Předkládané vydání se bude zabývat především islámským právem, přičemž zvláštní důraz bude kladen na pět hlavních otázek. Ty spočívají v pramenech islámského práva, jeho výkladu, ekonomii, financích a také v překladu mezi ním a jinými zákony psanými v angličtině.
Problémy související s Koránem a výkladem jeho právního obsahu
Profesor Abdul-Hakim Almatroudi (Londýnská univerzita, Velká Británie) se zabývá Koránem jako jedním z hlavních pramenů islámského práva, přičemž klade zvláštní důraz na skutečnost, že Korán je svou povahou provázaný tak, že jeho neprávní verše podporují jeho právní otázky. Tvrdí, že i když velká část Koránu postrádá jakákoli explicitní nebo implicitní právní ustanovení, pomáhá však vytvořit a podpořit systém islámského práva. K tomuto závěru přispěvatel dospěl na základě provedení důkladné analýzy vztahu mezi právními verši a těmi, které neobsahují žádná právní ustanovení, a zároveň zhodnotil některá hlavní témata, a to Boha, Proroka a jeho poselství, jakož i současný a posmrtný život.
Dr. Mustafa Shah (University of London, Velká Británie) se zaměřuje na studium korpusu variae lectiones (koránských čtení) a roli, kterou rozdíly mezi souběžnými či dvojími čteními hrály při výkladu práva. Při přehledu historických procesů spojených s textovým přenosem Koránu autor hodnotí názor, že tato čtení byla výsledkem snahy obejít právní nesrovnalosti v právním učení Koránu. Na základě zkoumání historického rámce vzniku variae lectiones a s odkazem na ranou gramatickou literaturu zkoumá způsob, jakým právníci takový materiál interpretovali. The contributor also reviews different attitudes regarding types of variae lectiones which classical scholars viewed as being anomalous (shādhdha).
Dr. Ramon Harvey (Cambridge Muslim College, Velká Británie) se zabývá ústním předáváním Koránu, které dává vzniknout čtenářské tradici, jež vede k různým vokálům vytvořeným na základě hlavního koránského textu rukopisu ʿUthmānī. Ibn al-Jazarī (zemř. 833/1429) vybral deset čtenářů, kteří reprezentují takovou čtenářskou tradici, přičemž čtení těchto deseti čtenářů je dodnes považováno za kanonické. Al-Kisāʾī (zemř. 189/805) je jedním z těchto deseti čtenářů, který byl ve srovnání s ostatními čtenáři znám svým hlubokým zaměřením na koránskou gramatiku. Přispěvatel pojednává o procesu výběru, který byl pro Al-Kisāʾīho specifický, když si musel vybrat konkrétní čtení z mnoha typů čtení. Pro svou analýzu využívá vzorek zahrnující padesát případů, v nichž existují rozdíly mezi Al-Kisāʾīho čtením a čtením ostatních čtenářů. Přispěvatel tvrdí, že je možné na základě provedení srovnání Al-Kisāʾīho čtení s poznámkami klasiků lingvistiky Koránu navrhnout typologii možných důvodů, proč se Al-Kisāʾīho čtení liší od čtení ostatních. Tyto rozdíly v jeho čtení od čtení ostatních mají jasný základ v gramatických preferencích a jsou konzistentní. Analýza řady jeho čtení s cílem interpretovat islámské právo by dále pomohla představit jemnost jeho díla.
Pan Shafi Fazaluddin (Solicitor of the Senior Courts of England and Wales, qualified 1998, United Kingdom), se zabývá pojetím etiky smíření v Koránu jako klíčovým aspektem v islámském právu, který vede k islámským právním rozhodnutím. Tvoří důležitou součást právního systému islámu a řeší spory mezi stranami sporu. Autor příspěvku poukazuje na to, že tradiční literatura specifická pro pojetí smíru v Koránu se často přiklání k diskusi o procesu smíření, ačkoli západní věda se o tuto oblast zajímá jen málo nebo vůbec. Ten při zkoumání pojmu etiky smíření v koránských textech zpochybňuje jeho složky, rozsah, zaměření a účel. Provádí průzkum celého Koránu a tvrdí, že pojem smíření se vůbec neomezuje na koránské texty, které obsahují pojem „ṣulḥ“, spíše jej považuje za všudypřítomný pojem, který existuje v rámci společenských vztahů. Dosahuje se jí zejména prostřednictvím dobrého chování, pozitivních postojů, vyhýbání se sporům atd.
