Dvaadvacátého listopadu 1963 se život Jacqueline Bouvier Kennedyové v mžiku rozpadl. Ale zatímco mnoho lidí předtím i potom postihla podobná tragédie – manželský pár v nejlepších letech života náhle vytržený násilím – tato byla jedinečná. Svět ji sledoval a truchlil spolu s ní, takže ztráta byla nejen její, ale i jejich.
Miliony lidí byla tato stylová a krásná žena fascinována už předtím. Teď to ztvrdlo v posedlost.
Do konce života si Američané budou pamatovat, kde byli, když se dozvěděli, že byl zavražděn prezident John F. Kennedy. Většina z nich si také z toho dne a následujících dnů nesla vzpomínky na Jackie Kennedyovou – pro ně bude navždy truchlící vdovou.
Jackie Kennedyová však měla ještě život před sebou. Bylo jí teprve 34 let a měla dvě malé děti. Nemělo ji tedy šokovat, že se nakonec znovu vdá, což se také 20. října 1968 stalo. Svět si nebyl jistý, jak se staví k tomu, že bývalá první dáma opustila mučednictví. Mohlo jim být nepříjemné, že se znovu vdala za jakýchkoli okolností, ale její výběr manžela zajistil maximální trauma.
JFK byla mladá a pohledná a za druhé světové války sloužila s vyznamenáním. Jackieiným druhým manželem byl Aristoteles Onassis. Bylo mu již 62 let, tedy o 23 let více než jeho nevěstě. Navíc ani nebyl Američan – jako by cizinec chtěl USA připravit o zbytky Kamelotu (Jistě, vzali se u řeckého pobřeží na jeho soukromém ostrově Skorpios.)
Aristoteles Onassis nebyl velkou životní láskou Jackie Kennedyové, ani ona nebyla velkou láskou jeho. (Mnozí by ostatně tvrdili, že ani jeden z nich toho druhého nikdy nijak zvlášť nemiloval). Přesto jejich svazek nějakým způsobem vydržel až do jeho smrti v roce 1975. Přesto jejich sňatek před 50 lety navždy změnil způsob, jakým média informují o prvních rodinách, a nechtěně vedl k vytvoření pornografického impéria, které trvá dodnes.
Co se stane první vdovou?“
JFK byl prvním americkým prezidentem, který byl zavražděn od Williama McKinleyho v roce 1901. McKinley byl od roku 1871 ženatý s Idou Saxtonovou – v době jeho smrti jí bylo 54 let. Paní McKinleyová měla sklony k epileptickým záchvatům. Pravděpodobně také trpěla neurologickým poškozením levé nohy a oslabeným imunitním systémem. Její manžel při státních večeřích sedával vedle ní – v rozporu s běžným protokolem -, aby jí v případě záchvatu mohl hodit ubrousek přes obličej. V důsledku toho byla Ida obecně vnímána méně jako plnohodnotná lidská bytost než jako fyzický projev Williamovy loajality a slušnosti. Ellen Maury Slaydenová skutečně napsala, že Ida McKinleyová byla „těmi nemnohými, kteří se kdy dostali dostatečně blízko, aby si vytvořili názor, vnímána jako kříž, který nesl galantně.“
Ida McKinleyová zemřela v roce 1907, necelých šest let po svém manželovi. Jeho hrob údajně navštěvovala téměř denně.
Když byl JFK zavražděn, Johnovi mladšímu zbývaly tři dny do třetích narozenin a sestře Caroline pět dní do dovršení šesti let. Kennedyovi již přišli o dvě děti: Arabella se narodila mrtvá v roce 1956 a Patrick zemřel o dva dny dříve v roce 1963. Nyní Jacqueline ovdověla a čekalo ji vykořenění – rodina se musela odstěhovat z Bílého domu. Biskup Philip Hannan, který JFK chválil, o desítky let později napsal, že se mu svěřila se svými obavami, že „svět na ni pohlížel nikoli jako na ženu, ale jako na symbol své vlastní bolesti“.
Kromě toho se Jacqueline musela vyrovnávat se svou skutečnou bolestí – biografové spekulovali, že trpěla posttraumatickou stresovou poruchou.
