Hrubý vs. čistý v ekonomii
V ekonomii „hrubý“ znamená před odečtením, např. hrubý domácí produkt (HDP) označuje celkovou tržní hodnotu veškerého konečného zboží a služeb vyrobených v dané zemi za dané období, obvykle za kalendářní rok. Čistý domácí produkt (ČDP) označuje hrubý domácí produkt (HDP) snížený o odpisy kapitálových (ekonomických) statků dané země. (NDP je tedy v podstatě odhad, kolik musí země vynaložit, aby udržela svůj současný HDP.)
Hrubý vs. čistý v účetnictví
Viz (čistý) příjem vs. výnos
Hrubý vs. Čistý příjem
V účetnictví se pod pojmem hrubý zisk, hrubý příjem nebo hrubý provozní zisk rozumí rozdíl mezi příjmy a výdaji na poskytování služby nebo výrobu výrobku před odečtením režijních nákladů, mzdových nákladů, daní a splátek úroků. Čistý zisk je naproti tomu hrubý zisk snížený o režijní náklady a platby úroků a zvýšený o jednorázové položky za určité období.
Ve Velké Británii se DPH („daň z přidané hodnoty“, která je daní z obratu) započítává pouze do „hrubé“ částky; „čistá“ částka se počítá před zdaněním.
Hrubá marže vs. čistá marže
Hrubá marže je poměr hrubého zisku a tržeb. Čistá marže je poměr čistého zisku k výnosům.
Hrubá vs. čistá mzda u jednotlivých platů
Peníze, které zaměstnanci dostávají při každé výplatě, jsou jejich čistá mzda, která je nižší než jejich celková mzda alias hrubý příjem. Zaměstnavatelé jsou povinni z každé výplaty srazit federální – a někdy i státní a místní – daň z příjmu. Výše peněz sražených jako daně závisí na sazbě srážky. Ta závisí na stavu daňového přiznání zaměstnance, jeho daňovém pásmu a počtu slev, které si zaměstnanec zvolil ve formuláři W-4.
Nezávislí dodavatelé na rozdíl od zaměstnanců obvykle dostávají výplatu v plné výši. Za včasné zaplacení daní jsou odpovědní oni, nikoli klient, který je zaměstnává. Společnosti jsou povinny vykazovat platby nezávislým dodavatelům, aby si finanční úřad mohl ověřit, zda byla jejich daňová přiznání podána správně a zda byly vykázány všechny příjmy.
Leasing
Hrubý a čistý leasing se týkají toho, jaké výdaje je nájemce povinen platit navíc k dohodnutému nájemnému. Obvykle se jedná o účty za komunální služby a daň z nemovitosti. Většina komerčních nájemních smluv vyžaduje, aby nájemce platil za údržbu a udržování nemovitosti; pojištění nemovitosti; účty za komunální služby, jako je elektřina, vodné a stočné, a daň z nemovitosti. Tento typ nájemní smlouvy se nazývá hrubý nájem.
Čistý nájem je takový, kdy je nájemce povinen platit pouze nájemné. Existují však i jiné typy čistého pronájmu, které s sebou nesou více nákladů:
- jednoduchý čistý pronájem: nájemce platí nájemné a daň z nemovitosti
- dvojitý čistý pronájem: nájemce platí nájemné, daň z nemovitosti a pojištění
- trojitý čistý pronájem: nájemce platí nájemné, daň z nemovitosti, pojištění a údržbu
.