Jak cestovat Orient expresem

Pokud jste právě zhlédli upoutávku na nový remake Vraždy v Orient expresu od Kennetha Branagha nebo se vám líbil jeden z mnoha příběhů odehrávajících se v tomto vlaku a pokud patříte k lidem, kteří mají rádi cestování vlakem stejně jako my ve Window Seater, možná přemýšlíte o tom, co si vezmete na sebe v jídelním voze Orient expresu.

Ale pokud jde o otázky existence a místa pobytu skutečného Orient Expressu, fakta se záhadně vypařila do mraku internetových názorů – něco jako výživnost semínek chia nebo bezpečnost břidlicového plynu.

Dobrá zpráva je, že pokud se chcete Orient Expresem svézt, můžete – po svém. Buď můžete zaplatit spoustu peněz za kabinu na luxusně zrekonstruované turistické lince nesoucí jeho jméno, nebo můžete zaplatit mnohem méně a sestavit si trasu v moderních evropských vlacích s jízdním řádem, které sice nemají stejné jméno, ale poskytnou vám mnoho stejných výhledů a zážitků z místa u okna.

(Přejděte na konec, kde najdete seznam měst, která můžete při rezervaci zahrnout do svého itineráře, a pokračujte ve čtení, kde najdete stručný popis toho, jak vypadá zážitek z jízdy s okénkem).

Ale pro ty, kteří si cení autenticity, se podívejme, zda WindowSeater dokáže přijít na kloub:

Bylo mnoho Orient Expressů

Nejprve stojí za to se zeptat, co přesně je nebo byl „Orient Express“? Není to konkrétní lokomotiva, protože pod přezdívkou Orient Express se prohánělo mnoho lokomotiv a vleklých vozů. Nebyla to konkrétní trať, protože v průběhu desetiletí se trasa Orient Expressu – při zachování obecné trajektorie východ-západ a transevropské polohy – strašně moc měnila.

O Orient Expressu by se dalo uvažovat spíše jako o řece: stále mění svou podstatu a trasu a vyvěrají z ní různé přítoky, přesto jí my smrtelníci přidělíme jméno, které ji odliší od všech ostatních podobných, a toto jméno se předává v průběhu věků.

Ale i řeky můžeme přejmenovávat a přejmenovávat. Při pátrání pro průvodce Window Seater po nechvalně proslulé thajské železnici smrti jsme zjistili, že thajská řeka Mae Khlong byla kdysi v knize o jednom z jejích mostů chybně označena.

Kniha (a později film Aleca Guinnesse) byla tak vynikající a populární, že ji místní obyvatelé, pak vláda a nakonec i kartografové přejmenovali na řeku Kwai. Slavný most sice nebyl přes řeku Kwai, ale teď, když je, se zdá, že návštěvníci jsou v jinak chudé části Thajska spokojenější a hojnější. Tak co je na tom špatného?“

Podobně se do expresu Benátky-Simplon-Orient společnosti Belmond Group pravděpodobně nahrne více cestujících, jakmile uvidí Johnnyho Deppa a Michelle Pfeiffer, jak vypadají tak debilně, když se v novém filmu plaví uprostřed nóbl dekorací a majestátních alpských výhledů. Ve vyhledávání na Googlu se koneckonců umisťuje vysoko.

Ten vlak jede po podobných trasách a prochází chvályhodným úsilím napodobit zašlou noblesu dřívějšího cestování vlakem, kterou ilustrovali Christie, Branagh a Ian Fleming (přejděte na konec seznamu pozoruhodných knih a filmů s Orient Expresem).

Takže znovu, co je na tom špatného? Pokud máte peníze nazbyt (za kabinu zaplatíte tisíce dolarů), jeďte a pořádně si to užijte!“

Při přečtení těchto slov se vám pravděpodobně vybaví Orient expres, který je vyobrazen ve filmu Vražda. Možná si ho představíte jako něco mezi speakeasy barem a palácem ve Versailles na kolejích.

