Je třeba disciplíny, ale první věc, kterou byste měli udělat, je vyhnout se nutkání manipulovat s novým křečkem po dobu 12 až 24 hodin od jeho prvního pořízení. Větší syrští křečci jsou vcelku přístupnější držení než křečci trpasličí, ale všichni budou žít déle a spokojeněji, pokud jim vytvoříte výchovné prostředí.
Krocení křečka, aby byl „přátelský k rukám“, vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Tato čtyři „zlatá pravidla“ se vyplatí zapamatovat si nebo si je okopírovat a vyvěsit někde poblíž klece s křečkem :
Pravidlo č. 1: Před zvednutím křečka si vždy umyjte ruce
Pokud máte několik syrských křečků, je obzvlášť důležité si před zvednutím každého z nich umýt ruce. Křečci „vidí“ nosem. Pokud máte na ruce pach jednoho syrského křečka, když se snažíte zvednout jiného syrského křečka, křeček ve vaší ruce se bude domnívat, že je napaden druhým křečkem. Tomu podléhají i křečci trpasličí, kteří žijí ve skupinách.
Umyjte je mýdlem bez vůně. Použijete-li mýdlo s vůní ovoce nebo máte-li na ruce jakýkoli pach podobný jídlu, křeček bude vaši ruku „považovat“ za potravu.
Pravidlo č. 2: Nikdy křečka náhle neprobouzejte ze spánku
Křečci spí velmi hluboce. Ve volné přírodě tráví křečci většinu času hluboko pod zemí, kde je málokdo vyruší. A když už jsou, většinou to pro ně znamená potíže! Chcete-li křečka probudit, stačí na něj promluvit tichým hlasem.
Pravidlo č. 3: Nikdy se ke křečkovi „nepřikrádejte“
Pamatujte, že kromě běhu mají křečci v přírodě jen velmi málo obranných prostředků. Křečci nejsou nijak zvlášť silní, agresivní ani mrštní a jsou ostražití vůči náhlým změnám prostředí. Když se chystáte křečka zvednout, vždy ho nejdříve nechte několik vteřin pozorovat vaši ruku, než se k němu přiblížíte.
Pravidlo č. 4: Zvedejte křečka citlivě a uvážlivě
Vždy zvedejte křečka oběma rukama a jednu ruku mu dejte pod zadek, aby měl oporu. Křečka vždy zvedejte spíše směrem k sobě než od sebe. Zvedání ve vzduchu je dezorientující. Pokud se křeček dívá na vás, má určitý referenční rámec a je méně pravděpodobné, že vyskočí. Techniky pro seznámení křečka s držením jsou jednoduché, ale vyžadují pomalé, důsledné používání a hodně trpělivosti.
Váš úkol pro prvních několik dní je jednoduchý: Po celý den na křečka mluvte stejným, tichým hlasem. Položte ruku do klece a nedělejte nic dalšího. Přineste si knížku, dívejte se na televizi – jediné, co byste neměli dělat, je snažit se křečka zvednout.
Jestliže je váš křeček společenštější typ, může se k vám zatoulat a očichávat, olizovat nebo si sedat na ruku. Odolejte nutkání sevřít kolem něj prsty co nejdéle. Nechte svého křečka dlouze zkoumat. I když křeček vaši ruku ignoruje, je to forma interakce. Čím déle budete křečka vystavovat své ruce, aniž byste dělali cokoli dalšího, tím rychleji opadne jeho ostražitost a tím dříve se váš křeček přikloní ke krotkému chování.
Proč ten pomalý přístup? Jedním z hlavních přirozených nepřátel křečka je pták. V jeho přirozeném prostředí, kde se prohání po pouštní půdě a hledá potravu, jsou křečci a další hlodavci snadným terčem pro divoké ptáky nad hlavou. Mohou se snést dolů, rychlí jako brokovnice, a popadnout křečka do pařátů.
Když s nataženými prsty sáhnete do klece, zejména pokud je to akvarijní nádrž nebo se otevírá shora, můžete křečkovi vyslat signál, že se brzy stane něčí večeří! Proto se snažte toto spojení co nejrychleji a nejdůkladněji přerušit tím, že necháte ruku bezvládně ležet na dně klece. Nezapomeňte, že uchopení je jednou z hlavních obav vašeho křečka.
Když je vaše ruka v kleci, křeček se může pokusit o okusování. Nemusí se nutně jednat o agresi. Křečci, zejména trpasličí druhy, zkoušejí a zkoušejí zuby po celý svůj život.
Pokud se zdá, že se na vás křeček chystá vycenit zuby, odtáhněte ruku, ale pomalu a plynule, aniž byste křečka vyděsili. Pokud na vás zuby přece jen přiloží, nejlepším způsobem, jak křečka přimět, aby přestal, je fouknout mu přímo do obličeje. Křikem, chytáním nebo jakoukoli jinou fyzickou reakcí pravděpodobně křečka ještě více vyděsíte a možná ho sevřete ještě silněji. Křeččí kousnutí není obecně nebezpečné, ale určitě to není žádná legrace. Když křečkovi fouknete do obličeje, nijak mu tím neublížíte (pokud tedy nemáte rýmu, v takovém případě je lepší se ke křečkovi vůbec nepřibližovat).
Say No To Punishing Hamsters
Pár slov o trestech obecně: Na křečka to nefunguje. Křečci, jakkoli jsou chytří, nemají schopnost vyvodit jasné souvislosti mezi činy a následky. Křeček jedná pouze ve svém vlastním základním zájmu a nemá pojem o „špatném jednání“. Pokud křečka udeříte nebo na něj křičíte, vnímá vás jednoduše jako protivníka, nikoliv jako učitele.
Jemné fouknutí křečkovi do obličeje a případně důrazné „ne“ je naprosto, ale naprosto jednoznačně nejpřísnější trest, o kterém byste měli uvažovat. Křeček couvne, přimhouří oči a zatváří se, jako by cítil něco legračního (což, pokud jste klidní a vyrovnaní, může být docela zábavné). Téměř doslova mu tím „vezmete vítr z plachet“, ale nezvýšíte ostražitost a obranyschopnost křečka, jako by tomu bylo při jakémkoli silnějším zákroku.
Další rady pro zacházení s křečkem
Podle „zlatých pravidel“ budete muset sami posoudit, kdy je váš křeček připraven na to, abyste ho vzali do ruky. Neexistuje žádná pevně stanovená doba, ale buďte připraveni dát křečkovi alespoň několik hodin v průběhu několika dní, aby si zvykl na váš pach a vaši přítomnost, než se ho pokusíte zvednout.
Pokud si ještě nejste jisti, že křečka držíte, nebo pokud se vám zdá, že se křeček bojí holých rukou, můžete ho z klece zvednout v kelímku nebo malé misce.
Nejlepší „výtah“ pro křečka je ten, který si můžete sami vyrobit z průhledné plastové litrové lahve od nealkoholického nápoje. Odstraňte etiketu a rozřízněte láhev napůl. Odstřihněte spodní polovinu láhve tak, aby připomínala kelímek zhruba o velikosti vaší dlaně. Plast běžně používaný pro tyto láhve je dostatečně tenký, aby přenášel teplo vaší ruky, a průhlednost umožňuje křečkovi vidět ruku, ale křeček samozřejmě nemá do čeho kousnout. Nakonec se od této lopatky budete moci úplně obejít.
Ukázka z magazínu Popular Critters Series Hamsters se svolením jeho vydavatele, společnosti Lumina Media.
Podle: Davida G. Imbera
Sdílet: