Otázka:
V Bibli se píše, že sedmý den v týdnu máme odpočívat, protože Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmého odpočíval. Dnes křesťané odpočívají v neděli, muslimové v pátek a židé v sobotu. Jak poznáte, že slavíte ve správný den?“
Odpověď:
Vaší otázkou se zabýval právě Midraš Rabba, sborník starý téměř dva tisíce let.
Poprvé jsme dostali příkaz dodržovat šabat na poušti krátce poté, co jsme opustili Egypt. Jak jsme věděli, kdy ho máme dodržovat? V 16. kapitole knihy Exodus se dozvídáme, že během našeho putování pouští padala manna každý den kromě jednoho – šabatu. Co jsme tedy jedli? Každý pátek padala dvojitá porce, abychom měli co jíst i následující den. První pátek poté, co začala padat mana, byli lidé překvapeni, když viděli tolik many – dvojnásobek té, kterou dostávali v každém z předchozích pěti dnů. Když se na tento jev přišli zeptat Mojžíše, prozradil jim, že příští den bude šabat a že manna nebude padat vůbec.
Skutečné znění Božího poselství Mojžíšovi a židovskému lidu zní: „Hleďte, že vám Bůh dal šabat“. Midraš poukazuje na to, že použité slovo je „vidět“, a ne „vědět“. Vysvětluje:
Toto jim Bůh říkal: „Přijdou-li k vám modloslužebníci a zeptají se: „Proč děláte den šabatu v tento den?“, řeknete jim: „Podívejte, manna nepadá na šabat.“
Po dalších 40 let jsme měli týdenní připomínku šabatu pokaždé, když manna nepadala. Od té doby počítáme a budeme počítat až do konce času.
Rabbi Jehuda Halevi ve své klasické knize „Kuzari“ z 12. století poukazuje na starší zdroj všeobecně uznávaného týdne. Poukazuje na pozoruhodnou skutečnost, že naprostá většina světa dodržuje sedmidenní týden – což je důkazem, že se musí jednat o skutečně velmi starý zvyk. Jak to začalo? Když byl Adam v první pátek odpoledne po stvoření vyhnán z Edenu, odpočíval ten první šabat. Poté počítal šest dní a sedmý den opět odpočíval. Od té doby jeho potomci v mnoha částech světa tento zvyk napodobují a žijí svůj život podle sedmidenního týdne.