Ten ale ve skutečnosti nikdy neexistoval jako pravidelná železniční linka s jízdním řádem. Paul Theroux v knize Velký železniční bazar z roku 1975 popsal Orient Express s omezeným půvabem:

„Nakonec jsem se přestal divit, proč tolik spisovatelů použilo tento vlak jako kulisu pro kriminální intriky, protože ve většině ohledů je Orient Express opravdu vražda. Moje kupé byla stísněná komůrka se dvěma lůžky a vlezlým žebříkem. Odklopil jsem si kufr, a když jsem to udělal, už tam pro mě nebylo místo. Průvodčí mi ukázal, jak mám kufr odkopnout pod spodní lůžko. Váhal a doufal, že dostane spropitné.“

Takže, co to byly Orient expresy a co se s nimi stalo?“

V roce 1882 se bohatý belgický playboy Georges Nagelmackers rozhodl vzít své nejlepší kamarády na trochu veselé cesty z Paříže do Vídně a zpět, jen aby ukázal, jak rychle a jak je to vlakem zábavné. Založil společnost le Compagnie Internationale des Wagons-Lits (CIWL), která vlastnila a provozovala lůžkové vozy pro vlakovou dopravu po celém světě a nakonec byla začleněna do dnešní společnosti ACCOR SA.

Původní Orient Express začal jezdit následujícího roku z Paříže na východ a na sever od Alp do Vídně a dále do Varny na pobřeží Černého moře s trajektovým spojením do Istanbulu (o 6 let později byl spojen železnicí). Tato původní trasa byla provozována až do roku 1962, s přestávkami během dvou velkých válek – příměří z roku 1918 bylo podepsáno v jídelním voze CIWL zaparkovaném v lese u Paříže.

Před Velkou válkou, kdy se společnosti CIWL dařilo a rozšiřovala svou síť, vznikly pobočky značky Orient Express. Jednou z nich byla linka spojující belgický přístav Ostende v Lamanšském průlivu, rozvětvující původní Orient Express poblíž německého Pasova. Právě o této trati se psalo v knize Grahama Greena Stamboul Train (ačkoli tento pragmatický spisovatel svůj výzkum prováděl spíše četbou knih než jízdou skutečným vlakem).

Rozvětvení kolejí

Další trať prodávaná jako „Orient Express“ se rozvětvila na sever od původní v Galantě na dnešním Slovensku a končila v Berlíně. Tuto trať provozovali Němci i během Velké války, aby spojila Berlín s hlavním městem Osmanské říše, ale trať měla zálibu v bombardování.

Krátce po Velké válce začala společnost CIWL provozovat plné pokračování, Simplon-Orient Express, které rovněž vedlo z Paříže do Istanbulu, ale přes jihozápadní Švýcarsko a napojení na italské Alpy v Simplonském průsmyku a dále přes severní Itálii a Balkán. Vražda v Orient expresu se odehrávala v této verzi vlaku, který přijížděl z východu na západ, ale vyjížděl Taurus Expressem z Aleppa v dnešní Sýrii.

Po Velké hospodářské krizi byl spuštěn třetí z řady, Alberg-Orient Express, který měl prokličkovat Alpami z východu na západ a cestou do Vídně zasáhnout Curych a Innsbruck a pak pokračovat do Istanbulu, ale s přítokem rozvětveným na jih u Budapešti až do Atén. Toto vydání bylo také doplněno spojením z Paříže do Calais a následnou trajektovou & vlakovou linkou do Londýna.

Takže v největším rozsahu, v letech před a po druhé světové válce, měly vlaky s názvem Orient Express nejméně tři trasy, které se setkávaly a rozcházely při svém postupu Evropou ve směru východ-západ-východ. Táhl se z Londýna na západě, rozvětvoval se třemi různými cestami z Paříže (severně, středně a jižně od Alp) a třemi cestami přes východní Evropu a Balkán, aby skončil buď v Istanbulu, nebo v Aténách (seznam měst navštívených na jednotlivých trasách najdete na konci stránky).

Pokračování do Káhiry a Kábulu

Z Istanbulu bylo v určitých obdobích možné uskutečnit i další spoje dolů do Káhiry nebo napříč do Kábulu, ale ačkoli tyto linky mohly být obsluhovány společností CIWL, měly z Istanbulu jiné názvy.

Příchod letecké dopravy

V 60. letech však došlo ke komercializaci proudového motoru a letecká doprava vstoupila do své renesance. Původní (severní) a Alberg- (střední) trasy byly staženy z letových řádů. Simplon-Orient Express byl v roce 1962 ekonomizován pomalejším vlakem a přejmenován na stroze znějící Direct-Orient Express, kterým jel Paul Theroux ve Velkém železničním bazaru.

