v sobě, nebo možná pošleme kamarádce fotku následků v podobě drobků. Pokud je jíme na veřejnosti, každé sousto doprovází omluva, jako bychom si je mohly dopřát jen díky preventivnímu pokání. Proč se ale cítíme tak provinile – nebo si alespoň myslíme, že bychom se měli cítit provinile – kvůli prostému aktu konzumace jídla a odvahy si ho vychutnat?
Proč se stydíme za jídlo
Pro mě byly po léta potravinami, které nejvíce vzbuzovaly tento druh pocitu viny, pečené výrobky. Konkrétně koláčky. Miluji brownies, ale málokdy jsem je pouštěla domů, protože když už jsem to udělala, pekáč nevydržel déle než den. Pokud jsem na ně narazila na večírku, dokázaly ovládnout celý můj večer: Co bych měla sníst, než si dám brownies? Můžu si dát druhý? Možná jen tenhle ulomený kousek? Proč nikdo jiný na téhle party nejí brownies?“
A pod všemi těmi myšlenkami se skrýval ještě jeden, ještě zákeřnější spodní proud: byla jsem si jistá, že jsem brownies tak abnormálně posedlá, protože jsem tlustá, možná nejtlustší člověk v místnosti, a s každým soustem tloustnu. „Jako kultura jsme plně uvěřili mýtu, že když budeme jíst ‚správné‘ potraviny ve ‚správném‘ množství, dosáhneme ideální postavy,“ říká Glenys Oystonová, RDN, dietoložka z Los Angeles a zakladatelka knihy Dare to Not Diet. „Jsme přesvědčeni, že jde jen o to, abychom se dostatečně snažili.“
Ovrácenou stranou je, že konzumace jakéhokoli „nesprávného“ jídla není pouze nezdravá – je považována za obrovské selhání vůle. Když kategorizujeme potraviny jako dobré nebo špatné, ve skutečnosti kategorizujeme sami sebe jako dobré nebo špatné, silné nebo slabé, hodné nebo nehodné.
Ale naše neschopnost odolat zakázaným potravinám není morálním selháním. Je to způsob, jakým jsme nastaveni. „Náš mozek reaguje na omezování opravdu silně,“ upozorňuje Marci Evansová, RDN, dietoložka z Cambridge ve státě Massachusetts, která se specializuje na pomoc pacientům zotavujícím se z poruch příjmu potravy. „Čím více říkáme o nějakém jídle ‚ne, špatně‘, tím více na něj nemůžeme přestat myslet.“ A v poslední době se náš katalog „špatných“ potravin stále rozšiřuje – lepek! červené maso! cokoli v obalu! – až se omlouváme za to, že jíme, tečka.
Takové myšlení se děje, i když vaše důvody vyhýbat se určitým potravinám zdánlivě souvisejí spíše se zdravím než s váhou. Stella je 37letá učitelka na základní škole, která se snaží nejíst sýr ani zmrzlinu, protože jí mohou způsobit zažívací potíže tak trapné, že nechtěla používat své pravé jméno. Zároveň má ale pocit, že pokud ten den cvičila, platí pro ni jiná pravidla. „Pokud jsem si šla zaběhat, dávám si svolení dopřát si jakékoli jídlo,“ říká. „Hlavně sýr.“ Oystonová tomu říká „healthismus“ a tvrdí, že je to vlastně jen další projev naší dietní mentality, kdy pocit zdraví závisí na činnostech nebo návycích, které si spojujeme se štíhlostí. V některých případech může být posedlost tím, zda byste měli omezit příjem určitých potravin, počátečním příznakem závažnější poruchy příjmu potravy. „I když se to nikdy nezhorší natolik, aby to bylo možné klinicky diagnostikovat, stále je to problém, když vaše myšlenky na jídlo zabírají tolik mentálního prostoru, že tím začnou trpět jiné části vašeho života,“ říká Christy Harrisonová, RD, dietoložka a poradkyně pro intuitivní stravování v newyorském Brooklynu. Jako když tolik přemýšlíte o koláčcích, že vám uniká skutečná zábava ostatních lidí na večírku.