Abduktivní právní uvažování a islámské ekonomické myšlení
Dr. Valentino Cattelan (Univerzita ve Florencii, Itálie) prostřednictvím Alenky v říši divů jako hermeneutického prostředku ve snaze hledat logiku islámské jurisprudence poukazuje na zásadní rozdíl v uplatňování abdukce jako primárního prvku odvozování v islámském právu mezi západním a islámským právním myšlením. Konkrétně přispěvatel prostřednictvím podrobného zkoumání vztahu mezi právem a skutečností v symbolických termínech akcentuje skutečnost, že zatímco západní právní myšlení se vyznačuje tím, že má dichotomii mezi skutečností a právem, islámská jurisprudence představuje silné spojení mezi „skutečným“ a „správným“, kde uplatňování osobní úvahy „ijtihād“ při chápání šaríʿy často vede ke skutečnému právnímu rozhodnutí v Božím stvoření. Na základě výše uvedeného tvrdí, že pokud je právo předepsáno šaríʿou, nejenže je právní výrok odvozen z primárních právních zdrojů, ale právo musí být také odůvodněno prostřednictvím výroku objasňujícího skutečnost, která dala podnět k tomu, aby bylo právo v daném případě uplatněno. Proto unesení, tvrdí přispěvatel, může nabídnout vysvětlení povahy islámské jurisprudence, jejích odnoží a funkce tradice jako důležitých faktorů logiky právního systému islámu. Nejistota však panuje ohledně slučitelnosti logiky islámského práva s deduktivní logikou moderního státního práva, které je považováno za produkt západního právního myšlení.
Pan Sami Al-Daghistani (dvojnásobný doktorand, Leiden University a WWU Münster, hostující vědecký pracovník, MESAAS Columbia University, Nizozemsko a Německo) se zabývá pojmem maṣlaḥa a jeho souvislostí s oblastí islámského právního a ekonomického myšlení, jak o něm diskutovali významní muslimští učenci v minulosti i v současnosti. Přispěvatel se skutečně snaží řešit řadu otázek, jako je způsob, jakým může být maṣlaḥa zakotvena v islámském právním uvažování, typ významu, který maṣlaḥa zprostředkovává, ekonomické a/nebo právní čtení, které postuluje, a představa, zda právo, etika a biblické zdroje hrají při vývoji konceptu maṣlaḥa z ekonomického hlediska rovnocennou roli. Pojem maṣlaḥa byl vždy součástí teorie islámského práva, ale zřídkakdy byl řešen v kontextu ekonomického myšlení. Přispěvatel nabízí historický popis právního systému islámu a konceptu maṣlaḥa v kontextu islámské ekonomie, přičemž zvláštní důraz klade na dílo AlGhazálího. Poté zkoumá islámskou ekonomickou jurisprudenci a islámskou ekonomickou teorii, jak ji chápou a diskutují vlivní teoretici ekonomických studií v islámu, přičemž věrohodnost dodává názoru, že islámská ekonomie je pevně spjata s podstatou islámského právního uvažování. Přispěvatel využívá myšlenek Mohammada al-Sadra, který nahlíží na islámskou ekonomii jako na princip, nikoli jako na vědu. Zkoumá právní základ islámu s jeho normativitou a vrhá světlo na představu, že právní normy byly zahrnuty do islámského ekonomického uvažování, což je myšlenka, která spočívá v koncepci, že vzory islámského práva byly konstruovány sociálně spolu s určitými rysy islámského ekonomického uvažování. Tvrdí, že navzdory skutečnosti, že literatura islámského práva a islámské ekonomie vychází z primárních islámských právních a ekonomických zdrojů „Koránu a prorockých tradic“, spočívají však v etické kosmologii, která je ještě více než jen exaktní teologickou záležitostí.
Zvyk jako zdroj islámského práva a juristické názory raného andaluského právníka Mālikīho
Dr. Abbas Mehregan (nezávislý vědecký pracovník, Německo) se zabývá vztahem mezi právem a společností a jeho klíčovou rolí, kterou hraje při formulaci ženského práva v rámci islámského právního systému ze sociologického hlediska. Přispěvatel zkoumá ekonomické, politické a sociální struktury specifické pro ženské právo na Arabském poloostrově v předislámské éře a představuje některé zákony založené na zvycích Arabů, které byly islámským právem odmítnuty, a jiné, které byly modifikovány a následně přijaty islámskou jurisprudencí. Řešeny byly zejména některé právní otázky, jako je manželství, polygamie, dědická práva, krevní peníze, proces svědectví a přijatelné formy důkazů v právních případech, systém vydávání fatwā, vyloučení žen ze soudnictví, pravidla týkající se závoje a právo péče o děti v případě rozvodu. Na základě podrobného zkoumání způsobu, jakým prorok Mohamed (mír s ním) zavádí islámské právo, přispěvatel tvrdí, že zvyklosti by měly být považovány za zdroj islámského práva vedle ostatních obecně známých právních zdrojů islámské jurisprudence.