Evropská železniční doprava se přiblížila 80. letům stejně tvrdě a tragicky jako její hudba. Od roku 1977 Direct-Orient Express ukončil provoz a značka Orient Express našla svůj poslední smysl s trasou, opět severně od Alp, z Paříže pouze do Budapešti – smutně znějící OBB EN 262/263 (Orient Express). Od roku 2001 byla ještě zkrácena a končila ve Vídni.

V roce 2007 jezdila pouze ze Štrasburku do Vídně poté, co byl francouzský úsek nahrazen vysokorychlostní linkou TGV. A v roce 2009 zmizel název Orient Express z jízdních řádů úplně a zůstala nám pouze služba Belmond.

Společnost Belmond Group začala provozovat svou luxusní službu Benátky-Simplon-Orient Express v roce 1982, což je úctyhodných pět let poté, co CIWL přestala obsluhovat trasu Simplon-Orient Express do Benátek. V současné době si Belmond po polovinu roku hraje na mixologa se všemi třemi trasami CIWL podle toho, co by se jeho zákazníkům líbilo nejvíce. Zdá se, že většina jeho tras vede z Paříže do Štrasburku a pak míří na jih do Alp, aby se zastavila v rakouském Innsbrucku. Odtud jede na jih do Benátek nebo na východ do Vídně a jen někdy pokračuje do Istanbulu.

„Realita“ a Orient Express

Zdá se, že na internetu se vedou diskuse o tom, zda by Belmondův expres Benátky-Simplon-Orient měl či neměl být považován za Orient Express, nebo zda měl vůbec právo tento titul zdědit. Ale samozřejmě, lidé by na internetu debatovali téměř o čemkoli.

Jistě, společnost Belmond nepochybně použila tento název, aby v myslích potenciálních zákazníků vyvolala představu nóbl, zajímavého a malebného cestování po železnici. Zdá se, že jeho tvůrce – James Sherwood – byl skutečným železničním nadšencem, který vynaložil chvályhodné úsilí, aby vytvořil službu, která umožňuje ostatním železničním nadšencům znovu prožít a oslavit dřívější kouzlo transevropského železničního cestování.

Původní Orient Express vznikl v době, kdy alternativou byla loď a kdy lidé, kteří pravděpodobně chtěli tuto cestu podniknout, byli obchodníci, diplomaté nebo velmi bohatí turisté. V moderní vlakové dopravě doba speciálně navržených křišťálových dávkovačů brandy s nízkým středem gravitace již dávno ustoupila éře plastového nože a vidličky zabalených v kapesníku.

Lidé, kteří by si nyní vybrali vznosnou úroveň luxusu, jakou nabízí vlak Benátky-Simplon-Orient Express – která překračuje to, co nabízel vlak Orient Express s jízdním řádem – jsou nostalgičtí turisté, kteří by si kvůli němu naplánovali svou dovolenou a kteří si to mohou dovolit. Takže pokud už nikdo jiný jméno Orient Express nepoužívá, Belmond by ho klidně mohl používat; dobře ho využívá a pravděpodobně si ho zaslouží.

Je pochopitelné, že nám chybí klasičtější a promyšlenější výzdoba a služby luxusních vlaků z dob minulých. Možná máte vzpomínky na to, jak to vypadalo, než se svět zrychlil a my se řítili ke dnu. A na změti cizích lidí, kteří se na sebe celé dny mačkají a nemají nic společného, jen potřebu dostat se z jednoho místa na druhé a už se nikdy nevidět, opravdu něco je.

Ale dnešní cestování evropskými vlaky je vlastně docela fantastické: za zhruba denní minimální mzdu dnes můžete po snídani ve Vídni nasednout do pohodlného vlaku a na večeři být v Londýně. A přitom si stále budete užívat stejného duši pohlazujícího luxusu Orient Expressu, kdy se budete dívat, jak vám Evropa jen tak proplouvá kolem okna…

Jak naplánovat trasu Orient Expressu?

