Abstrakt a podklady
Abstrakt
Podklady: Statistické modely založené na teorii odpovědi na položku byly použity ke zkoumání (a) výkonnosti jednotlivých položek škály pozitivního a negativního syndromu (PANSS) a jejich variant, (b) účinnosti různých dílčích škál při rozlišování individuálních rozdílů v závažnosti příznaků a (c) vhodnosti hraničních hodnot skóre, které nedávno doporučili Andreasen a její kolegové (2005) ke stanovení remise příznaků
Metody: Křivky charakteristik možností byly odhadnuty pomocí neparametrického modelu odpovědi na položku s cílem prozkoumat pravděpodobnost schválení každé ze 7 možností v rámci každé z 30 položek PANSS v závislosti na standardizované celkové závažnosti symptomů. Naše data představovala výchozí skóre PANSS od 9205 pacientů se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou, kteří byli v letech 1995-2003 zařazeni buď do rozsáhlé naturalistické observační studie, nebo do 1 z 12 randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studií srovnávajících olanzapin s jinými antipsychotiky.
Výsledky: Naše analýzy ukazují, že většina položek tvořících pozitivní a negativní subškály PANSS funguje velmi dobře. Identifikovali jsme také klíčové oblasti pro zlepšení nebo revizi položek a možností v rámci subškály Obecná psychopatologie. Skóre pozitivní a negativní subškály nejenže lépe rozlišují individuální rozdíly v závažnosti příznaků než skóre subškály obecné psychopatologie, ale jsou také v průměru účinnější než celkové skóre 30 položek. Z 8 položek, které byly nedávno doporučeny pro stanovení remise symptomů, se 1 výrazně lišila od 7 ostatních a měla by být buď vypuštěna, nebo přehodnocena s požadavkem, aby pacienti dosáhli nižšího skóre 2 (spíše než 3), které by signalizovalo remisi.
Závěr: Tato první analýza odpovědí na položky dotazníku PANSS podporuje jeho dobré psychometrické vlastnosti; většina položek dotazníku PANSS byla buď velmi dobrá, nebo dobrá při hodnocení celkové závažnosti onemocnění. Tyto analýzy však identifikovaly některé položky, které by mohly být dále vylepšeny pro měření individuálních rozdílů v závažnosti nebo pro definování prahových hodnot remise. Zjištění také naznačují, že pozitivní a negativní subškály jsou citlivější na změny než celkové skóre PANSS, a proto mohou představovat „mini PANSS“, který může být spolehlivější, vyžadovat kratší dobu administrace a tréninku a případně snížit velikost vzorku potřebného pro budoucí výzkum.
Původní informace
Škála pozitivního a negativního syndromu (PANSS) je nejpoužívanějším měřítkem závažnosti symptomů u schizofrenie. Tato 30položková škála je obvykle administrována vyškolenými klinickými lékaři, kteří hodnotí aktuální úroveň závažnosti každého příznaku (položky) u pacientů tím, že schvalují 1 ze 7 možností (vah) označených čísly 1 až 7. Škála se skládá z 30 položek. PANSS prokázal vysokou vnitřní spolehlivost, dobrou konstruktovou validitu a vynikající citlivost na změny v krátkodobých i dlouhodobých studiích. Navzdory rozsáhlému psychometrickému výzkumu však není jasné, jak se jednotlivé položky PANSS liší ve své užitečnosti při hodnocení závažnosti schizofrenie.
Studie zkoumající psychometrické vlastnosti PANSS se bez výjimky zaměřily na odhady reliability, validity a faktorovou analýzu pomocí metod klasické teorie testů a obvykle identifikovaly 5 základních faktorů. Přístupy založené na klasické teorii testů se spoléhají především na souhrnné statistiky, které průměrují úrovně individuální variability a nenabízejí žádné prostředky k posouzení kvality jednotlivých položek nebo možností v různých úrovních závažnosti příznaků. Naproti tomu metody založené na teorii odpovědi na položku (IRT) přinášejí oproti klasickým technikám významné zlepšení, protože přímo modelují vztah mezi odpověďmi na položku a závažností příznaků a kvantifikují, jak se mění výkon jednotlivých položek a možností (úrovně závažnosti 1 až 7) v závislosti na celkové, standardizované závažnosti příznaků. Analýzy IRT poskytují jedinečné a relevantní informace týkající se toho, (a) jak dobře soubor možností položek hodnotí celé kontinuum závažnosti symptomů, (b) zda jsou váhy přiřazené jednotlivým možnostem položek vhodné pro měření konkrétního rysu nebo symptomu a (c) jak dobře jsou jednotlivé položky nebo subškály propojeny se základním konstruktem a rozlišují mezi individuálními rozdíly v závažnosti symptomů (přehled viz publikace Santora a Ramsaye).
Metody IRT jsou ideální pro zkoumání výkonnosti variant v rámci položek, které mají být použity k definování remise psychopatologie. Andreasenová a její kolegové publikovali pokyny doporučující, aby remise schizofrenie byla definována jako dosažení skóre možností menšího nebo rovného 3 v každé z pouhých 8 položek PANSS: Bludy, neobvyklý myšlenkový obsah, halucinační chování, konceptuální dezorganizace, manýry a postoje, otupělý afekt, sociální stažení a nedostatek spontaneity. Stanovení stejných prahů remise (≤3) pro všech 8 položek naznačuje, že úroveň závažnosti příznaků odpovídající „3 nebo méně“ je obecně stejná pro všech 8 položek. Pokud se oblast závažnosti příznaků, při níž je nejpravděpodobnější, že budou schváleny možnosti 1, 2 a 3, u jednotlivých položek liší, pak mají některé položky větší vliv na určení, zda došlo k remisi, nebo ne. Případně, pokud hranice „3 nebo méně“ odpovídá vyšší závažnosti u některé položky (tj. je snadněji dosažitelná při zlepšení závažnosti příznaků), pak je buď tato položka nadbytečná (protože je pravděpodobnější, že bude dosažena jako první), nebo by její hranice měla být upravena směrem dolů. Například práh remise pro tuto položku by mohl být stanoven na 2 a nikoli na 3. Analýzy IRT zkoumají způsob, jakým jednotlivé možnosti položek (a mezní skóre) souvisejí s celkovou závažností symptomů, což je klíčové pro hodnocení vhodnosti navrhovaných mezních skóre (prahů) určujících remisi nemoci.
Třemi hlavními cíli naší studie jsou (a) prozkoumat a charakterizovat výkonnost jednotlivých položek z PANSS jak na úrovni možností (závažnost), tak na úrovni položek (symptomy) s cílem identifikovat oblasti pro zlepšení, (b) prozkoumat schopnost různých subškál rozlišovat mezi individuálními rozdíly v závažnosti onemocnění, což by pak mohlo identifikovat lepší míru změny, a (c) zhodnotit vhodnost položek a možností navrhovaných pro určení, kdy bylo dosaženo remise symptomů.
.