Poté, co 6. června 1968 zemřel její švagr Robert F. Kennedy, byla Jacqueline zabita. Kennedy zemřel na následky zranění, když byl spáchán atentát na dalšího Kennedyho.
Jen o čtyři měsíce později se Jacqueline Bouvierová Kennedyová stala opět nevěstou.
Sňatek a jeho motivy
Aristoteles Sokrates Onassis se narodil v roce 1906 a jeho rodina úspěšných obchodníků s tabákem přišla téměř o všechno po první světové válce. Odešel z Řecka do Buenos Aires, aby obnovil rodinný majetek. Onassis toho dosáhl úctyhodnou rychlostí a svůj první milion vydělal už v 25 letech. V roce 1932 začal nakupovat nákladní lodě. Lodní doprava mu měla umožnit dosáhnout zcela nové úrovně bohatství a učinit z něj muže s majetkem v hodnotě stovek milionů.
Kennedyová se s Onassisem poprvé setkala v roce 1958, když se s manželem nalodila na jeho jachtu na setkání s Winstonem Churchillem. Bývalý agent tajné služby Clint Hill ve své knize Paní Kennedyová a já z roku 2012 napsal, že John F. Kennedy řekl své ženě, že by neměla „zkřížit cestu s Aristotelem Onassisem“, zřejmě ho trápila Aristotelova pověst sukničkáře.
Mezi výroky připisované Onassisovi patří: „Nemám přátele ani nepřátele – jen konkurenty“ a „Nikdy nežádejte o malé půjčky“. Televizní film Onassis z roku 1988:
Film skutečně vynesl Jane Seymourové cenu Emmy. Ta hrála operní hvězdu Marii Callasovou. Americká rodačka řeckého původu Callasová a Onassis měli velmi veřejný vztah, který ukončil obě jejich manželství. Byla oslavována pro svůj hlas a prostě proto, že byla Marií Callasovou – pravděpodobně největší divou všech dob, obtížnou až nemožnou, ale vždy stojící za to utrpení.
Callasová zpívá až po dvou minutách následujícího klipu. Její hlas je pozoruhodný, ale stejně působivý je pohled na její přítomnost, když čeká – je to žena, která ví, že si ji lidé přišli poslechnout. Z hlediska šviháctví jistě Onassis potkal svůj protějšek. Nemohl se od ní držet dál ani poté, co se oženil s nejslavnější ženou světa.
Naopak Jacqueline Kennedyová byla osobou, která svému tiskovému mluvčímu řekla: „Mé vztahy s tiskem budou minimální informace podávané s maximální zdvořilostí.“
Jednoduše řečeno, Aristoteles a Jackie nevypadali jako dva lidé, kteří by spolu chodili, natož aby se brali. (Aby to bylo ještě nepříjemnější, měl údajně před lety vztah s Jackieinou sestrou). Bylo snadné uvěřit, že si ho vzala proto, že jí jeho bohatství mohlo poskytnout jistotu (ve všech podobách), po které zoufale toužila. A on si ji vzal, protože vdova po JFK byla dokonalou trofejní manželkou.
Existují doslova desítky knih, které se zabývají láskou či jejím nedostatkem v tomto manželství a diskutují o tom, zda jejich rozvodu zabránila pouze Onassisova smrt. (Zemřel v roce 1975 na komplikace myastenie gravis, vysilujícího nervosvalového onemocnění.)
Nikdy se nedozvíme, jak přesně toto manželství fungovalo – jediní dva lidé, kteří mohou definitivně odpovědět, jsou dávno po smrti. Dá se však říci, že tento svazek byl nakonec pro oba životním zlomem. Drtivá většina Onassisova majetku připadla jeho dceři z prvního manželství. A přestože si po zbytek života ponechala jméno Onassis, nikoho nepřekvapilo, že po své smrti v roce 1994 byla Jackie pohřbena vedle JFK na Arlingtonském národním hřbitově, nikoliv u Aristotela na Skorpiosu.
Ještěže jejich společné roky měly trvalý dopad. Znamenaly změnu v tom, jak média informovala o celebritách, dokonce i o těch, které se zdráhaly přijmout záři reflektorů. Jacqueline Bouvier Kennedyová Onassisová se stala předmětem takového zkoumání, jaké bylo pro paní McKinleyovou nepředstavitelné.