Dr. Daniel Vazquez-Paluch (House of Wisdom, Velká Británie) shromažďuje právnické názory, které zastával raný andaluský právník: ʿĪsā ibn Dīnār (zemř. 212/827), ve snaze prozkoumat a analyzovat jeho právní názory a myšlenky. Přispěvatel se podrobně zabývá jeho podrobnými a vysvětlujícími poznámkami a komentáři napsanými k Almuvádovi, jak jsou doloženy v právně-juristických otázkách, které v Mustakhraj rozpracoval Alʿutbī (zemř. 255/869), vedle hluboké analýzy jeho dlouhé diskuse se svým žákem Ibn Muzajnem. Na Mālikīho Muwaṭṭaʾ se v Alandalu kladl velký důraz již od raného období, kdy byla Mālikīho právní škola dominantní právní autoritou a Ibn Alqāsim byl spolehlivým vykladačem Mālikīho Madhhabu. Přispěvatel tvrdí, že výše uvedené představuje zpochybnění Calderovy datace Mālikī Muwaṭṭaʾ a Melchertovy datace západního Mālikismu.
Islámské finance a právní překlad mezi angličtinou a arabštinou
Dr. Fahad Al-Zumai a Dr. Mohammed Al-Wasmi (Kuvajtská univerzita, Kuvajt) se zabývají odvětvím islámských financí, které je relativně nové, i když se rychle rozvíjí a stává se převládajícím finančním odvětvím na Blízkém východě i v severní Africe. Islámské finanční odvětví je postaveno především na ustanoveních šaríʿy, včetně zákazu lichvy. Přispěvatelé poukazují na důraz, který učenci islámského práva kladou na etický rozměr islámského finančního průmyslu do té míry, že jej lze považovat za plodné řešení de facto pokoutního kapitalismu. Současná finanční krize vytvořila zásadní výzvy pro odvětví islámských financí, ale zároveň dala tomuto odvětví skvělou příležitost, aby se spojilo s převládajícími financemi a stalo se vlivným odvětvím. Přispěvatelé hodnotí odvětví islámských financí v souvislosti se současnou finanční krizí ve snaze prozkoumat, zda etický základ islámských finančních institucí může tyto instituce odlišit od konvenčních finančních institucí. Nabízejí poměrně stručný popis financí v islámu, po němž následuje diskuse o rámcové struktuře řízení islámských finančních institucí a klíčové roli, kterou hrají jejich orgány. Je provedeno srovnání etické konstrukce islámských finančních institucí a konvenčních finančních institucí. Přispěvatelé tvrdí, že existuje velké etické selhání současného univerzálního finančního systému při zvládání současné finanční krize.
Dr. Hanem El-Farahaty (University of Leeds a University of Mansoura, Velká Británie a Egypt), se zabývá konceptem právního překladu mezi angličtinou a arabštinou, protože v celosvětovém měřítku se objevila naléhavá potřeba právního překladu z důvodů hledání azylu a imigrace, což je záležitost, která vyžaduje další výzkum, který by měl být proveden právě v této oblasti. Vzhledem k tomu, že mezi právnickou angličtinou a právnickou arabštinou existují zřetelné rozdíly na různých úrovních, vznikají při překladu konkrétního právního textu mezi uvedenými jazyky často různé překladatelské problémy, od jazykových problémů, přes kulturně specifické problémy až po problémy vázané na systém. Autor příspěvku zkoumá různé způsoby ztvárnění lexikálních prvků mezi právnickou angličtinou a právnickou arabštinou. Zkoumá a analyzuje různé problematické oblasti právního překladu mezi angličtinou a arabštinou a navrhuje pravděpodobné strategie při zvládání těchto akutních překladatelských oblastí. Patří mezi ně kulturně specifické a systémově vázané termíny, odborné termíny, archaické termíny, dublety i triplety. Autor se zabývá běžnými problémy, s nimiž se překladatel potýká při převodu konkrétního právního textu z angličtiny do arabštiny a naopak, přičemž osvětluje lexikální problémy, které se vyskytují při anglicko-arabském a arabsko-anglickém právním překladu. Rovněž představuje určité postupy, které je třeba dodržovat při převodu právních termínů mezi angličtinou a arabštinou. Autorka tvrdí, že překlad lexikálních právních termínů mezi angličtinou a arabštinou vyžaduje důkladnou znalost jazykového a právního systému angličtiny i arabštiny, odborné vzdělání, dobře definované korpusy a aktuální elektronické slovníky.
.