Vláda císaře Viléma II. jako pruského krále a německého císaře v letech 1888-1918 znamenala raketový vzestup Německa jako hospodářské a vojenské mocnosti. Bylo také svědkem roztříštění Evropy na proti sobě stojící tábory vzájemně si nedůvěřujících aliancí, světové války, která skončila ponižující porážkou Německa, a zrušení německé monarchické vlády. Wilhelmův život, činy a složitá povaha sehrály v tomto destruktivním procesu významnou roli.
Vilhelm, přesvědčený o svém právu vládnout, vždy přeceňoval svou schopnost moudrého politického úsudku. Jeho odvolání kancléře Bismarcka v roce 1890 a ambiciózní cíl učinit z Německa světovou velmoc posloužily k narušení zavedené rovnováhy evropského řádu.
Byl prvním vnukem královny Viktorie, ale jeho ambivalentní, láskyplný a nenávistný vztah k Británii napjal vztahy mezi oběma zeměmi. Jeho posedlost rozšiřováním německého námořnictva, probúrský postoj během druhé búrské války a chvástavé požadavky na německou koloniální expanzi Británii a Francii jen sblížily. Wilhelmův paranoidní strach ze záměrného obklíčení Německa sloužil jen k prohloubení jeho izolace.