Celý svět se dívá
Příběh z roku 1970 nazvaný „Šťastná Jackie, smutná Jackie, zlá Jackie, dobrá Jackie“ opakoval pět anekdot o Johnu F. Kennedym. Kennedyho a uzavíral:
„Jedním z nejpříjemnějších aspektů psaní o Jacqueline Bouvier Kennedyové Onassisové je, že když se ráno vydáte na rozhovor s jejími známými, nikdy nevíte, která Jackie bude popsána. Někdy je to drzá, ďábelsky starostlivá enfant terrible z Příběhu 1, jindy svéhlavá evropská cestovatelka z Příběhu 2, jindy rozverné stvoření z Příběhu 3. Vždycky se vám zdá, že je to ta pravá Jackie. Jindy je to mrcha Jackie z Příběhu 4, která v té či oné době napodobovala a pronášela pohrdavé poznámky o každém příteli a příbuzném, kterého kdy měla, nebo citlivá Jackie z Příběhu 5, jejíž vzkaz patřil k těm nejlaskavějším, které Teddy Kennedy loni v létě našel ve své poště.“
Spisovatel dále poznamenal, že Jackie byla dlouho směsicí „jízlivosti a citlivosti“ (kromě jiných vlastností), a poznamenal, že „setkání Onassisové s Marií Callasovou se dostávají do novin stejně jako příhody ‚Jsem zvědavá (žlutá)‘ – dílčí soubory faktů odhalující dílčí pravdy.“
Incident „Jsem zvědavá (žlutá)“ odkazoval na dobu, kdy byla Jackie Kennedyová viděna v kině, kde se promítal sexuálně explicitní švédský film z roku 1967, a poprala se s fotografem. (Jackie se také dostala na titulní stránky novin, když viděla pornofilm Hluboké hrdlo, tentokrát se však potyčkám vyhnula.“
A co to bylo za plátek, který se vyžíval ve sdílení těchto drbů? No přece New York Times! Paní Onassisová nebyla jen zprávou, ale zprávou, která byla často invazivní, odsuzující a podivně osobní. Což bylo obzvlášť podivné, protože neusilovala o žádný úřad ani nepropagovala žádné produkty – byla to jen žena, která se vyrovnávala s různými tragédiemi a zároveň se snažila vychovávat dvě děti.
V době, kdy měla být zcela mimo pozornost, se jí dostalo nejinvazivnějšího zpravodajství ze všech.
První dáma a Larry Flynt
Toto jsou základní fakta: Jacqueline Kennedyová byla na soukromém ostrově Skorpios svého manžela. Opalovala se nahá. Byly pořízeny fotografie. Byly zveřejněny v zámoří. Získal je Američan s geniální propagací a bez jakéhokoli studu a znovu je zveřejnil.
Nejvíce šokující aspekt tohoto případu: Za vším možná stál Aristoteles Onassis. Existuje teorie, že ho přestalo bavit financovat její soudní spory o narušení soukromí, a tak se rozhodl uspořádat největší invazi ze všech. (Bonusový stupeň invaze: došlo k ní na místě jejich svatby.) Dal tedy deseti fotografům vědět o jejím plánu, ti si oblékli neoprénové obleky a vpluli na místo, aby pořídili nahé fotografie jeho nic netušící manželky.
Ať už byl za tento tip zodpovědný kdokoli, jeden člověk mu bude navždy vděčný: Larry Flynt. Fotografie byly pořízeny v roce 1972, ale k masovému americkému publiku se dostaly až ve vydání časopisu Hustler ze srpna 1975. Flynt v roce 2013 zavzpomínal na přechod do National Enquirer: „Na těch fotkách jsem vydělal přes 20 milionů dolarů. Byla to nejlepší investice, jakou jsem kdy udělal.“
Flyntův odkaz je překvapivě velký a trvalý. Jeho vítězství u Nejvyššího soudu nad Jerrym Falwellem v roce 1988 bylo velkou ranou pro svobodu projevu, zejména v oblasti parodie. Film Lid versus Larry Flynt z roku 1996 tuto událost zdramatizoval a Woody Harrelson za ni získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.
