Narativní eseje vyvolávají u čtenářů emoce. Vaším úkolem jako autora narativu je nejen podat faktografický popis hluboce osobní události, ale také zprostředkovat čtenářům, jaké byly následky této události – a musíte tak učinit způsobem, který ve čtenářích zanechá něco hodnotného. Můžete dokonce zvážit, zda nezačnete své vyprávění tím, že posluchačům předložíte otázku, nad kterou mohou při čtení zbytku článku přemýšlet. Jen se ujistěte, že v závěrečném slově uvedete odpověď nebo nějakou vazbu na tuto otázku.
Obdržíte esej do 3 hodin
Psaní vyprávění vyžaduje alespoň do jisté míry malou míru schopnosti vyprávět příběh. V typické narativní práci autor vypráví osobní zážitek a dělí se nejen o to, co se stalo, ale také o to, jaký byl celkový výsledek nebo ponaučení.
Pro úspěšné napsání eseje musí být autor schopen jasně vyjádřit, proč má příběh hodnotu.
Je mnoho různých názorových směrů, pokud jde o nejlepší postupy pro psaní narativních esejí, nicméně jen málo z nich je tak přímočarých jako metoda pěti kroků pro psaní popisných vyprávění. Podle této metody by měl každý, kdo píše popisný odstavec, například vysokoškolští studenti, postupovat postupně podle těchto pěti níže uvedených postupů.
- Brainstorming
Počáteční fáze je bezpochyby nejdůležitější. Ve fázi konceptualizace jsou pisatelé požádáni, aby se odvolali na minulé zkušenosti, které korelují s tématem jejich zadání. Příkladem tématu může být „napište o překonání strachu“ nebo „napište o obnovení přátelství“. Při výběru zážitku, o který se chcete podělit, mějte na paměti, že i zdánlivě bezvýznamné události mají potenciál vytvořit vynikající odstavec vyprávění, pokud jsou pro vás významné – vášnivě mluvíme o věcech, ke kterým máme citový vztah!“
Po rozhodnutí o tématu investujte čas do sepsání vzpomínek na vhodné události a vybavte si co nejvíce podrobností. Nezapomeňte uvést datum, roční dobu, osoby, které byly přítomny, důležité předměty atd. Vytvoření časové osy vyprávění pomůže, aby detaily a děj snadno plynuly.
- Vytvoření formy vyprávění
Než budete moci vytvořit hotovou kopii, použijte dříve vytvořenou osnovu k vytvoření návrhu kopie. Teď je čas na to, aby váš příběh skutečně ožil.
- Narativní eseje, které jsou psány v první osobě, jsou často nejlépe přijímány. Použití opisu „já“ pomůže zaujmout čtenáře tím, že vytvoří iluzi bezprostřednosti.
- Pamatujte na svou roli vypravěče příběhu – nešetřete drobnými detaily. Čtenář tam nebyl, potřebuje, abyste mu vykreslili jasnou představu okamžiku tak, jak se stal. Nenechte kámen na kameni.
- Nejlepším způsobem, jak začít esej, je podnětné tvrzení nebo položení otázky, o které může každý, kdo čte vaši zprávu, přemýšlet, když bude pokračovat ve čtení vašeho vyprávění.
- Spoléhejte na popisná přídavná jména a slova, která vytvářejí jasnou vizualizaci. Vaším úkolem je zaujmout čtenáře. Navažte s nimi kontakt – neříkejte jim jen, co se stalo, ale vysvětlete jim, jak se to stalo. Zamyslete se nad touto větou: „Když mě opustila, měl jsem pocit, jako by mi srdce roztrhala na kousky. Celý můj svět se roztříštil.“ Má mnohem větší význam, než kdyby autor jednoduše uvedl: „Byl jsem smutný, že mě opustila.“.
- Využijte své přirozené vypravěčské schopnosti a vytvořte text, který bude informativní a zároveň poutavý – nezapomeňte však, že vypravěčská esej NENÍ povídka, a proto by se tak neměla psát. Musí být autentický a přesvědčivý.
Přečtěte si také:
- Revize
Při revizi narativní eseje si autoři přečtou, upraví a přeformátují svou práci s hlavním cílem vytvořit co nejlepší projekt. Při revizi eseje zvažte následující:
- Je esej napsána tak, aby byla nejen snadno čitelná a srozumitelná, ale aby dávala smysl i průměrnému publiku?
- Zapojuji čtenáře do líčení zážitku? Mělo by být v mé definici psaní více podrobností, nebo je jich tolik, že riskuji zmatení čtenářů?
- Jsou mé volby slov informativní nebo popisné?
