Islámská republika

Viz také: Ústava Afghánistánu: Dva měsíce po islámské revoluci v roce 1979 uspořádala nová vláda ve dnech 10. a 11. farvardinu (30. a 31. března) referendum o změně dynastie Pahlaví na islámskou republiku. Dne 12. Farvardinu (1. dubna) bylo oznámeno, že 98,2 % íránských voličů si přeje zřízení islámské republiky.

Před referendem některé politické skupiny navrhovaly různé názvy pro ideologii íránské revoluce, například Republika (bez islámu) nebo Demokratická republika. Rúholláh Chomejní, zakladatel Íránské islámské republiky, požádal lidi, aby hlasovali pro název Islámská republika, ani o slovo více a ani o slovo méně.

Podle ústavy je Íránská islámská republika systémem založeným na následujících přesvědčeních:

# jediný Bůh (jak je uvedeno ve větě „Není jiného boha kromě Boha“), Jeho výlučná svrchovanost a právo vydávat zákony a nutnost podřídit se Jeho příkazům;

1. boží zjevení a jeho zásadní role při stanovení zákonů;
2. návrat k Bohu na onom světě a konstruktivní role této víry v průběhu vzestupu člověka k Bohu;
3. spravedlnost Boží ve stvoření a zákonodárství;
4. nepřetržité vedení a věčné vedení a jeho zásadní úloha při zajišťování nepřetržitého procesu revoluce islámu;
5. vznešená důstojnost a hodnota člověka a jeho svoboda spojená s odpovědností před Bohem; v níž jsou rovnost, spravedlnost, politická, ekonomická, sociální a kulturní nezávislost a národní solidarita zajištěny tím, že se k nim člověk uchyluje:

• neustálého vedení svatých osobností, které mají potřebnou kvalifikaci, vykonávaného na základě Koránu a sunny, jimž všem budiž mír;
• vědy a umění a nejpokročilejších výsledků lidské zkušenosti spolu se snahou o jejich další rozvoj;
• odmítání všech forem útlaku, jak jeho způsobování, tak podrobování se mu, a nadvlády, jak jejího vnucování, tak jejího přijímání.

KomentářEdit

Podle komentáře k ústavě je stejně jako zřízení systému islámské republiky založeno na přesvědčení lidí, a to vládnutí právu, spravedlnosti a Koránu. Jeho pokračování však trvalo se stejnými principy a důležitou roli v něm hraje přesvědčení íránského lidu. Tato přesvědčení navíc hrají úplnou a určující roli ve všech záležitostech. Jsou považovány za vodítka pro vládce a státníky. Důležitou roli hrají víry, jako je princip jednoty Boha a víra v něj. Přesto existují i další zásady, které se týkají podřízení se před Alláhem a jeho řádem. Proto je zákonodárství omezeno na Alláha a zákony, nakolik odpovídají božskému zákonodárství, jsou platné. Pro islámský světonázor je zásadní víra v božské zjevení a proroctví a existují dva druhy spravedlnosti. První druh je zákonodárný (tašri’i) a druhý druh je tvořivý (takivini). Tvůrčí spravedlnost je založena na spravedlnosti a rovnosti. Legislativní spravedlnost je respektována k tvorbě božského práva v islámské společnosti. Kromě toho je základem šíitské školy z hlediska imamátu neboli vůdcovství.

Podle principu imamátu u šíitů je nezbytné poslouchat Alláhova proroka a ty, kteří mají autoritu. Šíitští duchovní se domnívají, že pojetí pojmu „ti, kdo mají autoritu“, označuje na nevinné šíitské imámy. V době nepřítomnosti imáma je vedením společnosti pověřen valy faghih. Jinými slovy, náboženští vůdci přebírají odpovědnost imamátu. Více se zdůrazňuje důstojnost (karamat) a vysoká hodnota člověka, která je spolu se svobodou a odpovědností. Princip důstojnosti je nezbytnou podmínkou islámské republiky z hlediska existence, ale existuje mnoho významů pojmu důstojnost. Někdy se vztahuje k velkorysosti, ušlechtilosti a cti, ale islám považuje za důstojnost člověka dva druhy, a to důstojnost základní neboli vrozenou a důstojnost získanou. Podle vrozené důstojnosti má člověk právo žít mezi ostatními tvory. Tuto zásadu zmiňuje také Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948. Na základě získané důstojnosti je člověk schopen projít stupni dokonalosti s pomocí aktuálnosti svých možností a talentů.

NázoryEdit

Ruholláh Chomejní poprvé zmínil podmínky islámské republiky pro íránský lid. Íránský lid si podle něj přeje islámský stát, který je republikou. V odpovědi na otázku novináře ohledně dvojznačnosti termínu islámská republika Chomejní uvedl, že termín republika má stejný smysl jako jiná použití a islámská republika vzala v úvahu jak islámskou ideologii, tak volbu lidu.

MauritánieEdit

Islámská republika Mauritánie je země v oblasti Maghrebu v západní části severní Afriky.

PákistánEdit

Pákistán byl první zemí, která v roce 1956 přijala přídavné jméno islámský k úpravě svého republikánského statusu v rámci své jinak sekulární ústavy. Navzdory této definici neměla země státní náboženství až do roku 1973, kdy byla přijata nová ústava, demokratičtější a méně sekulární. Pákistán používá název islámský pouze na svých pasech, vízech a mincích. Ačkoli je Islámská republika výslovně uvedena v ústavě z roku 1973, všechny vládní dokumenty jsou připravovány pod názvem Pákistánská vláda. Pákistánská ústava, část IX, článek 227 uvádí: „Pákistánská ústava se skládá ze dvou částí: „Všechny stávající zákony musí být uvedeny do souladu s příkazy islámu, jak jsou stanoveny v Koránu a sunně,v této části označované jako příkazy islámu, a nesmí být přijat žádný zákon, který by byl v rozporu s těmito příkazy.“

.