Flynt také přežil, a dokonce se mu dařilo, zatímco jeho současníci ve hře se sprosťárnami zmizeli. V době své smrti byli Bob Guccione (Penthouse) i Al Goldstein (Screw) na mizině. I Hugh Hefner zažil těžké časy. Fortune poznamenal, že když zakladatel Playboye zemřel, „byl redukován na pouhého zaměstnance mediální společnosti, kterou vytvořil.“
Mimochodem 75letý Flynt je stále naživu, přestože byl v roce 1978 ochrnutý od pasu dolů při pokusu o vraždu sériovým vrahem Josephem Paulem Franklinem, který byl spřízněn s Ku-Klux-Klanem, a trpěl masivní drogovou závislostí, která ho málem zabila a nakonec vedla ke smrti jeho ženy Althey. Jeho čisté jmění se odhaduje na 500 milionů dolarů. To není špatné na muže, který se stále vyžívá v hazardních hrách s vysokými sázkami a s radostí sdílí příběh o tom, jak přišel o panictví se slepicí.
A za to všechno Larry Flynt vděčí manželství Jackie a Aristotela. Které, jako všechno dobré i zlé, nakonec skončilo.
Sklouznutí do stínu
Když 15. března 1975 informovaly o smrti Aristotela Onassise ve francouzské nemocnici, New York Times poznamenaly, že po jeho boku byla jeho dcera Christina, ale manželka „začala dojíždět mezi Paříží a New Yorkem“.
Jackie už přežila syna Onassise, protože Alexander zemřel při leteckém neštěstí v roce 1973. (Stejný osud potká o 26 let později i Johna juniora.) Přežila i Marii Callasovou, která zemřela v roce 1977. Nekrolog v deníku Guardian citoval názor operního redaktora Harolda Rosenthala, že Aristotelovo manželství Callasovou poškodilo: „
Jackie dokonce přežila i dceru, která tak pozorně stála po boku svého otce Aristotela, neboť Christina Onassisová zemřela na infarkt ve vaně svého sídla v Buenos Aires v roce 1988 ve věku pouhých 37 let.
A v této kapitole svého života našla Jacqueline Kennedyová Bouvierová Onassisová jistý klid. Pracovala jako knižní redaktorka, spolupracovala s autory včetně egyptského nositele Nobelovy ceny Naguiba Mahfúze. Našla také trvalý vztah s podnikatelem belgického původu Mauricem Tempelsmanem, mužem, který měl ještě menší zájem o světla reflektorů než ona. Jackie poznamenala: „Poprvé se člověk vdává z lásky, podruhé kvůli penězům a potřetí kvůli společnosti.“ Tentokrát se sňatkem ani neobtěžovala – prostě si byli oddáni až do její smrti v roce 1994, kdy jí bylo 64 let.
Po jejím odchodu deník New York Times poznamenal, že Tempelsman „se staral o finance paní Onassisové od smrti jejího druhého manžela Aristotela Onassise a předpokládá se, že nejméně zečtyřnásobil 26 milionů dolarů, které zajistil z jeho pozůstalosti“. Stejně jako mnohé další, co se o ní napsalo, se i toto tvrzení ukázalo jako z velké části nesprávné. (Ačkoli se jí stále dařilo docela dobře – podle všeho měla majetek přes 40 milionů dolarů a možná i podstatně vyšší.)
Náhled do života v éře internetu
Přes svou touhu po soukromí byla Jacqueline Bouvier Kennedy Onassisová vystavena často krutým pomluvám (často prezentovaným pod rouškou legitimní žurnalistiky) a nakonec skončila před světem doslova obnažená. Bylo by hezké říci, že šlo o děsivý, ale ojedinělý případ. To ovšem není pravda. Dnes může každá žena na veřejnosti očekávat alespoň určitou míru internetového obtěžování a hackeři obzvlášť rádi sdílejí nahé fotografie.
Proto je vtip Jackie Kennedyové na večeři v roce 1979 stále aktuální: „Myslím, že mým největším úspěchem je, že poté, co jsem si prošla poměrně těžkým obdobím, se stále považuji za relativně zdravou.“