SOUvisející: Tohle je zdravý způsob detoxikace organismu
Zbavte se návyku
Většina z nás nepřestane jíst sýr nebo koláčky – a ani by neměla. Podle Harrisona je krmení těla tím, co chce a potřebuje, namísto omezování se, spojeno s nižším výskytem poruch příjmu potravy, depresí a dalších problémů s duševním zdravím. Trik spočívá v tom přijít na to, jak cyklus omluv ukončit.
Daleko více jsem si začala všímat toho, jak o jídle mluvím, poté, co mi moje tříletá dcera řekla, že „sušenky jsou fuj, ale mrkev je dobrá“. Chci, aby našla potěšení v konzumaci obojího – ale nikdy toho nedosáhne, pokud přijde domů a najde mě, jak se sebeobviňuji kolem pečiva. Přestala jsem se tedy omlouvat, kritizovat nebo ospravedlňovat, co jím. Úplně.“
Jednou z bezva věcí na tom, že se méně omlouvám nahlas, je, že jsem časem zjistila, že se ztišil i můj vnitřní monolog. Koláčky jsou teď prostě koláčky; můžu je jíst, milovat je a zároveň se bavit na večírku.
Méně super věc je, že teď mnohem víc vnímám, když slyším, jak se ostatní lidé stydí za jídlo. Jenny McGlothlinová je dětská nutriční terapeutka v Dallasu, která je možná také částečně jednorožec, protože nikdy nedržela dietu a nestydí se za jídlo. Zeptala jsem se jí tedy, jak tyto krušné chvíle zvládá ona. „Obvykle volím směs humoru a dobromyslné podpory,“ říká. „Třeba když mi kamarádka řekne, že ‚zlobí‘, řeknu jí: ‚No, jsi přece docela úžasná, takže všechno, co si vybereš k jídlu, nemůže být špatné! “ Nevadí mi říct, že kromě doby, kdy byla těhotná, zůstala McGlothlinová po celý svůj dospělý život stejně velká. Ale v mnoha ohledech je to vedlejší. Jíst bez pocitu viny je prostě mnohem zábavnější. A je to mnohem lepší dámská jízda.
SOUvisející:
Intuitivní stravování 101
Když se budete snažit zbavit studu z jídla, možná také zjistíte, že jíte více intuitivně, což znamená, že si vybíráte potraviny podle potřeb a přání svého těla. Zde se dozvíte, jak začít.
1. Vyhněte se výživovým předpisům. „Příliš se spoléháme na to, že nám mozek řekne, jak máme jíst,“ říká Evans. „Zabřednutí do počtu kalorií nebo do toho, zda se jedná o dobré či špatné jídlo, vás může držet na mrtvém bodě.“ Místo toho říká, abyste se informovali u svého těla. „Po jídle nebo svačině se zeptejte: „Jak se cítím fyzicky?“ a „Chtěl bych se tak cítit znovu?“ říká. „Pak zvědavě a bez posuzování naslouchejte.“
2. Ctěte svůj hlad. I když to znamená, že musíte obědvat v 11 hodin dopoledne nebo si dát druhou či třetí porci. „Spolehlivé jídlo až do pocitu nasycení naučí váš mozek a tělo vzájemně si důvěřovat, což vám pomůže cítit se uvolněněji a mít své jídlo pod kontrolou,“ vysvětluje Evans.
3. Nechte svou váhu, ať si poradí sama. Jakmile se přestanete stydět za jídlo, možná zjistíte, že jíte více, a dokonce, ano, že jste přibrali. Na druhou stranu mnoho lidí zjistí, že při tomto procesu zhubli, pravděpodobně proto, že je pocit viny vedl k tomu, že se přejídali zakázanými potravinami. Ať tak či onak, „obvykle vidíme, že se váha časem stabilizuje,“ říká Oyston.
Všechna témata o jídle
Členství zdarma
Získejte výživové poradenství, wellness rady a zdravou inspiraci přímo do své schránky od Health
.