Ale album Blunderbuss více než cokoli před ním krystalizuje Whiteovy dlouhodobé problémy se ženami. Možná je to proto, že je to jeho vůbec první sólová deska, a možná proto, že přichází v době jeho druhého rozvodu, s modelkou Karen Elsonovou. Ať tak či onak, to, co odhaluje, je fascinující – i když ne hezké.
V jednom ze svých vůbec prvních komentářů na téma pohlaví, který White nedávno řekl Joshi Eellsovi v časopise New York Times, řekl, že nechce určovat role žen, které zná: „Vždycky jsem měl pocit, že je směšné říkat, o kterékoli z žen v mém životě: Vždycky jsem říkal: „Ty jsi moje kamarádka, ty jsi moje manželka, ty jsi moje přítelkyně, ty jsi moje spolupracovnice. ‚Tohle je tvoje škatulka a ty z ní nesmíš vybočit‘.“
Jak ale White v tomtéž rozhovoru avizuje, před novináři často natahuje pravdu a jeho výrok dává v kontextu jeho hudby větší smysl, když se obrátí: Whiteovi se zřejmě opravdu nelíbí, když si ženy samy vybírají škatulky. On je známý maniak na kontrolu a v jeho písních ženy jeho kontrolu neustále ohrožují a nutí ho hrát roli oběti. Jeho odpověď? Sžíravost.
Jeho skladby White Stripes se většinou dělí do tří volných kategorií: galantní říkanky („We Are Gonna Be Friends“, „Hotel Yorba“), neurčité drsňáctví (velká část „Elephant“) a nejčastěji pasivně-agresivní romantické odplaty (stačí se podívat na názvy: „Why Can’t You Be Nicer To Me?“, „I’m Finding It Harding To Be A Gentleman“, „A Martyr For My Love For You“). V textech se Whiteova potřeba kontroly často ubírá tradiční cestou, kdy chce, aby ženy byly tiché a submisivní. Tento vzorec můžeme vidět v textech Stripes už na začátku. „Ukaž mi svůj krásný úsměv, dej své starosti na malou hromádku / a já je za tebe vyřeším / zamiluju se do tebe / myslím, že si tě vezmu,“ skřehotá White v „Apple Blossom“ z alba De Stijl z roku 2000. Ve skladbě Get Behind Me Satan se zamiluje do ducha a napůl se chlubí, že je doslova jediným mužem, který ji může vidět.* Ale i přílišná krotkost je ve Whiteově světě hřích. Ve scéně z dokumentu Under Great White Northern Lights z roku 2007 se Jack v zákulisí vrhá na Meg Whiteovou za to, že mluví příliš potichu.
Co se stane, když Whiteovy ženy nejsou nesmělé – když se samy snaží uplatnit určitou kontrolu? Pak jim dá jasně najevo, že se jim nemůže zavděčit a ani o to nestojí. Když po něm žena (která podle písně může, ale nemusí být jeho matkou) v písni „The Air Near My Fingers“ od skupiny Elephant něco požaduje, White opáčí: „Nikdy jsem neřekl, že chci být mužem.“ A když se jí to podaří, White jí to vrátí. Ve skladbě „There’s No Home for You Here“ zpívá: „Je těžké dívat se ti do tváře, když spolu mluvíme / tak pomáhá mít v místnosti zrcadlo.“ Pravděpodobně je zrcadlo potřeba, aby se mohl zaměřit zpět na to, kdo má skutečně moc. A v písni „Girl, You Have No Faith In Medicine“ je název povýšeným výsměchem.