- Podařilo se mi úspěšně předat celkové sdělení? Je čtenář schopen pochopit souvislost mezi událostí a smyslem toho všeho?“
Pokud se pokoušíte definovat vyprávěcí esej, nezapomeňte, že je na vás, abyste určili, kdy je nejlepší čas odhalit význam události nebo zážitku. Někteří se rozhodnou překlenout toto spojení v úvodním odstavci, zatímco jiní se mohou rozhodnout pro vrcholné odhalení blíže ke konci. Obojí má své výhody: Odhalení na začátku pomůže čtenáři lépe pochopit příběh v jeho průběhu, zatímco vyčkávání až do konce zanechá čtenáři více podnětů k zamyšlení.
- Úprava
V této části procesu si své vyprávění znovu přečtete a opravíte případné gramatické nebo pravopisné chyby. Může být užitečné, aby si vaše dílo před odevzdáním finálního produktu přečetl někdo jiný, kdo vám poskytne nový pohled.
- Vytvoření finální kopie
Vzhledem k osobní povaze vyprávěcí eseje může být její sdílení se čtenáři skličující, ale téměř vždy to stojí za to. Považujte získanou zpětnou vazbu za součást neocenitelné vzdělávací zkušenosti.
Co je to narativní esej
Narativní esej je přesně taková, jak zní – esej, která vypráví příběh. Ne však jen tak ledajaký příběh, narativní eseje jsou zážitkové, okolnostní, osobní a vždy věcné.
Narativní eseje vyžadují, aby se autor odvolal na osobní zážitky, které se vztahují ke zvolenému nebo zadanému tématu, a jasně sdělil čtenáři, co se stalo, jak se to stalo a proč byla tato událost významná a důležitá.
Příběhový formát
Níže uvádíme několik tipů a technik, jak vytvořit příběhovou esej na jedničku.
- Pokud je esej psána příběhovým formátem, musí obsahovat všechny klíčové součásti dobrého příběhu – patří sem úvod, zápletka, příslušné profily postav, prostředí, vyvrcholení a závěr.
- Příběh by měl mít relevantní pointu. Čtenář musí pochopit souvislost mezi tématem a příběhem.
- Musíte psát stručně a z jasného úhlu pohledu. Použití deskripce „já“ pomáhá lépe zaujmout čtenáře.
- Používejte jasný a ostrý jazyk. Vyvolejte popisná slova nebo slovní spojení (tyto popisné příklady můžete najít na internetu), která vyvolají emocionální odezvu, aby měl čtenář pocit, že je součástí příběhu.
- Používejte uspořádaný formát. Vaše esej musí mít jasný úvod, tělesné odstavce, které na sebe nejen navazují, ale jsou i přechodové, a závěr, který čtenáři zanechá podnět k přemýšlení.
Struktura narativní eseje
Stejně jako u všech ostatních typů esejí vyžaduje narativní esej funkční osnovu, která jasně popisuje všechny části práce a klíčové body, které jsou potřeba.
Struktura narativní eseje má tři hlavní části. Jsou to: úvod, tělo a závěr.
Úvod:
- Háček
- Teze
- jasný popis, proč je téma významné
Tělo:
- Přehled prostředí, pozadí atd.
- Všechny klíčové zúčastněné osoby
- Nějaký náznak předzvěsti
- Nástup události
- Vyvrcholení
- Rozuzlení nebo závěr
Závěr:
- Jaké bylo ponaučení z příběhu?
- Jak byla událost významná?
- Jaká je výzva k akci?
Přečtěte si také:
Příklady vyprávěcího formátu &Tipy
- Vyprávěcí esej vždy začínejte buď otázkou, ověřitelným faktem, spisovnou definicí, slavným citátem nebo jinou relevantní a k zamyšlení provokující skutečností.
- Snažte se při psaní vyvolat všech pět smyslů. Co jste slyšeli? Co jste viděli? Co jste cítili atd.
- Vyhněte se používání slangu.
- Snažte se být co nejvíc popisní.
- Používejte různou stavbu vět, abyste čtenáře zaujali a udrželi jeho zájem.
- Vždy popisujte události v chronologickém pořadí. Nejenže je to nejjednodušší způsob, jak vyprávět příběh, ale je to vždy také nejjednodušší způsob, jak zajistit, aby čtenáři nebyli zmateni nebo jim neunikly důležité detaily.
- Používejte přechodníky, abyste popsali, co a kdy se stalo.
Příběhové eseje jsou zábavným a zajímavým způsobem, jak zprostředkovat osobní zážitky, nejsou to však „povídky“ a neměly by být jako takové psány. Vyprávění, přestože jsou popisná a dokáží vytvářet emocionální vazby, musí být vždy pravdivá a relevantní. Nejlepší vyprávění zanechají ve čtenáři podnět k přemýšlení.
Vytvoření a dodržování osnovy, jako je ta výše zmíněná, vám pomůže vytvořit vybroušenou a kvalitní narativní esej. Vzpomeňte si na nějakou významnou událost nebo zvláštní vzpomínku z minulosti a procvičte si její psaní ještě dnes.
Přečtěte si následující článek a odpovězte si na otázku „Co je to výzkumná práce?“.