Pokud si chcete vychutnat zážitek z Orient Expressu u okna, ale nedokážete si představit, že byste platili ceny Belmondu, zde jsou města, která si při rezervaci navléknete na sebe:

(Originální) Orient Express:

Paříž <> Štrasburk <> Mnichov <> Vídeň <> Budapešť <> Bělehrad <> Sofie <> Istanbul

The Simplon-Orient Express:

Paříž <> Dijon <> Lausanne <> Milán <> Benátky <> Terst <> Lublaň <> Záhřeb <> Bělehrad <> Sofie <> Istanbul

Alberg-Orient Express:

Londýn <> Calais <> Paříž <> Curych <> Innsbruck <> Vídeň <> Budapešť <> Bělehrad <> Atény (nebo z Budapešti či Bělehradu do Istanbulu podle výše uvedených dvou tras).

Belgický přítok:

Ostende <> Brusel <> Kolín nad Rýnem <> Frankfurt <> Norimberk <> Pasov <> Vídeň (pak spojení podle původní nebo alberské trasy)

Německý přítok:

Berlín <> Vratislav <> Ostrava <> Žilina <> Budapešť (pak přípoj dle původní nebo Alberg trasy)

Knihy s Orient Expressem

Vražda v Orient Expressu, Agatha Christie (1934) – definitivní příběh o Orient expresu, který vykreslil naši populární představu o Orient expresu jako o dekadentním, klasickém a fascinujícím.

Vlak do Stamboulu, Graham Greene (1932) (v USA vyšlo pod názvem „Orient Express“) – Sleduje propletené a neblahé osudy cestujících v předválečné Evropě.

Z Ruska s láskou, Ian Fleming (1957) – Fleming knihu napsal po návratu do Londýna z konference Interpolu v Istanbulu Orient Expresem. Inspirován skutečným atentátem na Eugena Karpa, který spáchali sovětští hrdlořezové ve vlaku, bojuje Bond s hrdlořezy uprostřed zvýšeného napětí mezi Východem a Západem a samozřejmě s krásnou ruskou špionkou.

Travels with My Aunt, Graham Greene (1969) – Teta vtáhne odcizeného synovce do svého světa dobrodružství a intrik prostřednictvím Simplon-Orient Expressu.

Velký železniční bazar, Paul Theroux (1975) – První kapitola skutečné a epické cesty vlakem z Londýna zpět do Londýna přes Istanbul, Kalkatu, Singapur, Hanoj, Tokio a Moskvu. Cestu opakuje v navazující knize o 30 let později.

Poznámka: Pravděpodobně první literární zmínka o Orient Expressu je v klasickém díle Brama Stokera Dracula (1897).

Filmy s Orient expresem

Orient Express, Paul Martin (1934) – adaptace Greenovy knihy s Heather Angel, Normanem Fosterem a Ralphem Morganem v hlavních rolích

Orient-Express, Viktor Tourjansky (1945) – pravděpodobně poslední film natočený v nacistickém Německu, s premiérou 8. března 1945

Orient-Express, Carlo Ludovico Bragaglia (1954) – Italsky mluvený film

Z Ruska s láskou, Terence Young (1963) – Bond Seana Conneryho mezi zastávkami a ve stísněných prostorách judisticky seká padouchy a svádí ruskou špionku v podání Daniely Bianchi.

Cestování s tetou, George Cukor (1972) – pokus o méně známé Greeneovy knihy o Orient expresu s Maggie Smithovou v hlavní roli.

Vražda v Orient expresu, Sidney Lumet (1974) – vidíme Seana Conneryho, jak se vrací do vlaku vedle mnoha významných herců, jako jsou Ingrid Bergmanová, Jacqueline Bissetová, Vanessa Redgraveová, Michael York a mladý Albert Finney.

Vražda v Orient expresu, Philip Martin (2010) – seriál Agathy Christie Poirot se ve 3. díle 12. série konečně zabývá vraždou, v titulcích se objeví Jessica Chastain a Toby Jones.

Vražda v Orient expresu, Kenneth Branagh (2017) – poslední předělávka. Obsazení je těžce úderné: Penelope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Johnny Depp, Michelle Pfeiffer, Daisy Ridley, Derek Jacobi a sám Branagh jako Poirot. Mělo by to být vynikající.

Poznámka: K dalším významným filmům s touto linií patří Disneyho 101 dalmatinů (2000) s Glenn Close v hlavní roli a Cesta kolem světa za 80 dní (2004) s Jackie Chanem v hlavní roli.